Alfréd Radok

Významný divadelní režisér Alfréd Radok se narodil 17. prosince 1914 v Kolodějích nad Lužnicí. Odmaturoval na obchodní akademii v Písku a začal navštěvovat Filozofickou fakultu Karlovy univerzity a její přednášky estetiky. Nejdříve se zajímal o žurnalistiku, ale jeho konečný cíl byla divadelní a filmová režie. Studie mu však přerušili nacisté po uzavření vysokých škol. Ještě za studiích působil v kulturních spolcích. Svoji profesionální dráhu započal v Divadle E. F. Buriana (1938 – 1941) jako elév a asistent režie.

Nato se stal členem Divadla na Vinohradech, Uranie, Plzně a opět Vinohrad (1941 – 1944), kde byl doslova „děvče pro všechno“: byl asistent režie, režisér, dramaturg, lektor a rekvizitář. V roce 1944, kvůli rasovým důvodům, byl odvezen do pracovního tábora (tento zážitek se odrazil i v jeho DALEKÉ CESTĚ).

Po roce 1945 se stal režisérem Divadla 5. května (1945 – 1948), Divadla satiry (1946 – 1947), Národního divadla v Praze (listopad 1948 – 1949), Divadla státního filmu (1950 – 1952), Vesnického divadla (1952 – 1954), opět Národního divadla (1954 – 1959), v letech 1956 – 1959 byl kromě činnosti v Národním divadle také spolutvůrce, režisér a umělecký šéf slavné Laterny magiky (s tou Radok na bruselské světové výstavě EXPO 58 /1958/ dosáhl světového úspěchu), Městských divadel pražských (1960 – 1965) a naposled Národního divadla (1966 – 1972).

S úspěchem hostoval též v cizině: v Mnichově a ve Vídni (1965), v Berlíně (1966), v Bruselu (1967) a ve Švédsku (1968). Ve Švédsku ho (i s rodinou) zastihla srpnová okupace Československa a raději dál trvale režíroval v cizině. V Národním divadle si zatím prodlužoval neplacenou dovolenou, ale ta mu byla v roce 1972 zrušena a Radok byl prohlášen za emigranta. V roce 1976 měl jako režisér působit v rakouském Burgtheatru, smrt mu to však znemožnila.

Jeho inscenace se v dobách totality vyznačovaly vysokou kvalitou a uměleckou precizností. Radok kladl důraz na všechny jevištní složky. Byl jedním ze světově nejvýznamnějších divadelních režisérů. Připomeňme jeho režie her „Ženitba“, „Loupežník“, „Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou“, „Komik“, „Ďábelský kruh“ a další. Také Radokova manželka Marie Radoková (1922 – 2003) a bratr Emil Radok (1919 – 1994) se věnovali umělecké práci.

Film Radoka přitahoval již od mládí. Poprvé se k němu dostal jako druhý režisér (s Františkem Sádkem) secesní komedie PAROHY (1947) s Oldřichem Novým v hlavní roli. O rok později začal natáčet svůj první samostatný film DALEKÁ CESTA (1949), u kterého byl (jako i u ostatních) spoluautor scénáře. Sugestivní drama vypráví příběh židovské rodiny Kaufmannových a dalších židů za německé okupace a za jejich nuceném pobytu v terezínském ghettu. Film se stal, zejména díky Radokově režii, využití kamery a hudby, jedním z nejlepších českých protiválečných snímků. Je také Radokův nejlepší film. Bohužel DALEKÁ CESTA (kde svoji jedinou hlavní roli vytvořila skvělá Blanka Waleská) nevyhovovala představám komunistických funkcionářů a snímek byl promítán jen na venkově a později zakázán.

Ve stáním filmu mu poté bylo umožněno režírování pouze dvakrát: v roce 1952 natočil hudební komedii DIVOTVORNÝ KLOBOUK, kde hlavní roli tupého kupce Koliáše vytvořil bravurní Saša Rašilov a roku 1956 komedii DĚDEČEK AUTOMOBIL vyprávějící o počátcích motorismu u nás i ve světě.

Jako režisér spolupracoval od začátků vysání s československou televizí. Režíroval například TV filmy V PASTI (1956) ŠACH MAT (1963), pořady OTEVÍRÁNÍ STUDÁNEK (1960), B. MARTINŮ: VARIACE 66 (1966), B. MARTINŮ: OTEVÍRÁNÍ STUDÁNEK (1966). Jeho hra, kterou sepsal se ženou Marií, PODIVNÉ PŘÍBĚHY PANA PIMPÁNA byla uváděna v televizi a v loutkovém divadle.

Alfréd Radok byl za své umění poctěn Stání cenou (1959) za pásmo Laterna magika, tituly Zasloužilého umělce a Národního umělce. Tituly mu však byly, po jeho domnělé emigraci, odebrány. Za film DĚDEČEK AUTOMOBIL získal na festivalu v San Sebastiánu Stříbrnou mušli a cenu filmové kritiky (1957). Alfréd Radok zemřel 22. dubna 1976 ve Vídni ve věku šedesáti dvou let. Příčnou úmrtí byl infarkt myokardu a stesk po domově. V roce 1991 byl vyznamenán řádem T. G. Masaryka III. stupně in memoriam. Na jeho počest se každoročně udělují divadelní Ceny Alfréda Radoka.