Jacques Demy pocházel z Pont-Château, nevelkého městečka v severní Francii, kde také vyrůstal. Oba rodiče bohatě kulturně žili a byli častými návštěvníky kin, sám Jacques od dětství hrál divadlo a pod vlivem rodičů propadl také filmovému umění. Dostalo se mu také hudebního vzdělání (hrál na housle), především se ale věnoval fotografování a amatérskému filmování. Po druhé světové válce začal pracov
Jacques Demy pocházel z Pont-Château, nevelkého městečka v severní Francii, kde také vyrůstal. Oba rodiče bohatě kulturně žili a byli častými návštěvníky kin, sám Jacques od dětství hrál divadlo a pod vlivem rodičů propadl také filmovému umění. Dostalo se mu také hudebního vzdělání (hrál na housle), především se ale věnoval fotografování a amatérskému filmování. Po druhé světové válce začal pracovat na krátkých animovaných filmech a mimo jiné se také seznámil s významnými filmaři (například režisér Christian-Jaque), od nichž se mu dostalo podpory. S dalšími osobnostmi důležitými pro jeho další vývoj se setkal za studií na uměleckých školách, studoval v Nantes a později na slavné škole IDHEC (Institu des Hautes études cinématographiques) v Paříži.V době studií začal také natáčet první filmy, dokumenty a krátké snímky, první výraznější úspěch zaznamenal s filmem LE SABOTIER DU VAL DE LOIRE (1955). Poté byl přizván ke spolupráci významnými tvůrci, mimo jiné se podílel na vzniku filmu o sňatku monackého knížete Rainiera s herečkou Grace Kelly. Již v té době měl ambice natočit celovečerní film, zatím ale produkoval nadále krátké dokumenty. Až počátkem 60. let se mu podařilo natočit svůj celovečerní debut, romantický film z kabaretního prostředí, navíc z Demymu známého Nantes. Pro film LOLA (Lola, 1961) si Demy napsal také scénář a poprvé spolupracoval s významným hudebním skladatelem Michelem Legrandem, v hlavní roli se zaskvěla Ainouk Aimée. Film byl oceněn mimořádnou cenou filmových kritiků v New Yorku a dnes patří ke stěžejním snímkům francouzské nové vlny. Stejnou cenu kritiky v New Yorku získal také druhý Demyho film LA BAIE DES ANGES (1963), tentokrát s tématikou hazardních her a v hlavní roli s Jeanne Moreau.Krátce nato přišel Demyho umělecký triumf v podobě muzikálu PARAPLÍČKA ZE CHERBOURGU (Les parapluies de Cherbourg, 1964). V podstatě banální příběh je vyprávěný pouze v písních, ale tento zcela novátorský styl ve spojení s extravagantní barevnou stylizací zařadil tento titul do zlatého fondu světové kinematografie. Jacques Demy byl autorem scénáře a napsal také texty k písním, které složil opět Michel Legrand. Pro představitelku hlavní role, Catherine Deneuve, to pak znamenalo počátek její hvězdné kariéry. Film byl oceněn třemi cenami na festivalu v Cannes včetně Zlaté palmy, dále získal cenu kritiky Francouzského syndikátu filmových kritiků. V roce 1964 byl nominován na Oscara jako nejlepší zahraniční film, o rok později byl pak na Oscara nominován v pěti kategoriích. Michel Legrand byl pak za hudbu nominován i na cenu Grammy. Úspěch Paraplíček pak Demy o pár let později v menší míře zopakoval filmem SLEČINKY Z ROCHEFORTU (Demoiselles de Rochefort, 1967). Opět barevně stylizovaný snímek plný hudby a tance a znovu s Catherine Deneuve (tentokrát i s její sestrou Françoise Dorléac) a opětovná nominace na Oscara za hudbu.Stejně jako Michel Legrand, tak i Jacques Demy byl pak přizván k pobytu do USA, kde natočil film MODEL SHOP (1969), který však nesplnil očekávání a i přes další nabídky pro natáčení v Americe se Demy vrátil do Francie. Tady následně realizoval fantastický muzikál OSLÍ KŮŽE (Peau d'ane, 1970), opět s Catherine Deneuve. Ta hrála také v dalším filmu NEJVĚTŠÍ UDÁLOST ODE DNE, KDY ČLOVĚK VSTOUPIL NA MĚSÍC (L'événement le plus important depuis que l'homme a marché sur la lune, 1973).Následující léta jsou v Demyho tvorbě problematická; vytratila se umělecká invence předešlého období, režisér navíc přišel o svého kmenového skladatele Michela Legranda, který pracoval více v Hollywoodu, znesnadnila se také spolupráce s Catherine Deneuve. Demy se navíc u všech svých filmů potýkal s finančními problémy a překračováním rozpočtu, proto bylo těžké najít producenty k jeho dalším filmům. Z některých projektů (i s mezinárodní účastí) tak sešlo úplně, jiné do dnešních dnů zapadly. Nový triumf přišel až s dalším muzikálem JEDEN POKOJ VE MĚSTĚ (Un chambre en ville, 1982), který byl v devíti kategoriích nominován na Cézara a Demy získal cenu kritiky od Francouzského syndikátu filmových kritiků. Další filmy, opět muzikálového ražení, PARKING (1985) a TŘI VSTUPENKY NA 26. (Trois places pour le 26, 1988) byly již jen nevýrazným odleskem Demyho někdejších úspěchů.Natáčení posledních filmů Jacquese Demyho bylo poznamenáno jeho špatným zdravotním stavem. Jacques Demy zemřel v Paříži 27. října 1990 následkem AIDS; tehdy se ale o skutečné příčině jeho smrti nevědělo, tato skutečnost byla uvedena až v roce 2008 v jeho životopisném dokumentu jeho manželkou. Tou byla úspěšná režisérka a scénáristka Agnés Varda (*1928), původem z Belgie. Seznámili se při spolupráci na filmech již v 50. let a vzali se v roce 1962. Jejich syn Mathieu Demy (*1972) je hercem.Tvorba Jacquese Demyho je sice nevyvážená, přesto dnes patří k legendám a uznávaným tvůrcům francouzské nové vlny. Na rozdíl od jiných filmařů své generace neměl potřebu vyjadřovat se k zásadním společenským problémům, natož k politice, naopak se soustředil na muzikálové a pohádkové motivy, jeho barevně stylizované hudební filmy navíc odkazují ke zlaté éře Hollywoodu. Třemi svými filmy ze 60. let se Demy zapsal do zlatého fondu světové kinematografie.(zdroj: CSFD.cz, autor: Pavel "argenson" Vlach)