„Já jsem Paul Kersey. Co je s mou ženou?“ - PŘÁNÍ SMRTI
Charizmatický přestavitel drsných chlapů exotického vzezření Charles Bronson, vlastním jménem Charles Dennis Buchinski, se narodil 3. listopadu 1921 v Ehrenfeldu v Pensylvánii jako jedno z patnácti dětí chudých polských přistěhovalců. Po střední škole se připojil ke svému otci a bratrům pracujícím v dolech, ze kterých si odnesl doživotní strach z uzavřených prostor.
1943-1945 sloužil u válečného letectva v Tichomoří a po návratu domů se živil všelijak, mj. jako boxer. S herectvím začal proto, že ho přitahovaly obrovské peníze točící se v šoubyznysu a během honu na čarodějnice v první polovině 50. let si změnil jméno na Bronson, protože slovanská jména tehdy budila podezření.
Na stříbrném plátně debutoval ještě pod svým rodným jménem malou rolí v komedii s Gary Cooperem YOU´RE IN THE NAVY NOW (1951). V následujícím roce si zahrál hned v sedmi filmech, ale v pěti z nich se ani neobjevil v titulcích. První výraznější role přišla v roce 1953 v 3-D hororové klasice DůM VOSKOVÝCH FIGURÍN, kde se objevil ve vedlejší roli Igora. Mezi kriminálky a dramata převažující do té doby v jeho filmografii se koncem 50. let stále častěji vkrádaly westerny (VERA CRUZ, APAČ), ve kterých to brzy dotáhl na hlavní role (SHOWDOWN AT BOOT HILL, MACHINE-GUN KELLY) a na samém konci 50. let dokonce dostal vlastní krimi seriál „MAN WITH A CAMERA“ (1958-1960).
Většinu svých nejlepších snímků si připsal v 60. letech, která odstartoval rolí irsko-mexického pistolníka Bernarda O´Reillyho, jednoho ze SEDMI STATEČNÝCH (1960) ve stejnojmenné westernové klasice Johna Sturgese. Ten jej o dva roky později obsadil do dalšího svého hvězdně obsazeného snímku, válečného dramatu VELKÝ ÚTĚK (1963), kde si Bronson shodou okolností zahrál postavu postiženou klaustrofobií, kterou sám trpěl. Do třetice pak vyšperkoval famózní herecký ansámbl jiného populárního válečného snímku TUCET ŠPINAVCů (1967) Roberta Aldriche. 60. léta uzavřel svou nejvýznamnější rolí tajemného mstitele přezdívaného Harmonika v proslulém westernovém eposu TENKRÁT NA ZÁPADĚ (1968) Sergia Leoneho, který o Bronsonovi prohlásil, že je to nejtalentovanější herec s jakým kdy pracoval.
V Evropě, kde se po těchto snímcích stal nesmírně populárním, následně natočil několik filmů, z nichž stojí za zmínku zdařilý krimi thriller CESTUJÍCÍ V DEŠTI (1969) či koprodukční western RUDÉ SLUNCE (1971) s pozoruhodným mezinárodním obsazením Toshiro Mifune, Alain Delon, Ursula Andress a Bronson. Ve stejném roce jako natočil RUDÉ SLUNCE získal také Zlatý glóbus pro „nejpopulárnějšího herce na světě.“
Velmi dobře si vedl i po návratu do států v 70. letech, kdy počínaje mafiánským snímkem VALACHIHO SVĚDECTVÍ (1972) vyměnil westerny a válečné filmy za neméně úspěšné krimithrillery z městského prostředí. V témže roce také zahájil westernem CHATOVA ZEMĚ velmi plodnou spolupráci (celkem 7 filmů) s britským režisérem Michaelem Winnerem. Z ní záhy vzešlo po O´Reillym a Harmonikovi jeho třetí nejslavnější alter ego, architekt Paul „Mstitel“ Kersey z kriminálního dramatu PŘÁNÍ SMRTI (1974). Kontroverzní snímek nabízející, podobně jako Siegelův DRSNÝ HARRY nebo pozdější Scorseseho TAXIKÁŘ, v době stoupající pouliční kriminality brutální sílu jako její řešení, se dočkal obrovského ohlasu a čtyř nepříliš vydařených pokračování.
Publikum se ho v této roli nemohlo nabažit (před ním byla nabídnuta Stevu McQueenovi či Henry Fondovi) a tak v tomto duchu jednala i většina jeho hrdinů ve filmech z 80. let, béčkových akčních thrillerech jako 10 MINUT DO PůLNOCI (1983), ZLOČINY MUŽů (1984), MURPHYHO ZÁKON (1986), POSEL SMRTI (1988) či VĚCI O KTERÝCH SE NEMLUVÍ (1989). Většina z nich vznikla v produkci béčkových izraelských producentů Menahema Golana a Yorama Globuse a režíroval je Bronsonův druhý dvorní režisér Jake Lee Thompson (natočili spolu 8 filmů), který nahradil Michaela Winnera, s nímž se Bronson rozešel po třetím PŘÁNÍ SMRTI (1985).
Důstojným epilogem Bronsonovy herecké kariéry se stala první polovina 90. let, kdy docela úspěšně přestoupil do televize a natočil předchozí brutality zbavené snímky jako dobrodružného MOŘSKÉHO VLKA (1993), krimi DONATO A DCERA (1993) a rovněž kriminální trilogii RODINA POLICAJTů (1995, 1997, 1999). Jediným jeho filmem z této doby uvedeným v kinech bylo poslední, páté PŘÁNÍ SMRTI (1995). Poslední léta svého života trpěl Alzheimerovou chorobou a v roce 2003 zemřel jako předposlední žijící „statečný“ v nemocnici v Los Angeles na zánět plic. Od roku 1968 byl ženatý s herečkou Jill Ireland, se kterou se poprvé seznámil na natáčení VELKÉHO ÚTĚKU a kterou si vzal o dva roky později. Zahrál si s ní v řadě filmů (CESTUJÍCÍ V DEŠTI, ZLÉ ČASY, PŘÁNÍ SMRTI II, ÚKLADNÁ VRAŽDA aj.) a mají spolu dceru.
(Zdroj: csfd.cz - Josef "choze" Blažek)
