František Sádek pocházel z Říčan u Prahy; po gymnáziu studoval práva a v té době se dostal k filmu, kdy dostal příležitost zahrát si menší studentské role ve filmech PŘED MATURITOU (1932) nebo MILÁN RASTISLAV ŠTEFÁNIK (1935), v melodramatu SRDCE NA KOLEJÍCH (1937) se mihnul jako host v hotelu. Již v této době jej ale zaujala více práce za kamerou a začal se věnovat tvorbě krátkých dokumentárních f
František Sádek pocházel z Říčan u Prahy; po gymnáziu studoval práva a v té době se dostal k filmu, kdy dostal příležitost zahrát si menší studentské role ve filmech PŘED MATURITOU (1932) nebo MILÁN RASTISLAV ŠTEFÁNIK (1935), v melodramatu SRDCE NA KOLEJÍCH (1937) se mihnul jako host v hotelu. Již v této době jej ale zaujala více práce za kamerou a začal se věnovat tvorbě krátkých dokumentárních filmů (PÍSEŇ LÉTA, 1939; NESPOUTANÁ A SPOUTANÁ VODA, 1940; RYCHLÝ POSEL, 1940; MALÍ MEZI SEBOU, 1941; OČI TO NEVIDÍ, 1941). Za války zároveň pracoval v Praze a Berlíně jako asistent režiséra Karla Antona. Po válce pak ve spolupráci s Hermínou Týrlovou realizoval dnes již legendární animovaný film VZPOURA HRAČEK (1946), následoval další krátký film PRAHA V ŘÍJNU (1946). Jako střihač a režisér se podílel také na dalších krátkometrážních filmech pro Československý filmový týdeník.Vzápětí se Sádek začal věnovat režii celovečerních filmů. Jeho vstup do této sféry byl poměrně zdařilý, když spolu s Alfrédem Radokem natočil veselohru PAROHY (1947) v hlavní roli s Oldřichem Novým; v těsně poválečné době byl tento druh filmů ojedinělý a osvěžující tehdejší tvorbu. Také další Sádkův film (tentokrát již v samostatné režii), komedie ČERVENÁ JEŠTĚRKA (1948) s Jindřichem Plachtou v hlavní roli, vycházel spíše z principů prvorepublikového filmu a z poválečné tvorby se tak značně vymykal. Pak začal Sádek připravovat pro natáčení novelu Adolfa Branalda Severní nádraží, přípravné práce však přerušilo jeho zatčení.Na počátku roku 1949 zformoval Sádek s dalšími aktivisty protikomunistickou skupinu Za pravdu, která začala vydávat stejnojmenný leták. Po obžalování z vlastizrady byl Sádek odsouzen k dvanácti letům vězení a v letech 1949-1955 vězněn na Pankráci a v Jáchymově. Po propuštění se již k samostatné umělecké práci nedostal, byl mimo jiné pomocným režisérem Karla Kachyni nebo Jiřího Krejčíka, až v uvolněné atmosféře Pražského jara natočil krátký dokument o začátcích Martina Friče s názvem NĚMÝ SVĚDEK (1968). V době normalizace se pak příležitostně uplatnil jako překladatel a autor dialogů převzatých televizních pořadů ze zahraničí (například u seriálu VČELKA MÁJA, 1975).František Sádek zemřel v Praze 21. ledna 1998 ve věku 84 let.(zdroj: CSFD.cz, autor: Pavel "argenson" Vlach)