Představitel a tvůrce vlastní „haasovské“ komiky plné sebeironie, jehož nejslavnější rolí se však stal doktor Galén z Čapkovy BÍLÉ NEMOCI... Hugo Haas, se uplatňoval od samých počátků nejen jako herec, ale také jako autor nebo spoluautor námětů, scénářů i jako filmový režisér.Pocházel z rodiny brněnského obchodníka a podobně jako se jeho bratr Pavel stal hudebním skladatelem, Hugo studoval na konzervatoři. Údajně mu však Leoš Janáček řekl, aby nezpíval a dal se na herectví... Mezi jeho prvními nepříliš známými filmy nejrůznější úrovně se brzy objevili MUŽI V OFFSIDU (1931), kde přesvědčil diváky i kritiku o svém mimořádném komickém formátu. Po tomto úspěchu byl mladý Hugo Haas nadále obsazován do rolí staříků, jejichž masky tak rád vymýšlel. Role elegantních mužů si však také zahrál a to zejména ve veselohrách, k nimž napsal společně s režisérem Martinem Fričem scénáře. Svými náměty a scénáři se specializoval na společenské a situační komedie v nichž mu byla nejčastěji partnerkou Adina Mandlová (tehdy i partnerka v osobním životě) - ŽIVOT JE PES (1933), MAZLÍČEK (1934), AŤ ŽIJE NEBOŽTÍK (1935), ŠVADLENKA (1936), jejich poslední společný film byl DĚVČATA, NEDEJTE SE! (1937). Při natáčení se Haas sblížil s mladou Marií Bibikovovou, s níž se později oženil.Hrál také v Národním divadle, mnohdy stejné role jako později na plátnech. Například svého nejslavnějšího doktora Galéna v BÍLÉ NEMOCI znal již také z jeviště. Před začátkem války odešel jako Žid do USA, kde se jako herec i režisér prosadil v Hollywoodu. Pronajal si ateliéry, v nichž točil své slavné filmy Charles Chaplin. Paní Haasová, zvaná mezi přáteli Bibinka si dokonce dopisovala s Adinou Mandlovou. Ke konci života žili Haasovi ve Vídni, kam si Hugo přivezl jedno z velkých ozubených kol právě z Chaplinova ateliéru... Haas potom ještě navštívil Československo, když se jednalo o jeho opětovném účinkování v českém filmu, leč stejně jako u ostatních předválečných hvězd českého filmu neúspěšně. Zemřel několik dnů před koncem tragického roku 1968 a je pohřben v Brně.(zdroj: CSFD.cz, autor: Jana "Jeanne" Krátká)