Francouzský herec Georges Chamarat hrál v bezmála stovce filmů, několik desetiletí také patřil ke stěžejním oporám souboru nejvýznamnějšího francouzského divadla Comédie Française. Pocházel z Paříže a herectví vystudoval na konzervatoři, první stálé angažmá měl od roku 1929 v Odéon-Théâtre de Paris, kde působil po celou dekádu třicátých let a vystupoval převážně v historických hrách. Prameny se rů
Francouzský herec Georges Chamarat hrál v bezmála stovce filmů, několik desetiletí také patřil ke stěžejním oporám souboru nejvýznamnějšího francouzského divadla Comédie Française. Pocházel z Paříže a herectví vystudoval na konzervatoři, první stálé angažmá měl od roku 1929 v Odéon-Théâtre de Paris, kde působil po celou dekádu třicátých let a vystupoval převážně v historických hrách. Prameny se různí v tom, kdy začala Chamaratova spolupráce s filmem, prokazatelně poprvé se ale objevil až v sedmatřiceti letech v komedii SLADKÁ POMSTA (La belle revanche, 1938).Častěji začal točit za druhé světové války, kdy ve vedlejších rolích obohatil několik zásadních filmařských počinů tehdejší francouzské kinematografie, z nichž některé byly tenkrát uvedeny i v českých kinech (ĎÁBLOVA RUKA - La main du diable, 1943), za připomenutí stojí i jeho menší úlohy v kriminálním žánru, jako konstábl Valcourt se objevil ve filmu VRAŽDA OTCE NOELA (L'assassinat du P?re Noel, 1941), v detektivce SKLEPY V HOTELU MAJESTIC (Les caves du Majestic, 1945) byl správcem hotelu.Po válce byl Georges Chamarat angažován do Comédie Française a na této prestižní scéně strávil čtvrt století (1946-1971). Poprvé tu hrál ve Figarově svatbě (1946), následovaly desítky středně velkých rolí ve francouzské i světové klasice, na přelomu 40. a 50 let stíhal nastudovat i deset představení ročně. Herci z Comédie Française jen zřídka nacházeli uplatnění u filmu, týkalo se to ale spíše představitelů hlavních rolí, což nebyl Chamaratův případ. Ten nehrál hlavní role ani v divadle ani ve filmu a v padesátých letech se jeho filmografie začala bohatě rozrůstat. Faktem ovšem zůstává, že po roce 1952 výrazně omezil práci v divadle, naopak od této doby hrál v několika filmech ročně.Z bohaté Chamaratovy filmografie 50. let připomeňme Hunebellův přepis Dumasova románu TŘI MUŠKETÝŘI (Les trois mousquetaires, 1953), kde hrál pana Bonacieuxe, otce krásné Constance, několik velkých rolí odehrál v úspěšných filmech po boku slavného Fernandela (BERÁNEK S PĚTI NOHAMA - Le mouton ? cinq pattes, 1954; SENECHAL JE NEJVĚTŠÍ - Sénéchal le magnifique, 1957), s ním také hrál v muzikálu MAM'ZELLE NITOUCHE (1954). Kromě účasti v průměrných komediích je na místě zmínit i spolupráci s významnými tvůrci dramatického žánru jako byli Henri-Georges Clouzot (ĎÁBELSKÉ ŽENY - Les diaboliques, 1955) nebo André Cayatte (DVOJSTRANNÉ ZRCADLO - Le miroir ? deux faces, 1958).Kromě filmu a divadla se Georges Chamarat uplatnil i jako pedagog, nejprve v letech 1948-1951 vyučoval v Centre d'art dramatique, později řadu let působil na pařížské konzervatoři (1959-1972). Začal spolupracovat také s televizí, naopak v šedesátých letech poklesl význam i počet jeho filmových rolí, připomeňme alespoň Verneuilův film MARTIN SOLDAT (1966). V sedmdesáti letech odešel z Comédie Française do penze a byl zde jmenován čestným členem, později tu ale ještě příležitostně hostoval (Idiot, Večer tříkrálový, Figarova svatba), naposledy hrál v roce 1979 v Čechovových Třech sestrách v Théâtre National d'Odéon. Mezitím jsme jej mohli vidět jako děkana akademie po boku Louise de Funese v komedii KŘIDÝLKO NEBO STEHÝNKO (L'aile ou la cuisse, 1976), naposledy pak v roli zahradníka v dramatu VE STÁTNÍM ZÁJMU (La raison d'état, 1978).Georges Chamarat zemřel v Paříži 21. listopadu 1982 ve věku 81 let.(zdroj: CSFD.cz, autor: Pavel "argenson" Vlach)