Eva Jakoubková se narodila 8. února 1952 v ostravském Zábřehu. Pro svoji hereckou dráhu se začala připravovat už na Státní konzervatoři v Ostravě (1969) a na pražské DAMU, jež absolvovala roku 1973. Za celý svůj život prošla scénami královehradeckého Divadla Vítězného února (1973 – 1975) a nakonec Činoherního klubu v Praze (1977 – 1992).
Na začátku 80. let dokonce hostovala na scéně Národního divadla jako „Maryša“ bratrů Mrštíků v režii Evžena Sokolovského.
Eva Jakoubková byla především herečkou křehkých a milých milovnic i naivek a mladých oslnivých dívek, z nichž se později přehrála do postav charakterních zralých žen. Pro tyto postavy využívala svoji přirozenou oduševnělou krásu, velké magické oči a inteligenci. Kromě těchto aspektů dokázala své úlohy pozvednout i prácí s tělem, mimikou a klidným hlasovým projevem. Uplatnila se v konverzačních a komorních hrách, ale v Hradci Králové se nevyhnula ani muzikálovému a operetnímu oboru.
Z četných divadelních úloh a kreací musíme uvést inscenace „Krejcarová opera“ (Dolly), „Ten, kdo dostává políčky“ (Consuela), „Hejtman z Kopníku“ (Augusta Wormserová), „Něžný barbar“, „Povídky z Vídeňského lesa“, „Rodina Tónů“, „Domnělá reportáž o americkém pop – festivalu“, „Nikola Šuhaj“, „Macbeth“ a další.
Film moc příležitostí Evě Jakoubkové nedal a hlavně využíval její popularity. Poprvé si zahrála mladou a tragickou Júliu Cafíkovou ve slovenském válečném dramatu CHOĎ A NELÚČ SA (1979) Jozefa Režuchy. A zcela naposledy (a poprvé v 90. letech) představovala matku nemocného patnáctiletého chlapce Emila (Jakub Marek), jež je v pozdějším věku váženým pražským lékařem (Petr Pelzer), v Jirešově snímku na motivy stejnojmenného psychologického románu Jaroslava Havlíčka HELIMADOE (1993). Na dalších dlouhých dvanáct let už filmoví režiséři ztratili o tuto herečku zájem.
Z dalších rolí si musíme uvést manželku ševce Bursíka v Kachyňově příběhu LÁSKY MEZI KAPKAMI DEŠTĚ (1979), Dagmar ve studentském snímku FAMU Dušana Kukala a Martina Bezoušky AEIOU (1979), Marcelu v komedii Otakara Fuky KAM ZMIZEL KURÝR (1981), ženu Mariu v dramatu SCHŮZKA SE STÍNY (1982) Jiřího Svobody, hostesku ve slovenském psychologickém dramatu Vladimíra Kavčiaka ZBOHOM, SLADKÉ DRIEMOTY (1983), překladatelku Helenu v komedii Václava Vorlíčka JÁ NEJSEM JÁ (1985), Sonju Liebknechtovou v koprodukčním československo – německém snímku Margarethe von Trotty ROSA LUXEMBURG (1985), Koudelkovou v československo – sovětské koprodukci dětského CIZÍM VSTUP POVOLEN (1986) Josefa Pinkavy, Kováčovou ve slovenském dramatu JUŽNÁ POŠTA (1987) Stanislava Párnického i Štefku v další slovenské tragikomedii HODY (1987) Andreje Lettricha.
O něco více spolupracovala s rozhlasem („Satan pro toto století“, „Tajuplný příběh Bílé paní – Vyprávění zámecké kašny“ atd.), gramofonovými deskami („Český melodram 6“ apod.), dabingem (např. VRAŽDA V ORIENT EXPRESU) a televizními inscenacemi (třeba STŘÍLEJ OBĚHA RUKAMA, NIKOLA ŠUHAJ LOUPEŽNÍK, JAK SE PEČE ŠTĚSTÍ, ZASPALA NEVĚSTA, DĚTINSKÉ HRY DOSPĚLÝCH, PŘÍLIŠ MNOHO DOBRÝCH ÚMYSLŮ, POHÁDKA O TOUZE, MILOSTIVÉ LÉTO, KDO S KOHO, MISTR KAMPANUS, A JSOU LI TU ANDĚLÉ? či KURÝR) a seriály (ENYKY BENYKY, MUŽ NA RADNICI, INŽENÝRSKÁ ODYSEA a TISÍCROČNÁ VČELA). Největší popularity ji však přinesla seriálová postava (kam patří i ta z MUŽE NA RADNICI) předčasně zemřelé manželky skláře Jakuba Cirkla (Luděk Munzar) Terezky v Dietlově a Dudkově seriálu SYNOVÉ A DCERY JAKUBA SKLÁŘE (1985).
Byla manželkou zpěváka Petra Nováka (1945 – 1997). Předčasná smrt manžela, špatný zdravotní stav, ztráta milované práce a těžké problémy s alkoholem vyvrcholily až k předčasnému konci této krásné herečky. Eva Jakoubková zemřela ve svém pražském bytě 16. června 2005 ve věku pouhých padesáti tří let. Svého milovaného manžela přežila o pouhých osm let. I když český film jejího potenciálu zdaleka nevyužil, slovenská kinematografie a koprodukce se sousedními státy ano (i když také v omezené míře).
(Zdroj: csfd.cz - Jarda "krib" Lopour)
