Helga Čočková se narodila 26. listopadu 1941 v Ostravě. Od malička se zajímala o herectví, navštěvovala ostravské recitační a dramatické kroužky a dostávala také dětské role v tamním rozhlasovém studiu a státním divadle. Ve 13 letech se stala první dětskou hlasatelkou ostravského vysílání Československé televize. Hlásila se na chemickou průmyslovku (zajímala se o organickou chemii), ale neúspěšně.
Helga Čočková se narodila 26. listopadu 1941 v Ostravě. Od malička se zajímala o herectví, navštěvovala ostravské recitační a dramatické kroužky a dostávala také dětské role v tamním rozhlasovém studiu a státním divadle. Ve 13 letech se stala první dětskou hlasatelkou ostravského vysílání Československé televize. Hlásila se na chemickou průmyslovku (zajímala se o organickou chemii), ale neúspěšně. Pak se rozhodla zkusit to na DAMU a u zkoušek uspěla hned napoprvé. Ve stejném ročníku tehdy byli např. Ladislav Mrkvička, Josef Abrhám či Jiří Krampol. Když byla na DAMU ve 4. ročníku, tak se jí těsně před absoluteriem roku 1962 zhroutil svět. Účastnila se totiž zájezdu do Itálie, kde se konal festival divadelních škol. Jedna ze studentek DAMU tam však zůstala, což poznamenalo celý ročník. Zbývající studenti byli obviněni z komplotu a někteří vyloučeni ze školy. A mezi vyloučenými byla i Helga. Rok a půl pak pracovala jako elektrikářka v Pozemních stavbách v Ostravě, než jí dovolili školu dokončit. Po dalších dvou letech, kdy hrála v shakespearovském muzikálu v Německu, se dostala na jeviště Státního divadla v Ostravě.Již v prvním ročníku DAMU se poprvé objevila před kamerou v malé roli dívky, okradené v samoobsluze, v Krejčíkově snímku o narušené mládeži PROBUZENÍ (1959). Pokračovala většími rolemi Rozárky v historickém dramatu z počátku dělnického hnutí u nás POCHODNĚ (1960) a hlavní dívčí postavou venkovské mládeže Elišky v komedii ze současné vesnice ŽALOBNÍCI (1960). Rok 1962 byl pro Helgu veleúspěšný, tedy když se nebere v potaz vyloučení ze školy. Ve filmu šla z jedné hlavní dívčí role do druhé. Onoho roku se s ní objevily hned tři nové filmy: Středometrážní DEŠTIVÝ DEN, jenž byl o rok později oceněn v Bergamu. Působivý snímek z prostředí terezínského ghetta TRANSPORT Z RÁJE, který vznikl podle povídkové knihy Arnošta Lustiga Noc a naděje. Zde vytvořila úlohu tragedií poznamenané mladičké Lízy. Když se konala v kině Sevastopol premiéra TRANSPORTU Z RÁJE, šla na ni, ačkoliv nedostala pozvánku a to z důvodu již výše zmiňovaného „komplotu“. Snímek režiséra Zbyňka Brynycha slavil úspěchy hned na několika festivalech a v Locarnu dokonce získal hlavní cenu - Zlatou palmu. Po boku Oldřicha Nového hrála jazzem posedlou dceru Alenu vážného profesora hudby v hudební komedii DVA Z ONOHO SVĚTA. V roce 1962 si také zahrála hlavní roli v absolventském filmu první dámy českého filmu Věry Chytilové – STROP, který vypráví příběh dívky Marty, jež uteče ze studií a začne se živit jako manekýnka.Helga odešla na čas do ostravského angažmá, a přestože zanedlouho opět začala filmovat, přerušení jejího hvězdného nástupu na samém začátku 60. let bylo citelné. Kvůli jejímu „vroubku“ s majálesem bylo zakázáno promítat filmy, ve kterých hrála (jednalo se tedy o TRANSPORT Z RÁJE a DVA Z ONOHO SVĚTA). Od roku 1967 byla členkou činohry Národního divadla v Praze, kde během šestadvaceti sezon vytvořila přes 60 nepříliš význačných rolí. V této době se ve filmu často objevovala v detektivkách: STRACH (1967), ALIBI NA VODĚ (1965), SMRT ZA OPONU (1966), PARTIE KRÁSNÉHO DRAGOUNA (1970), MOTIV PRO VRAŽDU (1974). Bohužel ve Zlaté kapličce neměla počátkem 70. let štěstí na prostředí normalizačního vedení. Z důvodu politického „nezařazení“ jí hrozil vyhazov a tak v šestaosmdesátém podepsala přihlášku do strany. Zůstala v Národním divadle a byla vzata tzv. na milost. Oficiálně se zachránila, ale přátelé se na ni dívali skrz prsty. Mimo Národního divadla hrála nějakou dobu v divadle Na Zábradlí.Diváci ji znají z dlouhé řady televizních inscenací a seriálů. A právě jedna taková seriálová role ji uvedla v širokou známost. Její Irena Štrosmajerová, jež byla nezvedenou dcerou svérázného doktora Štrosmajera (Miloš Kopecký) v legendární NEMOCNICI NA KRAJI MĚSTA (1977), se stala nezaměnitelnou a nezapomenutelnou. Na seriálovou Irenu se mohou diváci těšit i ve třetí řadě NEMOCNICE NA KRAJI MĚSTA – NOVÉ OSUDY, která bude premiérově uvedena 26. září 2008. Zde na ni čeká úloha starostovy ženy (Jiří Bartoška) a matky (Lucie Vondráčková). Zahrála si i v seriálu HŘÍŠNÍ LIDÉ MĚSTA PRAŽSKÉHO (1968) a ve 30. PŘÍPADECH MAJORA ZEMANA (1974).Byla provdaná za slovenského režiséra Júlia Matulu, od roku 1984-1987 užívala jména Matulová a v manželových psychologicky laděných filmech vytvářela vedlejší ženské party: KARIÉRA (1984), MUŽ NA DRÁTĚ (1986), HAUŘI (1987), STUPNĚ PORAŽENÝCH (1988). Několikrát ji připadla role učitelky a sice v rodinném filmu INDIÁNI Z VĚTROVA (1979), v retrofilmu REBELOVÉ (2001) či v seriálu JOSEF A LY (2004). S režisérem Matulou má dva syny, z nichž se ani jeden herectví nevěnuje.Ve druhé polovině 90. let Helga Čočková odešla z činohry Národního divadla a věnovala se řadě jiných aktivit, které dělala naplno, jako každou novou věc v životě. Po divadle se jí nestýskalo. A herectví jí zůstalo, tak jak si to kdysi jako holka přála, koníčkem. Zahrála si několik zajímavých rolí v zahraničních filmech (mluví francouzsky, anglicky a německy). Dnes už ji známe opět jako Helgu Čočkovou a díky NEMOCNICI NA KRAJI MĚSTA se možná znovu ocitne na diváckém výsluní.(zdroj: CSFD.cz, autor: Ondra "Agatha" Dvořák)