Hanuš Thein

Datum narození: 17.1.1904 / Místo narození: Pardubice, Rakousko - Uhersko

Hanuš Thein se narodil 17. ledna 1904 v Pardubicích a začal se studiem na Právnické fakultě Karlovy Univerzity (1922 – 1927), avšak studia nedokončil. Zároveň na pražské Státní konzervatoři studoval operní zpěv u E. Fuchse a operní režii u Ferdinanda Pujmana.Celá umělecká dráha Hanuše Theina je plně spojena s Národním divadlem v Praze, kde byl nejprve stálým hostem (1927 – 1928), poté sólistou ope

Hanuš Thein se narodil 17. ledna 1904 v Pardubicích a začal se studiem na Právnické fakultě Karlovy Univerzity (1922 – 1927), avšak studia nedokončil. Zároveň na pražské Státní konzervatoři studoval operní zpěv u E. Fuchse a operní režii u Ferdinanda Pujmana.Celá umělecká dráha Hanuše Theina je plně spojena s Národním divadlem v Praze, kde byl nejprve stálým hostem (1927 – 1928), poté sólistou opery (1929 – 1973), režisérem opery (1932 – 1973), ale v letech 1939 – 1945 musel z rasových důvodů divadlo opustit a byl vězněn v Terezíně, dále i tajemníkem opery (1947 – 1949), šéfem opery (1964 až 1965 a 1967 – 1968), zástupcem šéfa opery (1965 – 1967) a vedoucím operní správy (1968 – 1970).V roce 1973 odešel na zasloužený odpočinek. Provozoval i koncertní činnost a vyučoval jako profesor operního herectví a režie na Státní konzervatoři v Praze (1950 – 1974). Jako herec a režisér hostoval i na dalších scénách (často Ostrava, Divadlo na Vinohradech, Plzeň, Liberec, České Budějovice, Opava). Překládal a upravoval rovněž opery („Čarostřelec“, „Lazebník sevillský“ či „Střevíčky“).Hanuš Thein ale neměl velký hlas, svůj vysoce tónový rozsah sonorního buffo basu uplatnil často v komediálních rolích se svojí mimikou, temperamentem, pohyblivostí, realistickým herectvím a komediantstvím. Ve svých výkonech spojoval operní zpěv s vytříbeným hereckým projevem, jež byl určený hlavně jeho přístupem.Z jeho operních partů si uveďme, např.: Kecal („Prodaná nevěsta“), Purkrabí Filip („Jakobín“), Van Bett („Car a tesař“), Doktor Bartolo („Lazebník sevillský“), Sixtus Beckmesser („Mistři pěvci norimberští“), Beneš („Dalibor“), Lucifer („Čert a Káča“), Matouš („Hubička“), Benoit („Bohéma“), Janek („V studni“), Massetto („Don Juan“), Bartolo („Figarova svatba“), Malý vězeň („Z mrtvého domu“), Beneš („Čertova stěna“), Osmin („Únos ze serailu“), Varlaam („Boris Godunov“), Mumlal („Dvě vdovy“), Farář – Jezevec („Příhody lišky Bystroušky“), Zuniga („Carmen“), Don Pasquale („Don Pasquale“), Bonifác („Tajemství“), Vrchní, Zima, Sejtko a Mušketýr („Lucerna“), Rúbač („Eva“), Jan („Werther“), Kmoch („Srdce“), Brander („Faust a Markétka“), Strojník („Věc Makropulos“), Luther („Hofmanovy povídky“) a nebo Nolos („Hedy“).Hanuš Thein jako režisér se zprvu snažil programově odlišit od učitele Ferdinanda Pujmana, velký důraz kladl na herecké realistické výkony, prostředky a též psychologickou drobnokresbu. Zpočátku dokonce zpěvákům situace předehrával, ale stál i za novátorskými postupy (otáčivé jeviště, zrcadlovitá podoba jeviště, světelná clona…) a často spolupracoval s výtvarníkem Josefem Svobodou.Po okupaci a návratu z Terezína svůj režijní styl značně pozměnil. Přiklonil se k velkorysému aranžmá, přikláněl se dále ke psychologickým postavám, měl detailní přípravu, nápadité režijní postupy a často režíroval novinky. A ke konci své kariéry se oprostil od realistické drobnokresby (třeba „Její pastorkyňa“).Z Theinových režií vynikly tituly „Prodaná nevěsta“, „Honzovo království“, „Káťa Kabanová“, „Paleček“, „Její pastorkyňa“, „Vůl na střeše“, „Perníková chaloupka“, „Rusalka“, „Káťa Kabanová“, „Piková dáma“, „Acis a Galatea“, „Svätopluk“, „Romeo, Julie a tma“, „Lazebník sevillský“, „Střevíčky“, „Jakobín“, „Čert a Káča“, „Z mrtvého domu“, „Dimitrij“, „Pochodeň Prométheova“, „Titus“, „Jezero Ukereve“, „Jacobowsky a plukovník“, „Výlety páně Broučkovy“, „Oberon“, „Zdravý nemocný“, „Bratři Karamazovi“, „Otello“, „Kupec benátský“, „Nepokoření“, „Hedy“, „Manon“, „Poupě“, „Zítek“, „Bludný Holanďan“, „V studni“, „Werther“, „Don Quichotte“ a nebo „Violetta“.V Národním divadle měl nad několika inscenacemi režijní dozor (př. „Tosca“, „Madame Butterfly“, „Evžen Oněgin“, „Violetta“, „Carmen“, „Faust a Markétka“, „Lohengrin“). Pouze jednou se objevil i před filmovými kamerami, když filmaři využili jeho zpěv v roli Indiána v přepisu slavné opery Bedřicha Smetany PRODANÁ NEVĚSTA (1933) Svatopluka Innemanna, Emila Pollerta a Jaroslava Kvapila.Jako zpěvák i režisér pracoval též v rozhlase („Noční rozhovor“, „Polská krev“, „Jak jsem prošvihl premiéru“, „Krásná Helena“ atd.), televizi (BOHÉMA, VÝLETY PANĚ BROUČKOVY ad.) a na gramofonových deskách (např. „Z mrtvého domu“). Za svoji uměleckou a organizační činnost získal titul Zasloužilého umělce (1958) a Řád práce (1968). Významný zpěvák, režisér a šéf opery Národního divadla Hanuš Thein zemřel 30. prosince 1974 v Praze ve věku sedmdesáti let.(zdroj: CSFD.cz, autor: Jarda "krib" Lopour)



Hlavní partneři projektu Kultura.cz
Mediální partneři projektu Kultura.cz
Ostatní partneři projektu Kultura.cz