Italský režisér Glauco Pellegrini působil u filmu v různých profesích, uplatnil se také v televizi a divadle, a i když jeho tvorba je u nás jen málo známá, patřil k významným osobnostem poválečné italské kinematografie. Narodil se sice ve starobylé Sieně, ale vyrůstal v Benátkách, kde jeho rodina měla kořeny. Původně začal pracovat jako novinář, brzy ale začal psát pro rozhlas a také divadlo, od p
Italský režisér Glauco Pellegrini působil u filmu v různých profesích, uplatnil se také v televizi a divadle, a i když jeho tvorba je u nás jen málo známá, patřil k významným osobnostem poválečné italské kinematografie. Narodil se sice ve starobylé Sieně, ale vyrůstal v Benátkách, kde jeho rodina měla kořeny. Původně začal pracovat jako novinář, brzy ale začal psát pro rozhlas a také divadlo, od počátku čtyřicátých let 20. století spolupracoval na několika dokumentárních filmech, které mapovaly kulturní památky v Benátkách.Při práci na krátkých filmech se seznámil s fotografem a dokumentaristou Francescem Pasinettim, díky němuž získal kontakty na tvůce celovečerních filmů, pomohl mu i přesun části filmařů do Benátek koncem druhé světové války, kdy začal psát scénáře. K samostatné režii se dostal až počátkem padesátých let, kdy podle vlastního scénáře zajímavým způsobem zmapoval prostředí benátské buržoazní společnosti s jejími nešvary i ctnostmi (STÍN NAD CANAL GRANDE – Ombre sul Canal Grande, 1951). Jako scénárista a spolurežisér měl pak podíl na vzniku životopisnému filmu PUCCINI (1953).Z jeho další samostatné filmografie připomeňme komedii NORKOVÝ KOŽICH (Una pelliccia di visone, 1954), prvky doznívajícího neorealismu lze pak vysledovat v dojemném dramatu MUŽ V KRÁTKÝCH KALHOTKÁCH (L’amore piu bello, 1957), jež osobně uvedl na festivalu v Karlových Varech. Mezitím se Pellegrini podílel i na několika tehdy oblíbených povídkových filmech, poslední položkou v jeho režijní filmografii je životopisný příběh italského dramatika Carla Goldoniho ITALIENISCHES CAPRICCIO (1961), který natočil ve východním Německu s Janem Werichem v jedné z hlavních rolí (film byl uveden na mezinárodním filmovém festivalu v Moskvě).V následujících letech se Glauco Pellegrini věnoval divadelní režii, na jevištích uváděl nejen divadelní hry, ale i opery, příležitostně pracoval také pro televizi. Významné je i jeho pedagogické působení, do roku 1990 vyučoval režii na prestižní filmové škole Centro Sperimentalo di Cinematografia. Kromě toho psal knihy, na řadě projektů s ním spolupracovala jeho manželka Vittoria Richter, která byla původně zdatnou hráčkou na harfu.Glauco Pellegrini zemřel v Římě 21. ledna 1991 ve věku 72 let.(zdroj: CSFD.cz, autor: Pavel "argenson" Vlach)