Havlíčkův dům Havlíčkův Brod

Historie havlíčkobrodského muzea, jednoho z nejstarších regionálních muzeí vlastivědného typu v Čechách, se odvíjí od roku 1874. Ústavní svobody 60. let 19. století posílily národní uvědomění a tak jako v jiných městech i v Německém Brodě podpořily ekonomický rozvoj a vzkřísily společenský život, jehož výrazem se stalo zakládání různých spolků a dobrovolných organizací.

Návrh založit muzejní společnost vznesl učitelský sbor obecné školy a hlavním podněcovatelem byl učitel Englbert Ambrož. Žádosti o legalizaci bylo vyhověno 8. června 1874 a prvním předsedou se stal Vojtěch Weidenhoffer. Ideově vycházela muzejní společnost z chrudimského typu regionálního muzea, založeného jako osvětová instituce spjatá s potřebami škol, jejíž sbírka měla zlepšovat názorovou výuku a soustavně vzdělávat veřejnost.

Muzejní sbírka, umístěná ve školní budově a nesoucí název „Městské museum při národních školách německobrodských", se dělila na devět skupin, hlavně přírodovědných, a byla rozšiřována především zakupováním vyučovacích prostředků.

Muzejní správu zastávali většinou učitelé a profesoři a z prestižních důvodů byly získávány i významné veřejné osobnosti z řad měšťanstva. Rok po založení se však činorodost společnosti začínala vytrácet. Aktivitu neoživilo ani opětovné zveřejnění letáku o jejím založení, a tak z původních 80 členů spolku klesl jejich počet v roce 1893 dokonce na 22 osob.

Příčina úpadku se vysvětlovala úbytkem finančních prostředků, vesměs členských příspěvků a darů, a názorem, že se školní pomůcky mají získávat jiným způsobem.

Právě jednostranné sepětí se školními požadavky vyvolalo krizi spolku, jíž by se mohl vyhnout přijetím širšího osvětového programu a především stanovením vědeckovýzkumných a ochranářských cílů. A tak sbírky muzea svým rozsahem ani kvalitou nedosáhly úrovně dobře vybaveného školního kabinetu, natož úrovně chrudimského vzoru.

Od poloviny 80. let se často měnili předsedové, činnost skomírala a společnost existovala již jen formálně. Nevzkřísila ji ani rozsáhlá sběratelská aktivita krajinského národopisného odboru, jenž v Německém Brodě s úspěchem uspořádal v roce 1894 národopisnou výstavu.

Po skončení Národopisné výstavy českoslovanské v Praze roku 1895 se odbor rozhodl pokračovat v národopisné práci. Navrhl muzejní společnosti, aby rozšířila své stanovy a sloučila se s odborem v okresní muzeum. To však její představitelé z nezjištěných důvodů zamítli. Mezitím horlivost členů národopisného odboru ochabla, a proto nevešel v život ani další projekt, a to zřídit muzeum s upravenými stanovami muzejního spolku „Včely čáslavské".

Výstavními událostmi bylo vytvořeno povědomí o starožitnostech a nutnosti je chránit. Dokladem toho je další snaha, tentokrát městské rady, jež se zasloužila o sloučení sbírek národopisného odboru s městskými. 12. května 1898 obecní zastupitelstvo zřídilo „Městské museum", řízené kuratoriem a vydržované nevelkými ročními dotacemi.