Různorodé charaktery ve vedlejších postavách byly doménou francouzského herce Henri-Jacquese Hueta, ve filmu a televizi jich vytvořil bezmála stovku, významnou osobností byl ale i v divadle. Pocházel z Paříže a herectví původně studoval soukromě, později navštěvoval konzervatoř. Na divadelním jevišti zaujal hned svým prvním vystoupením v Ionescově hře Plešatá zpěvačka; tento kus je dnes již divade
Různorodé charaktery ve vedlejších postavách byly doménou francouzského herce Henri-Jacquese Hueta, ve filmu a televizi jich vytvořil bezmála stovku, významnou osobností byl ale i v divadle. Pocházel z Paříže a herectví původně studoval soukromě, později navštěvoval konzervatoř. Na divadelním jevišti zaujal hned svým prvním vystoupením v Ionescově hře Plešatá zpěvačka; tento kus je dnes již divadelní legendou 20. století, tehdy v roce 1950 ale působil skandálně.Po dokončení konzervatoře hrál Huet v Théâtre National Populaire, kde působil pod vedením slavného režiséra Jeana Vilara, s nímž se zúčastňoval také divadelního festivalu v Avignonu. Před filmovou kamerou se objevil poprvé v rámci Renoirova FRANCOUZSKÉHO KANKÁNU (French Cancan, 1954), první větší roli dostal jako partner Nicole Courcel v dramatu PŘÍPAD DOKTORA LAURENTA (Le cas du docteur Laurent, 1957), nedlouho nato se objevil v legendárním filmu nové vlny U KONCE S DECHEM (A bout de souffle, 1960). Začal točit také pro televizi a objevoval se v různých formátech, nejčastěji v seriálech.Zatímco naši diváci se mohli s Huetem seznámit jen v epizodních partech ve slavných filmech, u nás méně známé snímky mu nabídly podstatně větší herecký prostor, připomeňme například drama AŽ DO SYTOSTI (Jusqu?a plus soif, 1960) nebo film TĚLO DIANY (Le corps de Diana, 1969) natočený ve spolupráci s Československem. Huetovu popularitu navýšila také účast v seriálu SEBASTIAN A MARY (Sebastian et Mary, 1970), který navazoval na dřívější mnohem úspěšnější projekt SEBASTIAN A BELLA (1965), z dalších televizních seriálů můžeme připojit titul JOSEPH BALSAMO (1972).Souběžně Henri-Jacques Huet nadále rozvíjel své herectví na divadelním jevišti, hrál například v divadlech Théâtre des Ambassadeurs, Théâtre des Variétés nebo Théâtre Saint-Georges. Během sedmdesátých let mohli Hueta vidět naši diváci v kinech ve filmech s J. P. Belmondem (STRACH NAD MĚSTEM – Peur sur la ville, 1975) nebo Annie Girardot (LÁSKA S OTAZNÍKEM - L'amour en question, 1978), výrazné vedlejší role hrál i v dalších filmech, častěji ale spolupracoval s televizí. Svou spolupráci s filmem prakticky ukončil menší úlohou v dalším Belmondově filmu SAMOTÁŘ (Le solitaire, 1987), až po několika letech se naposledy objevil jako ředitel pařížské Opery v nové adaptaci Hugových BÍDNÍKŮ (Les misérables, 1995). Bohaté uplatnění nacházel Huet také v dabingu a jeho hlas zazníval z řady zahraničních seriálů.Henri-Jacques Huet zemřel v Nice v jižní Francii 4. června 2009 ve věku 79 let; zpráva o jeho smrti pronikla na veřejnost až s odstupem času, aktuálně ji nezaznamenala žádná média.(zdroj: CSFD.cz, autor: Pavel "argenson" Vlach)