Operetní zpěvák a herec František Voborský, vlastním jménem František Vohnout, pocházel z Chlumce nad Cidlinou. Jeho otec hrál jako ochotník v chlumeckém divadelním spolku Pokrok, k divadlu přivedl i syna. František však kromě záliby v herectví disponoval především pěveckým nadáním. Původně se ale vyučil lakýrníkem, nicméně k divadlu se nakonec dostal díky osudové náhodě a nastoupil k divadelní sp
Operetní zpěvák a herec František Voborský, vlastním jménem František Vohnout, pocházel z Chlumce nad Cidlinou. Jeho otec hrál jako ochotník v chlumeckém divadelním spolku Pokrok, k divadlu přivedl i syna. František však kromě záliby v herectví disponoval především pěveckým nadáním. Původně se ale vyučil lakýrníkem, nicméně k divadlu se nakonec dostal díky osudové náhodě a nastoupil k divadelní společnosti v Nymburku. V sedmnácti letech vstoupil do slavné a úspěšné divadelní společnosti Marie Zieglerové; ta sice provozovala operetní žánr a zpěvohry, ale Voborský zde začínal jako činoherec. V té době se rozhodl pro doplnění pěveckého vzdělání, kterého se mu dostalo u významných osobností jako byl operní pěvec Jan Konstantin nebo hudební pedagog Zdeněk Knittl.Profesionální dráhu zahájil (tehdy již pod uměleckým jménem Voborský) ve Východočeském divadle v Pardubicích, kde však setrval jen jednu sezónu (1935-1936). V letech 1936-1939 byla jeho působištěm Velká opereta (dnešní Divadlo V Dlouhé) v Praze, která byla v době první republiky nejvýznamnější scénou provozující zpěvoherní a operetní žánr. V této době dostal také svou první hereckou příležitost před kamerou a ve filmovém přepisu Jiráskovy hry LUCERNA (1938) hrál učitele Zajíčka. Na počátku okupace odešel Voborský do Městského divadla v Kladně (1939-1941), kde znovu působil jako činoherec. Potom se vrátil do Velké operety, kde účinkoval až do konce války (1941-1945). V roce 1945 pak Voborský svou profesní dráhu natrvalo spojil s Hudebním divadlem v Karlíně, které v té době procházelo četnými změnami nejen v názvech (Divadlo československého státního filmu, Státní divadlo Karlín). Kromě práce v divadle se Voborský uplatnil také na četných rozhlasových nahrávkách.Další spolupráce Františka Voborského s filmem byla jen nárazová a velmi sporadická. Ve slavné parodii PYTLÁKOVA SCHOVANKA (1949) se objevil v postavě přednosty stanice, znovu se před kameru vrátil až jako penzista. V nevelké roli jednoho z obyvatel Tachova jej bylo možno zahlédnout v komedii TŘI CHLAPI NA CESTÁCH (1973), díky svým fyzickým dispozicím byl pak obsazen do dvou historických filmů v roli významného křesťanského politika Monsignora Jana Šrámka (OSVOBOZENÍ PRAHY, 1976; VÍTĚZNÝ LID, 1977).František Voborský zemřel na Silvestra 1980 přesně v den svých 67. narozenin. Jeho manželkou byla operetní zpěvačka a herečka Gabriela Třešňáková (1912-1980), která spolu s ním dlouhá léta působila v karlínském divadle.(zdroj: CSFD.cz, autor: Pavel "argenson" Vlach)