Helena Třeštíková

Helena Třeštíková se narodila v Praze. Vyrůstala na Václavském náměstí, v domě zvaném Darex. Otec Jaroslav Böhm byl právník, kterého v 50. letech v rámci akce Inteligence do výroby vyhodili z ministerstva. Začal pracovat jako lakýrník a po deseti letech se k práci právníka vrátil. Matka byla výtvarnice a pracovala jako reklamní grafička. Po matce Helena zdědila výtvarný talent.

Začala studovat střední výtvarnou školu a přála si být kostýmní výtvarnicí. Přitahovalo ji divadlo, už jako žákyně byla pravidelnou návštěvnicí Národního divadla, kde shlédla všechna slavná představení Otomara Krejči a dalších významných režisérů. Často také chodila do kina a svět filmu ji stále více fascinoval.

V roce 1968 se seznámila se studentem FAMU, který točil dokument o politických vězních, a toto setkání ji přivedlo na myšlenku stát se dokumentaristkou.

Proti vůli svých rodičů, kteří se obávali, že se ve filmové branži coby převážně mužské doméně dcera neprosadí, odešla do televize do redakce dokumentu jako asistentka produkce. Po roce úspěšně složila přijímací zkoušky na FAMU. Studovala v depresivní atmosféře normalizační éry 1. poloviny 70. let. Absolvovala v roce 1975, kdy dokončila svůj první dokument věnovaný těhotenství a narození dítěte ZÁZRAK. Během natáčení absolventského filmu se náhodně seznámila se svým budoucím manželem, architektem Michaelem Třeštíkem. Krátká známost rychle dospěla ke sňatku. Manžel se později věnoval vydavatelské činnosti a spoluprodukoval některé filmy své ženy.

V roce 1974 nastoupila Helena Třeštíková jako dramaturgyně do krátkého filmu a posléze se stala režisérkou.

Ve druhé polovině 70. let sporadicky točila podle zadaných témat. Svoji kariéru dvakrát přerušila mateřskou dovolenou. Nejprve se narodil syn Tomáš a po čtyřleté pauze dcera Hana. V době mezi těhotenstvími udělala důležité rozhodnutí - věnovat se časosběrné dokumentární metodě. Přivedl ji k tomu během jednoho natáčení psychiatr, který vyprávěl, jak dramaticky stoupá rozvodovost a že by stálo za pokus sledovat s kamerou vybraná manželství několik let po sobě. Třeštíková začala v roce 1980 dokumentovat život šesti manželských párů a výsledkem se staly MANŽELSKÉ ETUDY, které s velkým ohlasem v roce 1987 uvedla Československá televize. Cyklus rázem Třeštíkovou katapultoval mezi elitu filmové dokumentaristiky.

Jeden z příběhů vydal na celovečerní film Z LÁSKY, který byl uveden v kinech. Třeštíková se po nějaké době k manželským párům vrátila a v letech 2005 až 2006 spatřily světlo světa MANŽELSKÉ ETUDY PO 20 LETECH. Jeden rozpadlý vztah vedl ke vzniku samostatného snímku MARCELA. Třeštíková byla jedním z prvních dokumentaristů, kteří se náročné časosběrné metodě začali ve světě věnovat. Dopracovala se k ní sama bez ohledu na světové trendy. Časosběrná metoda se jí stala vlastní, objekty svých dokumentů obvykle sleduje několik let. Tak vznikl i cyklus filmů o mladých lidech ŘEKNI MI NĚCO O SOBĚ. Jeden z "hrdinů" cyklu, zloděj René, později režisérce vykradl byt a nevrátil jí zapůjčenou kameru, takže se zasloužil o tragikomickou tečku příběhu.

Dalším významným dílem se stal cyklus ŽENY NA PŘELOMU TISÍCILETÍ, který zahrnoval osudy desíti žen, od těch úspěšných jako byla operní pěvkyně Dagmar Pecková, až po ty na dně společnosti, mezi něž patřily pražské prostitutky nebo v příběhu V PASTI narkomanka Katka. Jeden z dílů pojednával také o třídě zdravotních sester v průběhu 13 let a další o několika lesbických ženách.

Po listopadu 1989 Třeštíková spoluzaložila sdružení Film a sociologie, které si dalo za cíl sledovat vývoj společnosti v demokratických podmínkách a při formování a zobrazování společenských témat se v něm spojili filmaři s vědci.

V roce 1994 založila se svým mužem nadaci Člověk a čas, která si kladla za cíl podporovat časosběrné dokumenty a filmy, které reflektují čas, jeho plynutí a změny, které přináší. Za přispění nadace vznikly snímky jako RUDOLF II. A PRAHA, SLADKÉ STOLETÍ nebo CARMEN STORY.

Od roku 2002 začala vést na FAMU jednu z tvůrčích dílen. Především ale točila. Vydala se do Salcburku za zestárlou Lídou Baarovou, přispěla portréty do televizních cyklů GEN a GENUS (např. Olbram Zoubek nebo Tomáš Halík). Nechala vzpomínat pamětníky na Julia Fučíka v dokumentu LIDÉ, MÁM VÁS RÁD. O herci Janu Potměšilovi a divadelníku Janu Špalkovi natočila filmy VÝZVA a DESET LET V ŽIVOTĚ MLADÉHO MUŽE.

Za své dokumenty obdržela mnoho ocenění, řadí se mezi absolutní špičku dokumentárních tvůrců minimálně evropského formátu. V roce 2007 převzala ve Španělsku cenu za nejlepší evropský dokument roku - stal se jí snímek MARCELA. Helena Třeštíková má za sebou také epizodní účinkování v politice.

V roce 2007 byla jmenována ministryní kultury v Topolánkově vládě, ovšem konfrontace ideálů se všední politickou realitou ji po rekordních 16 dnech v úřadu vedla k podání demise.

Volný čas tráví především četbou, se svým manželem sdílí zálibu ve sbírání uměleckých děl a starožitností. Mezi filmaři je mimořádně respektovanou osobností.

(Zdroj: csfd.cz - Milan "gudaulin" Černý)