Fráňa Vodička

Fráňa Vodička se narodil jako František Vodička 26. prosince 1894 v Praze. Jeho mladším bratrem byl významný český filmový scenárista, režisér, herec, pedagog, historik, spisovatel a publicista Václav Wasserman (1898 – 1967). Také Fráňa Vodička byl všestranným umělcem.Už za studentských let se věnoval psaní básní pod jménem Fráňa Křemen. Písně a šansony psal i pro kabaretní scény Červené sedmy (s Václavem Hlavou např. stvořil šansony „Hou, hou“ či „Májová“) Jiřího Červeného a Eduarda Basse, Lucerny Karla Hašlera a Rokoka. Ovšem ve 20. letech se po vzoru bratra zaměřil především na českou a světovou kinematografii.Živil se jako redaktor, zaměřený na oblast filmu. Zakládal a přispíval do různých časopisů, například „BAF“, „Kino“ (1926 – 1927), „Filmový kurýr“ (1927 – 1930), „Filmová politika“, „Národní politika“ a nebo „Kinorevue“ apod.Ve svých článcích se především zaměřoval na světový film a též na úspěch českých filmařů (především spolupracovníků jeho bratra Václava) v zahraničí (třeba „Za Lamačem do Berlína“, „Politický význam úspěchu ,Švejka‘ do Německa“, „Úspěch Anny Ondrákové v Anglii“, „To se může stát jen ve filmu“, „Jak si Lamač s Hellerem přivstali na východ slunce“, „Pudovkin jako herec“, „Ondráková, Lamač a Heller v zrcadle německé kritiky“, „Recept na filmovou kariéru“ či „Filmová burza“).Se svým bratrem založil v roce 1929 Filmovou tiskovou kancelář (agenturu) Pressa, u které byl mnoho let majitelem a vedoucím redaktorem (1929 – 1945). Po osvobození a po znárodnění se jeho agentura etablovala na Filmové zpravodajství a byla přičleněna k Československému státnímu filmu. Filmové zpravodajství vedl Vodička až do své předčasné smrti (1945 – 1947).Byl označován za průkopníka právě ve filmovém zpravodajství, které bylo ještě i po válce bráno s nedůvěrou, Vodička se tak zasloužil o jeho udržení při životě. Ač jeho význam tkví především v publicistické a teoretické práci pro český film, u české kinematografie se uplatnil taktéž s nepřímou pomocí bratra i v praktických pozicích jako herec a textař.Herecky debutoval Fráňa Vodička ještě v němém období českého filmu, ve druhé polovině 20. let. Zcela poprvé byl chodcem v komedii Svatopluka Innemanna LÁSKY KAČENKY STRNADOVÉ (1926) podle románu Josefa Skružného s Vlastou Burianem a s Zdenou Kavkovou.V němé éře se ještě stačil objevit jako zapisovatel u soudu v dramatu BATALION (1927) režiséra Přemysla Pražského podle předlohy Josefa Haise – Týneckého, policejní komisař v melodramatu Nikolaje Larina HANIČKO, CO S TEBOU BUDE? (1927 – 1928) a jako novinář v dramatu HŘÍCHY LÁSKY (1929) Karla Lamače. U filmu HŘÍCHY LÁSKY (1929) byl scenáristou Vodičkův bratr Václav Wasserman.Ve zvukovém období se před filmovou kamerou uplatnil v dalších epizodních úložkách ordonančního důstojníka v české (je nedochována) a německé verzi dramatu Karla Antona AFÉRA PLUKOVNÍKA REDLA / DER FALL DES GENERALSTABS – OBERST REDL (1931) podle známé reportáže E. E. Kische a divadelní hry E. A. Longena.O dva roky se uvedl zákazníkem v trafice v dalším Lamačově snímku DOBRÝ TRAMP BERNÁŠEK (1933), opět se scénářem bratra. A o pět let později získal svojí zcela poslední hereckou příležitost jako divák na kopané v komedii Ladislava Broma KLAPZUBOVA XI. (1938) na námět stejnojmenné povídky Eduarda Basse s Theodorem Pištěkem a s Antonií Nedošinskou v titulních úlohách manželů Klapzubových.V první polovině 30. let se uplatnil u tří filmů s Vlastou Burianem jako textař písní, které se staly dodnes populární v Burianově přednesu i na gramofonových deskách. Ke všem třem filmům napsal scénář bratr Wasserman.Složil písně „Růžové psaníčko“ a „Ach, kdo líbá jako ty“ (s Emanuelem Brožíkem) u snímku ON A JEHO SESTRA (1931), „To neznáte Hadimršku, děvčata“ (s Jaroslavem Mottlem) u komedie TO NEZNÁTE HADIMRŠKU (1931) a „Rosita, Rosita“ a „Hymna“ u LELÍČEK VE SLUŽBÁCH SHERLOCKA HOLMESE (1932). Filmový herec, textař, publicista a novinář Fráňa Vodička zemřel předčasně a náhle, den před Štědrým dnem, 23. prosince 1947 v Praze, tři dny před svými třiapadesátými narozeninami.(zdroj: CSFD.cz, autor: Jarda "krib" Lopour)