Francouzský režisér Georges Franju se nejprve prosadil jako významný dokumentarista, ve druhé části své filmařské kariéry vytvořil několik zajímavých celovečerních snímků, které ovšem ve své době větší ohlas neměly. Pocházel z Bretaně a od dětství se zajímal o film, v mládí ale vystřídal několik zaměstnání, až po vojenské službě jej definitivně k filmařskému prostředí nasměrovalo setkání s Henrim
Francouzský režisér Georges Franju se nejprve prosadil jako významný dokumentarista, ve druhé části své filmařské kariéry vytvořil několik zajímavých celovečerních snímků, které ovšem ve své době větší ohlas neměly. Pocházel z Bretaně a od dětství se zajímal o film, v mládí ale vystřídal několik zaměstnání, až po vojenské službě jej definitivně k filmařskému prostředí nasměrovalo setkání s Henrim Langloisem v roce 1932. Jejich společná vášeň vedla k založení filmového klubu v Paříži, později stáli u zrodu francouzského filmového archívu La Cinématheque Française (1936).Mezitím se Franju začal věnovat tvorbě krátkých filmů, s Langloisem natočil dokument o pařížské podzemní dráze METRO (1934), později našel uplatnění i jako divadelní výtvarník a scénograf. Až po druhé světové válce se znovu začal systematičtěji věnovat práci pro film, byl generálním tajemníkem Mezinárodního sdružení filmových archívů, ve Francii zastával post ředitele Institutu pro vědeckou kinematografii. V letech 1948-1958 natočil dalších třináct krátkých filmů z různých oborů, byly to například snímky přírodopisné, z práce zasahující do umění jmenujme hold průkopníkovi kinematografie G. Meli?sovi VELKÝ MELIES (Le Grand Méli?s, 1952) nebo reportáž o progresívní divadelní scéně Jeana Vilara THÉATRE NATIONAL POPULAIRE (1956).K režii celovečerního filmu se Georges Franju dostal poprvé až v roce 1959, kdy byl pověřen realizací dramatického příběhu z prostředí psychiatrické léčebny HLAVOU PROTI ZDEM (La t?te contre les murs, 1959). Film v roce 1960 získal cenu Grand Prix od francouzské filmové akademie. Při natáčení se Franju seznámil s nadějnou herečkou Edith Scob, kterou pak učinil protagonistkou hororu OČI BEZ TVÁŘE (Les yeux sans visage, 1960). Na obou filmech zároveň spolupracoval s Pierrem Brasseurem, jejž pak potřetí oslovil pro hlavní roli v kriminálce PALTE NA VRAHA (Pleins feux sur l'assassin, 1961).Své další filmy natočil Georges Franju podle literárních předloh, nejprve to byla sonda do maloměšťácké rodiny z meziválečné doby TEREZA DESQUEYROUXOVÁ (Thér?se Desqueyroux, 1962), dále pak JUDEX (1963), do třetice filmová podoba jediného románu Jeana Cocteaua TOMÁŠ LHÁŘ (Thomas l'imposteur, 1965). Po několikaleté přestávce se obrátil k literárnímu odkazu Émila Zoly a volně adaptoval jeho román HŘÍCH ABBÉHO MOURETA (La faute de l'abbé Mouret, 1970). Jeho posledním filmem byla kriminálka s tématikou krádeže záhadného pokladu templářů RUDÉ NOCI (Nuits rouges, 1974).Během druhé poloviny 70. let natočil Georges Franju několik televizních filmů, jako režisér se odmlčel v roce 1979. O dva roky později v roce 1981 kvůli neshodám opustil i vedení La Cinématheque Française a odešel do soukromí. Zemřel v Paříži 5. listopadu 1987 ve věku 75 let.(zdroj: CSFD.cz, autor: Pavel "argenson" Vlach)