Gabriel Hart se narodil jako Gabriel Benhardt 13. února 1894 v Domažlicích. Ještě jako vysokoškolák začínal svoji uměleckou dráhu v Divadle umění (1912 – 1914). První světovou válku prožil při hereckém a režisérském zdokonalování na pražských scénách Uranie, Švandova divadla, Varieté, České činohry a Červené sedmy (1914 – 1919). V Divadle na Vinohradech (1919 – 1924) byl jako asistent a režisér. V
Gabriel Hart se narodil jako Gabriel Benhardt 13. února 1894 v Domažlicích. Ještě jako vysokoškolák začínal svoji uměleckou dráhu v Divadle umění (1912 – 1914). První světovou válku prožil při hereckém a režisérském zdokonalování na pražských scénách Uranie, Švandova divadla, Varieté, České činohry a Červené sedmy (1914 – 1919). V Divadle na Vinohradech (1919 – 1924) byl jako asistent a režisér. V letech 1924 – 1925 získal stipendium na studium divadel v Moskvě a Leningradě, jejichž sovětské hry poté uváděl i v Praze.Po návratu se stal asistentem režií K. H. Hilara, hercem malých rolí a ke konci i režisérem v pražském Národním divadle (1925 – 1930), kde se však v těžké konkurenci nemohl uplatnit. Jako režisér se navrátil opět do Vinohradského divadla (1930 – 1947) a nakonec působil až do svého odchodu na odpočinek v zájezdovém Vesnickém divadle (1948 – 1957) na postu režiséra a uměleckého inspektora.V úplných počátcích byl Gabriel Hart ovlivněn symbolismem. Záběr jeho režií byl opravdu široký, přes frašky, komedie a konverzačky až po dramata a tragédie různého původu a autorů. Jako spolehlivý režisér nejčastěji využíval při režii hereckou iniciativu a profesionalitu. Z jeho režií si uveďme: „Kvadratura kruhu“, „Obrácení mistra Rowlinsona“, „Vojevůdce Kotuzov“, „Vojnarka“, „Tartuffe“ apod.Do české kinematografie vstoupil ještě v němých začátcích těsně po vzniku republiky. Nejdříve pro firmu Pragafilm napsal 1918 původní filmové náměty (NA POMOC DOHODĚ a FERENC SE ŽENÍ), scénáře (NA POMOC DOHODĚ a FERENC SE ŽENÍ) a dva snímky režíroval (NA POMOC DOHODĚ a LÁSKA SI NEDÁ POROUČET). V posledním jmenovaném si zahrál i filmovou roli. Bohužel, všechny tyto snímky se nedochovaly.Poté na další filmovou autorskou činnost rezignoval a věnoval se pouze filmovému herectví. Až do roku 1926 si zahrál přítele Pavla v ŠESTNÁCTILETÉ (1918) J. A. Palouše, Karla Havlíčka Borovského v dalším Paloušově filmu ČESKÉ NEBE (1918), rádce v dramatu MRTVÍ ŽIJÍ / TAJEMNÝ PRAŽSKÝ DOKTOR (1922) Jana S. Kolára a hýřila z party v Kolárově ŘINĚ / TŘI LÁSKY ŘINY SEZIMOVÉ (1926).Do zvukového filmu vstoupil roku 1932 a do začátku 40. let se zjevil ve snímcích PÍSNIČKÁŘ (zřízenec na poště), BEZDĚTNÁ, KOMEDIANTSKÁ PRINCEZNA, SOUD BOŽÍ, KLAPZUBOVA XI., JAN CIMBURA a PRAŽSKÝ FLAMENDR (lékař), VZDUŠNÉ TORPÉDO 48 (pan komisař), HORDUBALOVÉ (přísedící senátu), ZBOROV (profesor Kodeš), VZHŮRU NOHAMA (člen městské rady), VČERA NEDĚLE BYLA (cestující ve vlaku), PANENKA (podvodník Jim Cheat), CESTOU KŘÍŽOVOU (učitel), TULÁK MACOUN (státní zástupce), STUDUJEME ZA ŠKOLOU (profesor Kuchař), NEVINNÁ (domkář Černý), MOŘSKÁ PANNA (společník kněžny), TO BYL ČESKÝ MUZIKANT (kolínský měšťan), PODVOD S RUBENSEM (inspektor), DVA TÝDNY ŠTĚSTÍ (rybář), MINULOST JANY KOSINOVÉ (režisér), MUZIKANTSKÁ LIDUŠKA (pomocník), Z ČESKÝCH MLÝNŮ (lesní Jakub), ADVOKÁT CHUDÝCH (Rudolf Loukota) aj.Pokaždé však vytvářel menší a epizodní úložky, ty pokračovaly i po roce 1941 až do konce války: lékař (MUŽI NESTÁRNOU a VELKÁ PŘEHRADA), trhovec s hračkami (MĚSTEČKO NA DLANI), člen obecní rady Pěkný (RYBA NA SUCHU) a pan řídící (SKALNÍ PLEMENO). Po okupaci se ve znárodněném filmu ohřál už jen minimálně. Jeho usedlý a intelektuálský typ se nemohl jinak uplatnit, snad jen v historických snímcích.Filmovým divákům se představil jako pan řídící ve válečném dramatu V HORÁCH DUNÍ (1946) Václava Kubáska, profesor Weissenberger v Kubáskově a Machově VELKÉM PŘÍPADĚ (1946), muž s dámou v PODOBIZNĚ (1947) Jiřího Slavíčka, hospodský v historickém dramatu Miroslava Cikána O ŠEVCI MATOUŠOVI (1948), klenotník v Borského dramatu JESTŘÁB KONTRA HRDLIČKA (1953) a naposledy jako gratulant v komedii KUDY KAM? (1956) režiséra Vladimíra Borského.Spolupracoval též s rozhlasem a skutečně okrajově i s televizním vysíláním. Realizoval se rovněž jako překladatel chorvatských dramat a sám několik jihoslovanských děl inscenoval. Ve druhé polovině 20. let zveřejnil pár článků o sovětském divadle. V uměleckém světě používal i pseudonymu Jiří Tomič. Gabriel Hart zemřel 13. listopadu 1961 v Praze ve věku šedesáti sedmi let. Skonal pouhé čtyři roky po svém penzionování a pět let po své poslední filmové úloze. I přesto, že jeho hlavní umělecké působení bylo v divadelní režii, pro film pracoval stejně obětavě a poctivě.(zdroj: CSFD.cz, autor: Jarda "krib" Lopour)