Gabriela Horvátová

Gabriela Horvátová se narodila 25. prosince 1877 v chorvatském Varaždíně do hudebně založené učitelské rodiny. Už jako dítě se učila hře na klavír a chtěla se stát klavíristkou. Ale během přijímacích zkoušek na záhřebský Zemský hudební ústav jí bylo doporučeno, aby vystudovala v hlavním oboru sólový zpěv, jenž absolvovala roku 1899.Ihned započala s profesionální operní drahou, poprvé jako host v opeře v Záhřebu. Následně hostovala ve Štýrském Hradci, v Düsseldorfu, v Kolíně nad Rýnem a ve Vídni, kde pokračovala ve studiu zpěvu u Johanna Resse. Přijela do Prahy, kde se jí podařilo ihned za necelý měsíc osvojit českou řeč a mohla tak třikrát vystoupit jako host v Národním divadle v Praze.Po těchto vystoupení byla definitivně k Národnímu divadlu angažována a zůstala jako sólistka opery až do svého odchodu na penzi (1. duben 1903 – 30. červen 1929). Pohostinsky vystoupila ještě 18. května 1930, 22. dubna 1934 a 13. prosince 1947 při příležitosti svých sedmdesátých narozenin. A nadále se věnovala především koncertní tvorbě, až do roku 1952.Svojí uměleckou kariéru definitivně ukončila až 12. března 1961 na koncertě v Domě umělců. Na koncertech byla významnou propagátorkou moderní české písňové tvorby. Zde ještě ve vysokém věku udivovala svým výborně školeným hlasem, který měl stále pružnost a široký rozsah.I když jako cizinka zpočátku hrála menší role, rychle se etablovala a stal se z ní významný člen souboru opery za působení šéfů Karla Kovařovice a Otakara Ostrčila. Postupně svůj obor rozšířila z altového na mezzosopránový, sopránový a velkodramatický. Ač vytvářela často rozdílné úlohy v českém a světovém repertoáru, vkládala do nich sílu pěveckého podání, temperamentní jihoslovanský herecký výraz a též smysl pro uměleckou pravdivost a citovost.Dokázala se rychle učit role, měla technicky ovládaný, znělý hlas ve všech polohách a maximální jevištní účinnost. Ovšem bližší byly Horvátové role temperamentní, vypjaté a dramatické, než postavy klidné a vyrovnané. Své ztotožnění s českou kulturou dokázala jako častá interpretka děl Bedřicha Smetany, Leoše Janáčka, Antonína Dvořáka, Zdeňka Fibicha a dalších.Na českých i zahraničních pódiích Gabriela Horvátová vynikla jako Carmen („Carmen“), Siebl („Faust a Markétka“), Libuše („Libuše“), Panna Róza („Tajemství“), Cizí kněžna („Rusalka“), Radka, Vlasta i Šárka („Šárka“), Kněžna („Čert a Káča“), Hedy („Hedy“), Donna Isabella („Nevěsta messinská“), Radana („Pád Arkuna“), Morana („Vlasty skon“), Ryšja Rakšita („Kunálovy oči“), Ludmila a Háta („Prodaná nevěsta“), Anežka („Poupě“), Grania („Legenda z Erinu“), především jako Kostelnička Buryjovka („Její pastorkyňa“), Ortruda („Lohengrin“), Brangäna („Tristan a Isolda“), Kundry („Parsifal“), Fricka („Zlato rýna“), Brunhilda („Valkýra“), Salome („Salome“), Perchta („Blaník“), Marfa Ivanovna („Dimitrij“), Mína („Vina“) apod.Pouze třikrát byla Gabriela Horvátová uplatněna pro českou kinematografii. Bohužel, dvakrát se objevila v němých filmech, je tak zachyceno její herectví, ovšem bez zpěvu. Debutovala v začátcích filmu jako Háta v dnes bohužel nedochované zfilmované opeře Bedřicha Smetany PRODANÁ NEVĚSTA (1913) režiséra Maxe Urbana.A po šestnácti letech převedla na němé filmové plátno svojí slavnou Kostelničku v Měšťákově přepisu Janáčkovy JEJÍ PASTORKYNĚ (1929). Na svojí první zvukovou a zároveň zcela poslední filmovou úlohu musela Horvátová čekat dalších dvaadvacet let.V poválečné znárodněné výrobě si na ní vzpomněl režisér Václav Krška s úložkou šlechtičny v životopisném snímku MIKOLÁŠ ALEŠ (1951) s Karlem Högerem v titulní úloze. Zbylých šestnáct let se už před filmové kamery nepostavila.Její hlas byl zachován i na gramofonových deskách (např. „Její pastorkyňa“). Na sklonku své tvorby se stala nositelkou Řádu práce (1953). V Čechách se provdala jako Gabriela Hejdová. Gabriela Horvátová zemřela 29. listopadu 1967 v Praze ve vysokém věku nedožitých devadesáti let.Díky svému důvěrnému přátelství s Leošem Janáčkem se z ní stala historická postava v několika dílech o tomto skladateli. Ve filmu LEV S BÍLOU HŘÍVOU (1986) Jaromila Jireše jí představovala Valerie Zawadská, v rozhlasových hrách „Listy důvěrné“ (1990) Jiřího Blažka Jaroslava Kretschmerová a ve „Hře o Janáčkovi“ (2004) Ludvíka Kundery Zuzana Slavíková. Kunderovu „Hru o Janáčkovi“ uvedlo i Národní divadlo Brno s Ivou Valešovou jako činoherní inscenaci (2005 – 2008).(zdroj: CSFD.cz, autor: Jarda "krib" Lopour)