Helena Růžičková

Helena Růžičková se narodila jako Helena Málková 13. června 1936 v Praze do rodiny legionáře a úřednice. Otcem byla již od dětství vedena k umění. Jako čtyřletá žačka soukromé baletní školy Heleny Štěpánkové hostovala v baletu pražského Národního divadla („Ptáčník“ či „Z pohádky do pohádky“) a v Německém divadle.

Po roce 1948 nemohla kvůli otci studovat medicínu, ani herectví. Po studiích na Vyšší zdravotnické škole na Alšově nábřeží se stala (a i krátce pracovala) zubní laborantkou. Herecké práci se nakonec přeci jenom dostala (i když nebyla dvakrát přijata na DAMU).

Nejdříve pracovala jako choreografka v Mladé Boleslavi a technička v Příbrami. Později jako herečka ve svobodném povolání hostovala roku 1967 v Činoherním klubu v roli hejtmanky v Gogolově „Revizorovi“ a v letech 1971 – 1973 se stala členkou Divadla Na zábradlí. Hostovala v Malé scéně, na estrádách a se synem na zájezdech.

Herecká činnost Heleny Růžičkové však spočívala zejména v kinematografii. Byla nevšední komický typ, v němž využívala svůj temperament, postavu, spontánnost a výřečnost. I přes svou pozdější vysokou nadváhu byla (díky svým baletním začátkům) velmi čilá, pohyblivá a mrštná.

Film milovala odmalička. Už jako čtyřletá si zahrála dítě Kudrnových v Čápově BABIČCE (1940) a dítě v komedii Z ČESKÝCH MLÝNŮ (1941) Miroslava Cikána. Její jmenovkyně poté hrála starovic dceru Cilku ve Steklého komedii SOUDNÝ DEN (1948). K soustavné filmové práci se ona sama dostala až v roce 1956.

Od tohoto roku se už její silná postava začala objevovat v různých komických kreacích divačky na leteckém dni (NEVĚRA), družstevnice (TŘI CHLAPI V CHALUPĚ, BÍLÁ PANÍ), redaktorky (MUŽ Z PRVNÍHO STOLETÍ), hurisky (ZLATÉ KAPRADÍ), ženy v hospodě (ČINTAMANI & PODVODNÍK), hostinské Božky (VŠICHNI DOBŘÍ RODÁCI), kuchařky (ZABIL JSEM EINSTEINA, PÁNOVÉ…), kartářky (VRAŽDA ING. ČERTA), nápadnice (TŘI OŘÍŠKY PRO POPELKU), uklízečky Hortenzie (ZÍTRA TO ROZTOČÍME, DRAHOUŠKU…! a CO JE DOMA, TO SE POČÍTÁ, PÁNOVÉ…), lakomé trhovkyně (HONZA MÁLEM KRÁLEM), hosta (COŽ TAKHLE DÁT SI ŠPENÁT) či zpěvačky (TAJEMSTVÍ HRADU V KARPATECH).

Z jejích větších a u diváků dodnes populárních rolí si uveďme zvrácenou vražedkyni Fany Stubovou a pacientku na psychiatrii ve Vorlíčkových komediích „PANE, VY JSTE VDOVA!“ (1970) a DÍVKA NA KOŠTĚTI (1971), kněžnu Lotrinskou v UKRADENÉ BITVĚ (1972) Erwina Straky, zlodějskou hospodskou Julinku v Schulhoffově komedii PŘÍŠTĚ BUDEME CHYTŘEJŠÍ, STAROUŠKU! (1982), čarodějnici v pohádkách O PRINCEZNĚ JASNĚNCE A LÉTAJÍCÍM ŠEVCI (1987) a Z PEKLA ŠTĚSTÍ 2 (2000) Zdeňka Trošky a Helenu Karafiátovou (ke které napsala se synem námět a scénář) v Růžičkově TRHALA FIALKY DYNAMITEM (1992), jež vyvrcholily kreacemi omezené maloměšťačky Heduš Homolkové a družstevnice Máni Škopkové v Papouškově (ECCE HOMO HOMOLKA, HOGO FOGO HOMOLKA a HOMOLKA A TOBOLKA) a Troškově (SLUNCE, SENO, JAHODY / A PÁR FACEK / EROTIKA) trilogii. Vidět byla také ve slovenských (KAMARÁTKY; POZOR, IDE JOZEFÍNA! aj.) a zahraničních (ZPÍVEJ, KOVBOJI!) snímcích. Naposled si zahrála zelinářku v komedii KAMEŇÁK 2 (2003) Zdeňka Trošky.

Helena Růžičková se hojně uplatnila také v rozhlase („Ale, madam?“), dabingu a televizních inscenacích (SIRKY, ŠEST UPRCHLÍKŮ, ALFONS KARÁSEK V LÁZNÍCH i KRÁLŮV ŠAŠEK) a seriálech (ELIŠKA A JEJÍ ROD, HŘÍŠNÍ LIDÉ MĚSTA PRAŽSKÉHO, FANTOM OPERETY, KAMARÁDI, DNES V JEDNOM DOMĚ, ARABELA, NÁVŠTĚVNÍCI, PANOPTIKUM MĚSTA PRAŽSKÉHO, GAGMAN, O ZVÍŘATECH A LIDECH apod.), z nichž největší výkony předvedla v úlohách kuchařky Anny Urbanové (VLAK DĚTSTVÍ A NADĚJE) – Cena Českého literárního fondu, a zlodějky Helgy (PŘÍTELKYNĚ Z DOMU SMUTKU).

Jejím dlouholetým mužem (od kterého získala i své jméno) byl pomocný režisér a herec malých rolí Jiří Růžička starší (1932 – 2003), s nímž měla syna, také herce Jiřího Růžičku mladšího (1956 – 1999). Od 90. let, kdy omezila svoji hereckou činnost, se začala věnovat okultním vědám, spoluzaložila Nadaci Slon (1991) a neúspěšně kandidovala jako nestraník do Senátu za KSČM (1996).

Obdiv celého národa si získala zejména svým nebojácným a optimistickým bojem s rakovinou, který popsala také v několika knížkách, a vynesl ji osmdesáté druhé místo v anketě Největší Čech (2005).

Helena Růžičková zemřela 4. ledna 2004 v plzeňské nemocnici v nedožitých osmašedesáti letech na selhání ledvin.

(Zdroj: csfd.cz - Jarda "krib" Lopour)