Filip Topol se narodil 12. června 1965 v Praze jako mladší syn významného českého dramatika a básníka Josefa Topola a vnuk velkého českého spisovatele Karla Schulze. Filip Topol již od svého útlého mládí inklinoval převážně k hudební sféře - učil se hrát na klavír, skládal a textoval své vlastní písně.
Již ve svých třinácti letech v roce 1978 založil se svými spolužáky ze základní devítileté školy (bubeníkem Davidem Skálou a baskytaristou Janem Hazukou) hudební skupinu Psí vojáci (viz jeho autobiografická kniha Mně 13), žánrově a ideologicky se hlásící k pražské undergroundové scéně. (22. dubna 1978 vystoupil Filip Topol na Hrádečku u Václava Havla jakožto předskokan koncertu The Plastic People Of The Universe. Na klavifon, vypůjčený od legendární skupiny, zahrál a zazpíval asi čtyři písně - zhudebněné texty svého bratra Jáchyma. Psí vojáci se jako skupina poprvé veřejně představili 3. listopadu 1979 na IX. Pražských jazzových dnech, až do poloviny osmdesátých let však díky otcovým disidentským aktivitám nemohli vystupovat jinde než na utajovaných soukromých akcích. Některé texty napsal pro kapelu i Filipův bratr Jáchym (Hospoda, Baroko v Čechách...). Od roku 1986 koncertuje skupina veřejně (občas i pod konspiračním názvem P.V.O.). Název Psí vojáci si zvolili, ovlivněni taktéž zfilmovaným románem Thomase Bergera Malý velký muž, podle válečnické odnože indiánského kmene Čejenů..
Již zpočátku 90. let se Psí vojáci stali součástí několika hudebních dokumentů mapujících českou undergroundovou a alternativní scénu, vlastní herecké premiéry se Filip Topol dočkal až v roce 1994 v česko-francouzském filmu Zdeňka Tyce ŽILETKY (titul odkazuje ke známé písni Psích vojáků) s podtitulem ,,O věrné lásce až za hrob". (Do kin byl uveden 17. února 1994) Ztvárňuje zde hlavní postavu Andreje Chadimy (aluze na další legendární postavu pražské hudební alternativní scény) - intelektuála a jeho komplikovaný vnitřní svět. (Jeho otce si tu zahrál skutečný Filipův otec Josef Topol) Snímek o nemožnosti intelektuálního úniku z české kotliny a o velké nenaplněné lásce akcentuje hlavně psychologický vývoj hrdiny a jeho odtržení od reálného světa. Jedná se o jeden z neosobitějších snímků porevoluční éry a stejně jako Tycův opomíjený debut čeká dodnes na své znovuobjevení...
Filip Topol se ještě objevil coby frontman Psích vojáků v rozsáhlém dokumentu České televize "Bigbít" v díle věnovaném punku, hardcoru a undergroundu 80. let (1999), Na začátku roku 1999 také odvysílala Česká televize hudební pořad "60", exkluzivně věnovaný výhradně Psím vojákům. Sám sebe pak hrál v televizní mini-sérii "Praha mizerná" (2000), objevil se i v dokumentu Chvála bláznivosti (2001) režiséra Radka Tumy, ke kterému složil i hudbu, v dokumentárním filmu o jeho bratru Jáchymovi A.B.C.D.T.O.P.O.L. (2002) Filipa Remundy a v krátkém dokumentu Na druhé koleji (2005) Jana Foukala (též hudební spolupráce).
Jak již bylo zmíněno výše, Filip Topol jakožto hudebník nemohl opomenout ani práci filmového kompozitora. Svou hudbou přispěl do filmu Zdeňka Tyce ŽILETKY (1994), k studentskému filmu FAMU Úsvit (1998) Srbky Slobodanky Radun, výše zmíněné Chvále bláznivosti (2001) i dokumentu Na druhé koleji (2005).
Topolovu lásku k filmu ilustruje i jeho vedlejší aktivita hudební - v srpnu roku 1996 na Letní filmové škole v Uherském Hradišti doprovázel na klavír projekci němého filmu F. W. Murnaua Poslední štace (z roku 1924), později obdobným způsobem účinkoval při projekcích filmů Kabinet doktora Caligariho, Faust, Upír Nosferatu a dalších, z čehož se stala malá tradice, jelikož svým klavírním doprovodem podbarvil více festivalových němých projekcí (2006 - Nanuk, člověk primitivní, 2007 - Sůl pro Svanetii, Saba a Chas Puš atd.)...
(Zdroj: csfd.cz - Radek "Radek99" Cihla)
