Italská herečka Evelina Paoli patřila již od konce 19. století k významným divadelním umělkyním, až ve vysokém věku se ale dostala i k několika velkým filmovým rolím. Pocházela z dobře situované rodiny z Florencie a k aktivitám na jevišti se dostala již v roce 1896, kdy nastoupila k divadelní společnosti Achilla Vittiho, pod jehož vedením získávala zkušenosti v domácí i světové moderně. Po dalším
Italská herečka Evelina Paoli patřila již od konce 19. století k významným divadelním umělkyním, až ve vysokém věku se ale dostala i k několika velkým filmovým rolím. Pocházela z dobře situované rodiny z Florencie a k aktivitám na jevišti se dostala již v roce 1896, kdy nastoupila k divadelní společnosti Achilla Vittiho, pod jehož vedením získávala zkušenosti v domácí i světové moderně. Po dalším působení v Neapoli a Římě absolvovala v letech 1902-1905 několik turné po Spojených státech, v následujících letech byla nejvýraznější osobností divadelní společnosti Teresy Mariani.Již za první světové války získala první zkušenosti s filmovou kamerou (životopisný film PELLICO, 1915), častěji ale začala hrát až ve zvukovém filmu, který mohl v plné šíři zhodnotit její herecký projev. Mezitím musela ve dvacátých letech ze zdravotních důvodů zcela rezignovat na divadlo, takže později byla výhradně již jen filmovou herečkou. Počátkem třicátých let se sice k divadlu vrátila, jen krátce ale vystoupila na několika turné po Itálii.V letech 1932-1950 natočila Evelina Paoli pětadvacet filmů, hrála v historických dramatech i společenských komediích, její doménou se staly role starších dam z vyšší společnosti. Zmínku si zaslouží její účast na dvojici umělecky hodnotných filmů Goffreda Alessandriniho (MY ŽIVÍ – Noi vivi, 1942; SBOHEM, KIRO! – Addio, Kira!, 1942), další větší příležitosti jí nabídl Carlo Campogalliani (ZKÁZA – Perdizione, 1942), pracovala také s Mariem Soldatim (SKANDÁL S DOROU – Dora Nelson, 1940) nebo Luigi Zampou (ČERNÉ SVATEBNÍ ŠATY - L?abito nero da sposa, 1945).Po druhé světové válce točila Evelina Paoli několikrát s významnými francouzskými režiséry, kteří své historické filmy realizovali v italských exteriérech (KARTOUZA PARMSKÁ – La chartreuse de Parme, 1948). Naposledy se objevila v komedii BARON CARLO MAZZA (Il barone Carlo Mazza, 1950).Manželem Eveliny Paoli byl režisér Enrico Guazzoni (1876-1949), který se ve světě filmu pohyboval již od počátku němé éry, svou manželku později angažoval do filmu KRÁL ŠPRÝMAŘ (Il re burlone, 1935). Po Guazzoniho smrti se Evelina Paoli stáhla do soukromí a na další nabídky k filmování nereflektovala, později žila v domově pro staré umělce v Bologni. Zemřela koncem roku 1972 ve věku 94 let.(zdroj: CSFD.cz, autor: Pavel "argenson" Vlach)