Ivan Luťanský

Měl v sobě cosi tajemného. Narodil se dne 19. 4. 1953 na svérázném pražském Žižkově. Byl nejmladší ze tří sourozenců, Blanky a Štěpána. Bylo to období represí, kdy si upevnila komunistická strana moc. Z dnešního pohledu velmi složitá doba. Maminka Marie a otec Štěpán Luťanský se dětem věnovali velice příkladně. Otec pocházel z Podkarpatské Rusi a povoláním byl učitel. Bojoval také v československé armádě pod velením generála Ludvíka Svobody a krátce pobyl i v sovětském koncentračním táboře, zúčastnil bojů na Dukle. Byl pro Ivana velkým vzorem. Po skončení války byl v Praze vítán jako hrdina bez možnosti dostat vysoké vyznamenání vzhledem k obvinění a uvěznění v ruském lágru. Poutavé vyprávění otce ze života válečných vzpomínek nasměrovalo Ivana k zálibě ke všemu, co souviselo s militarismem. Maminka pocházela z pomezí Valašského Meziříčí. Období školních prázdnin trávil především v rodném kraji své maminky.Na základní škole byl Ivan průměrným žákem. Od jedenácti let navštěvoval kroužek na Lidové škole umění. Po ukončení základní školy nastoupil kolem roku 1968 do učení v Dopravním podniku Praha, na obor elektromechanik s maturitou. Mezitím navštěvoval literárně-dramatický kroužek, kde získal první zkušenosti v recitaci a herectví. S kroužkem účinkoval v Praze i mimo hlavní město na různých příležitostných amatérských scénách.Mimo jiné byl velmi všestranný sportovec, nechyběla mu ani technická zručnost. Již od raného věku rád něco kutil, opravoval a dával dohromady. V období patnácti let se začal intenzivněji zajímat o sběratelství vojenských artefaktů. Především se jednalo o sběratelské kuriozity z války, jako dýky, modely zbraní, uniformy a podobné součásti vojenské výstroje. Jeho sběratelská vášeň šla až tak daleko, že Ivan byl na Žižkově proslulý pyrotechnickými žertíky. Byl také členem Svazarmu, kde realizoval svoje zájmy. Legálně nacvičoval střelbu z krátké zbraně. Dokonce si sám vyrobil americkou vojenskou identifikační známku, kterou v podstatě z krku nesundal a k tomu rád nosil zelený oděv, lehce sváděl k podobě příslušníka americké armády.V roce 1971 obdržel výuční list. Na škole u Dopravního podniku ukončil studia bez dosažení maturity. Podal si přihlášku na DAMU a byl přijat. Bez zajímavosti není, že v té době nebylo studium na DAMU podmíněno maturitou. Ve svém ročníku poznal řadu dnes známých herců, Zdeňka Žáka, Simonu Stašovou, Janu Paulů a jiné.Přednosti jeho spočívali v tom, že byl požehnaný tím, co herec má mít, byl hezký, chytrý a měl potřebnou fyzickou přitažlivost, blond vlasy a modré oči. Byl pohotový improvizátor humorných situací jak v životě, tak na scéně. Občas zajel trempovat do přírody, byl to pro něj pohodový čas. Jeho oblíbené záliby byli historický šerm, střelba, ale hlavně bojové umění. Karate ho přivedlo na cestu soukromého bádání východních kultur, se zájmem o buddhismus.V divadle dovedl zahrát prakticky cokoliv a kohokoliv. V roce 1973 začal hostovat v divadle E. F. Buriana v roli krále Leara. V dalším roce 1974 účinkoval v Národním divadle v dramatu TVRDOHLAVÁ ŽENA, a také ve hře SMRT HIPPODAMIE. Během studia si zahrál i v českém televizním seriálu NEJMLADŠÍ Z RODU HAMRŮ. Také dostal příležitost si zahrát v několika dílech známého televizního cyklu BAKALÁŘI. V roce 1976 dokončil své