Španělský spisovatel, básník, autor více než stovky divadelních her, filmový režisér a výtvarník. Narodil se ve španělském městě Melilla v Maroku. V roce 1940 se jeho rodina stěhuje do Madridu. Roku 1941 jeho otec uprchl z pracovního tábora, kde byl uvězněn na doživotní nucené práce za odmítnutí účasti na státním převratu. Od té doby o něm již nikdo nikdy neslyšel. Tato traumatizující tragédie a z
Španělský spisovatel, básník, autor více než stovky divadelních her, filmový režisér a výtvarník. Narodil se ve španělském městě Melilla v Maroku. V roce 1940 se jeho rodina stěhuje do Madridu. Roku 1941 jeho otec uprchl z pracovního tábora, kde byl uvězněn na doživotní nucené práce za odmítnutí účasti na státním převratu. Od té doby o něm již nikdo nikdy neslyšel. Tato traumatizující tragédie a z ní vzešlý komplikovaný vztah k matce poznamenaly další Arrabalův život i jeho tvorbu (spolu s jeho trpasličím vzrůstem - měří jen asi 150 cm). Na gymnáziu studoval Arrabal literaturu, od roku 1945 objevoval kinematografii v místních kinech, v roce 1947 začíná psát první dramata. V roce 1953 potkává svou budoucí manželku Luce Moreau a odjíždí studovat do Francie, kde se rozhodne zůstat.V roce 1962 založil spolu s R. Toporem a A. Jodorowskym divadelní skupinu Hnutí Panika (podle boha Pana). V roce 1967 je ve Španělsku kvůli svým rouhačským hrám zatčen a propuštěn až na nátlak významných umělců. Jeho hry jsou nicméně ve Španělsku zakázány. V roce 1971 je na festivalu v Cannes uveden jeho skandální debut AŤ ŽIJE SMRT! (1970). John Lennon byl uchvácen jeho hudbou a Pabla Picassa inspiroval k obrazu Ať žije život. Následně se Arrabal stává světově známým umělcem a odjíždí do New Yorku, kde se stýká s literáty Capotem, Williamsem a Vidalem. Na cestě po Mexiku doprovází Jima Morrisona. Po Frankově smrti může konečně svobodně tvořit i ve Španělsku. Dosud natočil sedm celovečerních filmů.Arrabalův fantastický filmový debut AŤ ŽIJE SMRT! (1971) je adaptací jeho románu Baal Babilonia (1958). Reálné příběhy z autorova života se tu mísí se surreálnými představami plnými krutosti a sadomasochismu. Arrabal tu zpracoval především vzpomínky na milovanou i obávanou matku a na otce, kterého neměl čas pořádně poznat. Film je svědectvím o rodinných a společenských předsudcích v poválečném Španělsku. Výtvarné pojetí titulkové sekvence vytvořil pro film R. Topor a úvodní melodie dětské písničky pak rezonuje celým filmem v děsivém kontrastu.Ve filmu POBĚŽÍM JAKO SPLAŠENÝ KŮŇ (1973) využil Arrabal opět negativní vzpomínky z vlastního dětství a tato traumata promítl do mnoha nechutných scén, které se prolínají s příběhem zobrazujícím konflikt vyspělé a agresivní civilizace s přírodním a přirozeným životem. Film vyvolal vlnu rozhořčení a u diváků vyvolával fyzickou i psychickou nevolnost. Film ovšem pouze neprovokuje, ale také varuje před zkázou rodinných, společenských a politických norem.GUERNICA (1975) zachycuje boje o město mezi frankisty a republikány. Film je snovou a velmi osobitou vizí války ve Španělsku, kterou Arrabal sám jako malý chlapec prožil. Děj je opět střídán děsivými a brutálními vizemi. VRAKOVIŠTĚ AUT (1981) je postapokalyptický punkový muzikál o životě Ježíše Krista. Je to temný film o temném světě, v němž lidé postrádají víru a zákony. Vyšinuté postavy se oddávají smilstvu, sadomasochistickým rituálům, znásilňování a vraždění na vrakovišti aut jako v Sodomě a Gomoře. CÍSAŘ PERUÁNSKÝ (1982) je francouzsko-kanadský rodinný film o dvou dětech a starém železničáři, který se pokládá za krále Peru a snaží se zprovoznit svou starou lokomotivu. Spolu s dětmi se mu to nakonec podaří a vydají se na cestu do Kambodže, kam vezou svého adoptovaného bratříčka za jeho ztracenou matkou. Na Arrabala nezvykle optimistický a úsměvný film.Svůj další film SBOHEM BABYLÓNIE! (1992) označuje Arrabal za filmovou báseň. Film zpracovává podobnou látku jako Ať žije smrt!, ale tentokrát z pohledu ženy. Arrabal se zde zaměřil na vykreslení propletence vztahů mezi lidmi, kteří ovlivnili hrdinčin život. Zatím poslední Arrabalův film BORGES, ŽIVOT JAKO BÁSEŇ (1998) je polohraný dokument o argentinském spisovateli Jorge Luisi Borgesovi. Oba umělci se spolu přátelili, část filmu je tvořena rozhovory o psaní, estetice a společnosti 20. století. Snímek je více než ostatní režisérovy filmy postaven na mluveném slovu, ale proud řeči je, namísto rodinnými fotografiemi, doprovázen znepokojujícímu arrabalovskými obrazy.Většina Arrabalových filmů volně vychází z jeho divadelních her. Hlavními režisérovými tématy jsou sexuální obsese, pokřivené rodinné vztahy, válečná zvěrstva a krutost a bestialita současného světa. K jejich vyjádření používá surrealistické vize, kterými provokuje a revoltuje. Arrabalův styl se podobá markýzi de Sade v zobrazení násilí a sexu, Jarrymu v absurdním a Kafkovi v černém humoru a Antoninu Artaudovi v halucinačních vizích. Poznávacím prvkem jeho filmů je důsledné oddělování dějových, realistických scén od snových vizí, které bývají odlišeny tónováním do jediné barvy. V roce 2005 navštívil Fernando Arrabal 31. ročník Letní filmové školy v Uherském Hradišti, kde uvedl retrospektivu svých filmů.(zdroj: CSFD.cz, autor: ?? "Iggy" ??????)