František Krištof-Veselý

František Veselý se narodil 12. dubna 1903 ve slovenské Skalici. Když byl malý, tak jeho otec odešel za prací do Ameriky a už se nevrátil. Matka se znovu vdala, za továrníka Krištofa z Budapeště. Matka s novým manželem odjela do Maďarska a malého Františka vychovávali její rodiče, protože nový otec o něj neměl zájem. Za nějaký čas však změnil názor a už sedmnáctiletý František se přestěhoval za rodiči do Budapeště. A přijal otčímovo příjmení Krištof (od té doby se psal jako František Krištof – Veselý).Už od dětství vynikal pohybovými schopnosti (v pozdějších dobách výborně stepoval) a hudebním nadáním. Začínal zpívat jako sborista v Budapešťském operetním divadle, souběžně vystudoval Státní hereckou školu v Budapešti (1923). Od roku 1930 získal několik angažmá (ve městech Budapešť, Segedín, Debrecín, Miškovec aj.), po těchto dostal místo v Královském divadle v Budapešti.Přešel do Slovenského národního divadla, kde byl sólistou – tenoristou a režisérem tamní operety (1931 až 1933, 1936 – 1938, 1940 – 1946). Působil v bratislavské Nové scéně (1946 – 1964), kde rovněž hrál, režíroval a byl uměleckým šéfem Hudební komedie na této scéně. V roce 1964 odešel na odpočinek.Na přelomu třicátých a čtyřicátých let vystupoval pohostinsky taktéž v Praze (Varieté, Švandovo divadlo atp.). Velmi populární byly jeho šlágry a písně, které vycházely na gramofonových deskách (vydal například písně „Já som veselý“, „Krásna“, „Mamička“, „Milá moja“, „Pojedeme dnes“ či „Saigon“).Na jevišti byl vynikajícím interpretem frakových tenorových úloh, postav mladých komiků, ale i žoviálních a mondénních figurek v klasické a současné operetě (například „Rose Marie“, „Veselá vdova“, „Země úsměvů“, „Polská krev“, „Netopýr“ či „Čardášová princezna“). Na jedné „štaci“ se seznámil se zpěvačkou Gizkou, se kterou se později oženil a která mu byla oporou až do smrti.František Krištof – Veselý měl osobité kouzlo, hlas s maďarským přízvukem a příjemný zjev, díky kterému hrál většinou milovnické role. A není proto divu, že si ho vyhlédl i český film. Debutoval v něm roku 1936 postavou milionáře Bobíka ve Slavínského komedii ULIČICE. Právě režisér Vladimír Slavínský ho obsazoval nejčastěji a téměř v každém filmu zpíval Krištof – Veselý nějakou písničku.Stal se oblíbeným například rolemi Járy Nerada (ROZKOŠNÝ PŘÍBĚH), sportovce Chládka (FALEŠNÁ KOČIČKA), profesora Čejky (SVATEBNÍ CESTA), Filipa Mušky (SLEČNA MATINKA), dědice Ladislava Tůmy (PÁN A SLUHA) nebo koktavého továrníka Kokošky (DĚDEČKEM PROTI SVÉ VŮLI). Jeho poslední rolí v Českém filmu byl Adam Kavalír v romantické komedii Karla Špeliny ADAM A EVA (1940).Po válce byl Krištof – Veselý perzekuován, zatčen a nějakou dobu pracoval v pracovním táboře v Novákách. Pak se ale vrátil do veřejného života a do pouhých dvou slovenských snímků ŠTVORYLKA (1955; Rumplay) a SIEDMY KONTINENT (1966; starší pán).Více příležitostí mu po válce nabídla slovenská televize v inscenacích (CHARLEYHO TETA, OKO ZA OKO, PASCA, PAST, KROMPAŠSKÁ VZPOURA, FRANCOIS VILLON, KRÁSKA A VÝLET) a také v zábavných pořadech (MARGARÉTY PRE F. K. VESELÉHO, ŠKANDÁL V MELODIAS BANKE), rozhlas a vzpomínkové estrády.V roce 1963 byl prohlášen slovenským Zasloužilým umělcem. A na festivalu Bratislavská lyra získal Zlatou Bratislavskou lyru (1971) za celoživotní dílo. Byl rovněž jedinečným interpretem dobových slovenských šlágrů, tanečních písní a slovenských tang. V důchodu dostal nabídku od krajanů z USA, aby odjel vystupovat do Ameriky. Od komunistických úřadů však nedostal povolení.Napsal také své memoáry „S úsmevom a veselo“ a „Moja cesta piesňou“ (2005). Tento dodnes oblíbený slovensko – česko – maďarský herec a zpěvák zemřel 13. března 1977 v Bratislavě. Jako poctu jeho pěveckému umění nazpíval Milan Lasica roku 2002 jeho šlágry na vzpomínkové CD „Ja som optimista“. Od roku 2005 vycházejí vzpomínkové a profilové CD, kde již Krištof – Veselý zpívá sám.(zdroj: CSFD.cz, autor: Jarda "krib" Lopour)