Herec Georges Douking byl svou vizáží diskvalifikován z postav romantických milovníků, zajímavé vedlejší role ale odehrál ve více než sedmdesáti francouzských filmech, uplatnil se také jako divadelní režisér. Narodil se v Paříži jako Georges Ladoubée, s profesionálním divadlem začal během dvacátých let 20. století v rodném městě, mimo jiné působil v Théâtre de l'Avenue. Před kamerou se poprvé mihn
Herec Georges Douking byl svou vizáží diskvalifikován z postav romantických milovníků, zajímavé vedlejší role ale odehrál ve více než sedmdesáti francouzských filmech, uplatnil se také jako divadelní režisér. Narodil se v Paříži jako Georges Ladoubée, s profesionálním divadlem začal během dvacátých let 20. století v rodném městě, mimo jiné působil v Théâtre de l'Avenue. Před kamerou se poprvé mihnul ještě v němé éře ve Volkoffově filmu CASANOVA (1927), častěji ale začal točit až ve třicátých letech, v jeho filmografii má zvláštní postavení četnější spolupráce s významným režisérem Pierrem Chenalem. Jako Nikolaj se poprvé objevil v jeho adaptaci Dostojevského románu ZLOČIN A TREST (Le crime et le châtiment, 1935).Ve formátu vedlejších rolí začal spolupracovat i s dalšími režiséry zvučných jmen, připomeňme alespoň Jeana Epsteina, Maurice Torneura nebo Juliena Duviviera, koncem 30. let hrál již v několika filmech ročně. Za připomenutí stojí dodnes známý Carného film DEN ZAČÍNÁ (Le jour se l?ve, 1939), kde hrál menší roli slepce, znovu točil také s Pierrem Chenalem (POSLEDNÍ OBRAT - Le dernier tournant, 1939). V této době se začal prosazovat také jako divadelní režisér a na jevištích Théâtre des Ambassaderus nebo později Théâtre Pigalle uváděl hry moderních francouzských autorů.Vytížení divadlem omezilo Doukingovy aktivity ve filmu, dvakrát ale například točil s Raymondem Bernardem, představitele inkvizice ztvárnil v jeho historickém dramatu BOŽÍ SOUD (Le jugement de Dieu, 1949), později se objevil v menší roli zloděje v Delannoyově slavném filmu ZVONÍK U MATKY BOŽÍ (Notre-Dame de Paris, 1956). V této době byl Georges Douking vůdčí osobností v divadle Comédie de Provence v Aix na jihu Francie, kde v letech 1953-1955 zastával funkci ředitele.Později navázal Georges Douking spolupráci i s televizí, kde účinkoval především v historických seriálech, vidět jej bylo možno i v několika mezinárodních koprodukcích. Spolu s dalšími francouzskými herci se objevil v americkém filmu CO JE NOVÉHO, KOČIČKO? (What's New, Pussycat?, 1965), kde hrál malou roli domovníka, ve válečném filmu TROJITÝ KŘÍŽ (Triple Cross, 1966) ztvárnil postavu polského vyšetřovatele, po boku Jeanne Moreau se jako farář objevil ve filmu SLEČNA UČITELKA (Mademoiselle, 1966). Později dvakrát spolupracoval i se slavným Luisem Bunuelem a menší příležitosti dostal ve filmech MLÉČNÁ DRÁHA (La voie lactée, 1969), kde hrál ovčáka, později se v NENÁPADNÉM PŮVABU BURŽOAZIE (Le charme discret de bourgeoisie, 1972) objevil jako zahradník. Naposledy jsme i u nás Doukinga mohli vidět v podružných epizodách ve dvou filmech kdysi populární skupiny Les Charlots, jeho filmografii uzavírá role starce ve filmu DOBYVATELÉ (Les conquistadores, 1976).Georges Douking zemřel v Paříži 20. října 1987 ve věku 85 let.(zdroj: CSFD.cz, autor: Pavel "argenson" Vlach)