Francouzský hudebník Georges Auric byl všestranně nadaným dítětem, své vlohy nakonec zúročil plně ve světě hudby a jako hudební skladatel je podepsán pod řadou významných francouzských, ale i amerických nebo britských filmů poválečné éry. Pocházel z jižní Francie, od dětství hrál na klavír a již v patnácti letech publikoval své první skladby. Po studiích na pařížské konzervatoři začal skládat pro
Francouzský hudebník Georges Auric byl všestranně nadaným dítětem, své vlohy nakonec zúročil plně ve světě hudby a jako hudební skladatel je podepsán pod řadou významných francouzských, ale i amerických nebo britských filmů poválečné éry. Pocházel z jižní Francie, od dětství hrál na klavír a již v patnácti letech publikoval své první skladby. Po studiích na pařížské konzervatoři začal skládat pro divadlo, psal také balety.Ve dvacátých letech se Auric sblížil se skupinou avantgardních umělců, což jej podnítilo k rozšíření aktivit, psal také libreta k operám, básně a písňové texty. Navázal plodnou spolupráci se slavným Jeanem Cocteauem, který jej nakonec počátkem třicátých let přivedl i k filmu. První hudební doprovod pořídil Auric k filmu KREV BÁSNÍKA (Le sang d?un poete, 1930), později spolupracoval s dalšími významnými režiséry jako byli Pierre Chenal (ALIBI - L?alibi, 1937; PŘÍPAD LAFARGE - L?affaire Lafarge, 1938) nebo Marcem Allégretem (VCHOD PRO UMĚLCE – Entrée des artistes, 1938).V roce 1937 poprvé komponoval pro Jeana Delannoye, z jejich další bohaté spolupráce jsou dodnes i u nás známé filmy z pozdější doby (ZVONÍK U MATKY BOŽÍ – Notre Dame de Paris, 1956; KNĚŽNA DE CL?VES – La princesse de Cl?ves, 1960), mezitím znovu spolupracoval s Cocteauem a pořídil hudební složku k jeho slavným filmům KRÁSKA A ZVÍŘE (La belle et la b?te, 1946) nebo ORFEUS (Orphée, 1950). Ke spolupráci zvali Aurica i zahraniční tvůrci, připomeňme například jeho hudbu ke slavné americké komedii PRÁZDNINY V ŘÍMĚ (Roman Holiday, 1953), několikrát skládal také pro britského režiséra Charlese Crichtona (ZLATÉ VĚŽE – The Lavender Hill Mob, 1951; TITFIELDSKÁ RAKETA – The Titfiled Thunderbolt, 1953).Omezení Auricových aktivit pro film v šedesátých letech vyplývá z toho, že od roku 1962 zastával funkci ředitele Národní opery v Paříži. Začal se více věnovat skládání klasické komorní hudby, později se angažoval také ve vedení organizace SACEM, která hájila autorská práva hudebníků. Příležitostně ale znovu skládal i pro film, podílel se například na slavné a dlouhodobě velmi úspěšné válečné komedii VELKÝ FLÁM (La grande vadrouille, 1966), jeho poslední prací pro film byla hudba k dramatu VÁNOČNÍ STROM (L?arbre de Noël, 1969). Na místě je také připomenout, že v roce 1960 byl Auric členem poroty na mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně.Georges Auric zemřel v Paříži 24. července 1983 ve věku 84 let.(zdroj: CSFD.cz, autor: Pavel "argenson" Vlach)