Herečka Germaine Rouer patřila k významným osobnostem francouzského divadla první poloviny 20. století, filmu se ale cíleně vyhýbala, před kamerou se nicméně objevila hned v počátku němé éry, poté po nástupu zvuku a nakonec i v několika titulech po druhé světové válce. Pocházela z Paříže a ve filmu debutovala již jako třináctiletá v krátkometrážním zpracování literární předlohy DVA SIROTCI (Les de
Herečka Germaine Rouer patřila k významným osobnostem francouzského divadla první poloviny 20. století, filmu se ale cíleně vyhýbala, před kamerou se nicméně objevila hned v počátku němé éry, poté po nástupu zvuku a nakonec i v několika titulech po druhé světové válce. Pocházela z Paříže a ve filmu debutovala již jako třináctiletá v krátkometrážním zpracování literární předlohy DVA SIROTCI (Les deux orphelines, 1910), později hrála ve filmu LES VAMPIRES (1915) slavného režiséra Louise Feuillada.Mezitím začala studovat herectví na Národní konzervatoři dramatických umění v Paříži a školu dokončila v roce 1919 první cenou v oboru tragédie i komedie. Ačkoli takovýto výsledek na konci studia byl automatickou vstupenkou do nejslavnějšího divadla Comédie Française, tam Germaine Rouer zamířila až později a jako profesionální herečka začínala v divadle Théâtre de l?Odéon, během dvacátých let pak vystřídala angažmá na dalších pařížských scénách Théâtre de la Porte Saint-Martin a Théâtre de la Renaissance, zúčastnila se také mezinárodních turné.Během dvacátých let znovu několikrát stála před filmovou kamerou, připomeňme alespoň přepisy Zolových románů ZEMĚ (La terre, 1921) nebo U ŠTĚSTÍ DAM (Au bonheur les dames, 1929). Po příchodu zvuku pak ve třicátých letech natočila dalších osm filmů, přes svou pověst uznávané divadelní umělkyně ale nedostala příležitost v žádném zásadním kinematografickém počinu té doby, navíc jen zřídka hrála velké role. Jedinou větší postavu ztvárnila v adaptaci osvědčené literární předlohy ROGER LA HONTE (1934), za zmínku stojí i životopisný film o autorovi sochy Svobody (SVOBODA – Liberté, 1937).Zatímco film zůstával dlužen jejím hereckým schopnostem, na divadelním jevišti se prosazovala ve velkých rolích na prestižní scéně Comédie Française, kde působila trvale od počátku třicátých let. Významné herecké příležitosti jí nabídl klasický francouzský repertoár (Corneille, Racine, Moli?re), ze světových autorů připomeňme alespoň Williama Shakespeara (Hamlet, Antonius a Kleopatra). Po druhé světové válce hrála menší role již jen ve třech filmech, naposledy se nechala významným dramatikem a režisérem Sachou Guitrym přesvědčit k účasti na historickém velkofilmu KDYBY MI VERSAILLES VYPRÁVĚLY (Si Versailles m?était conté, 1953). Tehdy také naposledy excelovala na jevišti v režii Jeana Maraise v Racinově hře Britannicus (1952-1954).V roce 1956 odešla Germaine Rouer do soukromí a v Comédie Française byla jmenována čestnou členkou. Jejím manželem byl filmový režisér a scénárista Pierre Marodon (1873-1949). Jejich dcera Thér?se Marney (1927-1968) byla taktéž divadelní herečkou a členkou Comédie Française. Germaine Rouer zemřela v Paříži o Vánocích v roce 1994 ve věku 97 let.(zdroj: CSFD.cz, autor: Pavel "argenson" Vlach)