studium na DAMU. Pro své nesporné umělecké kvality, dostal nabídku ročního angažmá v Národním divadle. Jeho herecký vzestup tím počal. Během této doby byl velmi úspěšný a hodně obsazovaný. Jeho první film byl NEZBEDNÁ POHÁDKA (TV film). Další filmy nenechali na sebe dlouho čekat. Blýsknul se v roli Kama ve filmové trilogii z pravěku, NA VELIKÉ ŘECE, OSADA HAVRANŮ a VOLÁNÍ RODU.Poté musel absolvovat vojenskou základní službu. Během vojny prošel Armádním uměleckým souborem, kde měl možnost vyzkoušet si i post konferenciéra. Vrátil se do Národního divadla, byla mu nabídnuta smlouva, opět pouze na jeden rok účinkování. Dostával nádherné role. Spolupracoval především s režiséry Jaromírem Pleskotem a Miroslavem Macháčkem. Nezapomenutelný byl i jeho Laertes v HAMLETOVI. Další skvělé role z mnoha kde hrál Karla Hynka Máchu, jako by předurčila jeho mladý život.Navzdory své představě hrát spíše něco ve stylu Ramba, byl vyhledáván do rolí pohádek. Především pro svoji ideální postavu a jakési vnitřní charisma bájných hrdinů, princů a podobně. Hrál v pohádkách MELUZÍNA, CO POUDALA BÁBA FUTEŘ a jiné. Bohužel doba, ve které žil a hrál, nebyla zcela mu příznivá. Vždycky se našli lidé, kteří Ivanovi bohužel záviděli jeho úspěšné působení na scéně Národního. Byli to především lidé z vedení divadla, třeba Václav Švorc, bratr angažované herečky a komunistky Jiřiny Švorcové, který se nikterak nechtěl spokojit s nastupující mladou generací, mezi níž patřil Ivan, který mu vadil hlavně pro vyhraněné názory. Snažil se Ivanovo úspěšné působení různě ztrpčovat a bagatelizovat. Přesto vše si Ivan svojí pozici proti závistivcům uhájil.Nastal nejlepší čas jeho kariéry. Byl v centru zájmu dívčích fanynek. Jeho vztah k ženám byl velice kultivovaný, ale dovedl být také nesmlouvavě dominantní. Jeho prvotním rysem povahy byl velký smysl pro recesi, která mnohdy hraničila s provokací. O neuvěřitelných kanadských žertíkách se dodnes vypráví mezi jeho kolegy.V roce 1979 pojal za ženu Irenu Kvěšovou mladou studentku FAMU. Po roce se Ivan rozvádí. Později se v divadle poznal s baletkou Hanou Nachtmanovou, která jeho představám o budoucí manželce odpovídala.Odvěká touha ho lákala navštívit a poznat Tibet v Číně. Protože získat povolení navštívit Tibet nebylo možné, uvítal možnost nabídky zpravodaje ČST vycestovat alespoň do Vietnamu, kde chtěl natočit dokument. Velmi se těšil, konečně naplnil svoji vizi vycestovat do exotické země. Když opouštěl Československo, určitě netušil, že se už nikdy zpět živý nevrátí. Bral na sebe velké riziko vycestovat do země, kde ještě nedávno zuřila rozsáhlá válka.Osud mu nebyl bohužel nakloněn, na své první poznávací cestě tragicky zahynul za dosud nevyjasněných okolností údajně při havárii v gazíku. Jako jediný ze všech cestujících nepřežil 1. 8. 1983, ostatní byli zraněni. Všechny dostupné doklady o smrti Ivana Luťanského ale dokazují jisté nesrovnalosti. Kromě havárie určitě existuje několik dalších hypotéz jeho smrti a všechny se točí okolo zastřelení při loupežném přepadení, nebo vjezd na zakázané území. Jeho rodina nedostala vůbec žádnou možnost jeho ostatky vidět a možnost identifikace byla tvrdě zamítnuta. Byl to talentovaný herec, který za svůj život nestihl v malém časovém úseku mnoho natočit.(zdroj: CSFD.cz, autor: Josef "tahit" B.)