Na počátku druhé světové války s rodiči přesídlila do Maroka, kde žila do roku 1954. Poté odešla do Paříže, kde vystudovala herectví na Centre d'Art Dramatique. Ještě za studií získala ocenění za své herecké výkony, po absolutoriu nastoupila do nejslavnějšího francouzského divadla Comédie Française, kde na přelomu 50. a 60. let vytvořila řadu stěžejních postav převážně klasického repertoáru (přede
Na počátku druhé světové války s rodiči přesídlila do Maroka, kde žila do roku 1954. Poté odešla do Paříže, kde vystudovala herectví na Centre d'Art Dramatique. Ještě za studií získala ocenění za své herecké výkony, po absolutoriu nastoupila do nejslavnějšího francouzského divadla Comédie Française, kde na přelomu 50. a 60. let vytvořila řadu stěžejních postav převážně klasického repertoáru (především v Moli?rových hrách), s některými hrami podnikla v roce 1961 turné po USA a Kanadě.Fontanel byla za svou hereckou kariéru dvakrát oceněna jako divadelní herečka, zatímco film jí v průběhu několika desetiletí nabídl jen vedlejší role, byť jejich počet jde do desítek. Poprvé hrála ve filmu QUAI NOTRE-DAME (1960), od počátku 60. let hrála také v televizních hrách a seriálech. U nás jsme ji mohli vidět v menších rolích ve filmu ANGELIKA, MARKÝZA ANDĚLŮ (Angélique, marquise des anges, 1964), větší roli dostala v kriminálním dramatu PŘÍPAD DOMINICI (L'affaire Dominici, 1973). Za vedlejší roli v Truffautově komedii MUŽ, KTERÝ MĚL RÁD ŽENY (L'Homme qui aimait les femmes, 1977) byla nominována na francouzského Cézara. V našich kinech ji dále bylo možno vidět ve veselohrách JEDEN HOT A DRUHÝ ČEHÝ (La zizanie, 1978) nebo NÁŠ PŘÍBĚH (Notre histoire, 1984). Ve filmu hrála naposledy v roce 1999 (UNE POUR TOUTES slavného režiséra C. Leloucha), od té doby pracuje kromě divadla výhradně pro televizi.Genevi?ve Fontanel je vdaná, jejím manželem je herec Jacques Destopp.(zdroj: CSFD.cz, autor: Pavel "argenson" Vlach)