J. O. Martin

J. O. (Jan Otakar) Martin se narodil 27. prosince 1888 v Humpolci do rodiny majitele zdejší cihelny a ochotníka. Tuto lásku k herectví Martin po svém otci zdědil. Přerušil v sextě studium reálného gymnázia a utekl k divadlu. Po školení Karla Želenského hrál u několika venkovských společností (F. Lešanský, V. Suk, J. Blažek, J. Tutter) a krátce i v pražské Uranii. Následovaly štace v Divadle sdružených měst východočeských (1912 – 1915) a v Městském divadle v Plzni (1915 – 1918). Dlouhá léta vedl vlastní kočovnou společnost Divadelní sdružení měst českého severovýchodu (1918 – 1927). Jako režisér a herec působil v bratislavském Slovenském národním divadle (1927 – 1932).Definitivně přešel do Prahy, kde hrál ve Vinohradském divadle (1932 – 1935), Uránii (1935 – 1937, 1940 až 1941), Nezávislém divadle (1941 – 1946), Rozmarném divadle v Alhambře (1946 – 1948), Divadle Státního filmu (1948 – 1951) a v Městských divadlech pražských (1952 – 1955), z nichž odešel na odpočinek. I v penzi vystupoval pohostinsky (například v Divadle komedie).Byl představitelem rázných venkovských chlapů a mužů, které využívají své, životem nabité, zkušenosti. Příležitostně si zahrál také v konverzačních komediích a v postavách z vyšších vrstev. Při ztvárňování postav mu pomáhala jeho interesantní dikce, prostá práce s gesty, omezená mimika a zejména zvláštní výslovností ovlivněný hluboký hlas.Ve filmu debutoval v roce 1931 kreací Pálkoviče v legionářském dramatu TŘETÍ ROTA. O rok později se objevil v malých rolích profesora matematiky na gymnáziu (PŘED MATURITOU), rozvodového advokáta (SŇATKOVÁ KANCELÁŘ), učitele Václava Čížka (ZAPADLÍ VLASTENCI), další rok jako otec Kučera (SVÍTÁNÍ), revírník Kořán (ZE SVĚTA LESNÍCH SAMOT) a o pět let později si zahrál ještě ve snímku BOŽÍ MLÝNY v postavě kováře Drastila. Poté se na filmovém plátně na dlouhou dobu odmlčel.V české kinematografii se znovu objevil až v roce 1946 ve filmech KDO JE VINEN? (soudce) a MRTVÍ MEZI ŽIVÝMI (ředitel pošt). Od této chvíle se Martin v české kinematografii začal uplatňovat pravidelně v několika filmech ročně. Svými malými a epizodními roličkami se tak stal na přelomu 40. a 50. let jedním z nejobsazovanějších herců v Československu. Hrál různé, často proletářské a venkovské charaktery bodrých dělníků, otců či funkcionářů.Z jeho větších rolí si uveďme: sudetského dřevorubce Langera ve Weissově dramatu ULOUPENÁ HRANICE (1947), strážníka v komedii NIKDO NIC NEVÍ (1947) Josefa Macha, mistra Zálabského v ŽELEZNÉM DĚDKOVI (1948) Václava Kubáska, hospodáře Perouta v LÉTĚ (1948) režiséra Walló, předsedu MNV v Machových RODINNÝCH TRAMPOTÁCH OFICIÁLA TŘÍŠKY (1949), ševce Karla Bureše v DALEKÉ CESTĚ (1949) Alfréda Radoka, chasníka Zbořila v agitce SLEPICE A KOSTELNÍK (1951) Oldřicha Lipského a Jana Strejčka, předsedu JZD ve Wassermanově PLAVECKÉM MARIÁŠI (1952), starého čerta v HRÁTKÁCH S ČERTEM (1956) Josefa Macha či německého sedláka Hanse, staroměstského konšela a táborského pikarta ve Vávrových dramatech JAN HUS (1954), JAN ŽIŽA (1955) a PROTI VŠEM (1956). PROTI VŠEM (1956) bylo jeho posledním filmovým opusem.Film mu dal pouze jedinou hlavní roli: zelináře Václava Pavlase v dramatu VES V POHRANIČÍ (1948), který se po válce s celou rodinou odstěhuje z Prahy do pohraniční vesnice. Zde je zvolen předsedou místní samosprávy a musí řešit problémy v nově osídlené vesnici. Jeho rodina se dokonce vypořádá s německými pašeráky a s bývalým esesákem. Martin za tuto roli získal Cenu země České za rok 1947 (1948) a 1. místo ve II. kole filmové divácké soutěže (1948).J. O. Martin občas spolupracoval i s pražským rozhlasem. Jeho smrt byla pro herce nanejvýš symbolická: zemřel náhle při jednom představení v šatně pražského Divadla komedie 9. října 1958 v nedožitém věku sedmdesáti let. I přes své malé role je J. O. Martin důležitou postavou v historii české kinematografie.(zdroj: CSFD.cz, autor: Jarda "krib" Lopour)