Eva Vrchlická mladší se narodila 9. června 1911 v Praze herečce, spisovatelce, básnířce, prozaičce a překladatelce Evě Vrchlické starší (1888 – 1969) a překladateli Jaroslavu Nevolemu (1890 – 1926). Jejím dědečkem byl pravděpodobně spisovatel Jaroslav Vrchlický (1853 – 1912). Babičkou byla Ludmila Podlipská – Vrchlická (1861 – 1915), prababičkou spisovatelka Sofie Rottová – Podlipská (1833 – 1897)
Eva Vrchlická mladší se narodila 9. června 1911 v Praze herečce, spisovatelce, básnířce, prozaičce a překladatelce Evě Vrchlické starší (1888 – 1969) a překladateli Jaroslavu Nevolemu (1890 – 1926). Jejím dědečkem byl pravděpodobně spisovatel Jaroslav Vrchlický (1853 – 1912). Babičkou byla Ludmila Podlipská – Vrchlická (1861 – 1915), prababičkou spisovatelka Sofie Rottová – Podlipská (1833 – 1897) a prapratetou spisovatelka Karolina Světlá (1830 – 1899).Když bylo Evě patnáct let, zemřel jí otec a matka se později ještě dvakrát provdala. Jejím druhým manželem byl dramatik František Zavřel (1885 – 1947) a třetím shakespearovský překladatel E. A. Saudek (1904 – 1963).Sama Eva Vrchlická mladší byla ženou tanečního estetika, teoretika, kritika, publicisty, libretisty a pedagoga Jana Reimosera (1904 – 1979). Spolu vydali odbornou knihu „Klasické taneční názvosloví“ (1932) a jejich dcera, Eva Reimoserová – Košlerová (1932 – 2011), byla autorkou a dramaturgyní rozhlasových a televizních pohádek a her pro děti a mládež. Druhým manželem Vrchlické se stal populární herec Otomar Korbelář (1899 – 1976). S ním zůstala až do jeho smrti, používala jeho jméno a přežila ho o dvacet let.Evu Vrchlickou nejdříve zajímal tanec. Studovala ho u ruské emigrantky Jelizavety Nikolské (manželka spisovatele, překladatele, režiséra a scenáristy Felixe de la Cámary) a také na stáži v Paříži u ruské pedagožky Olgy Preobraženské (1928 – 1930). V roce 1926 vystupovala v Rokoku s Joe Jenčíkem a s matkou Evou hrála v Národním divadle (1926 – 1941), kde byla mj. obdařována malými rolemi a mimickými kreacemi.Choreograficky pracovala na činohrách režiséra Františka Salzera. Dále se Vrchlická předvedla v Pražském dětském divadle Míly Mellanové (1940 – 1941), Divadle na Vinohradech (1941 – 1946) a krátce v Divadle města Žižkova (1947 – 1948). Ve 30. letech rovněž pořádala taneční recitály a koncertní vystoupení s programem.V Národním divadle se předvedla (v činohře i v baletu) jako labuť („Labutí jezero“), páže („Mlčenlivá žena“), tanečnice („Skleněná panna“), pastýřka („Nikotina“), zrak („Beatrys“), žena („Pták Ohnivák“), kudlanka („Pavoučí hostina“), panna („Špalíček“), družka („Čert na vsi“), zlá myšlenka („Modrý květ“), akrobatka („Strakonický dudák“), dušička („Čert a Káča“), tanečnice („Maškarní ples“), milenka a září („Z pohádky do pohádky“) aj.Jak vidno, Eva Vrchlická dostávala role, ve kterých především zúročila taneční schopnosti. Po roce 1948 prošla Divadlem filmového studia Praha (1948 – 1951), Československými cirkusy, lunaparky a varieté (1951 – 1953), Realistickým divadlem Zdeňka Nejedlého (1954 – 1955), Městským divadlem v Kladně (1955 – 1957), opět Vinohradským divadlem (1957 – 1960) a nebo Maringotkou (1965).Z klasické činohry, v níž vystoupila, si uveďme. „Za mládí světa“, „Sen noci svatojánské“, „Dobrý voják Švejk“, „Zpěv o lásce a zradě“, „Fidlovačka“, „Bláznivý den aneb Figarova svatba“, „Meteor“, „Intervence“, „Angela“, „Lesní panna aneb Cesta do Ameriky“ i „Bosorka“ a podobně.Dvakrát také zasáhla do české kinematografie. Poprvé v roce 1940, když si zahrála v komedii OKÉNKO DO NEBE (1940) režiséra a střihače Zdeňka Giny Hašlera roli sobě nejbližší – tanečnici Sylvii Flori. Film si však u kritiky a u diváků získal chladné přijetí.Podruhé se až o šest let později objevila opět ve filmových titulcích. Tentokrát to však nebyl titulek, který by oznamoval, že se opět Eva Vrchlická objeví před kamerou. U filmu Otakara Vávry NEZBEDNÝ BAKALÁŘ (1946) byla choreografkou historických tanců. V tomto snímku hrál třetí hlavní roli také manžel umělkyně Otomar Korbelář.Tanečnice a herečka Eva Vrchlická mladší zemřela 6. listopadu 1996 v Kutné Hoře ve věku osmdesáti pěti let.(zdroj: CSFD.cz, autor: Jarda "krib" Lopour)