Eric Rohmer je jedním z pěti nejvyhlášenějších režisérů tzv. Francouzské nové vlny, hnutí, které navždy ovlivnilo tematicky i metodicky vývoj světové kinematografie. Na rozdíl od svých souputníků je Rohmer velkým tajnůstkářem ohledně svého soukromého života a traduje se, že ani datum narození neuvedl ve dvou rozhovorech stejné. Přesto je však jisté, že je přibližně o deset let starší než jeho novo
Eric Rohmer je jedním z pěti nejvyhlášenějších režisérů tzv. Francouzské nové vlny, hnutí, které navždy ovlivnilo tematicky i metodicky vývoj světové kinematografie. Na rozdíl od svých souputníků je Rohmer velkým tajnůstkářem ohledně svého soukromého života a traduje se, že ani datum narození neuvedl ve dvou rozhovorech stejné. Přesto je však jisté, že je přibližně o deset let starší než jeho novovlnní kolegové.Narodil se jako Jean-Marie Maurice Schérer. Eric Rohmer je pseudonymem, který začal používat ve filmové branži. Počátkem padesátých let se dostává do prvního vážnějšího kontaktu s kinematografií, když se přidává ke svým přátelům píšícím pro časopis Cahiers du Cinéma. Stane se recenzentem, filmovým teoretikem a posléze i šéfredaktorem (1958-63). V padesátých letech natočí půl tuctu krátko- a středometrážních filmů. A pak nadejde slavný rok 1959, kdy se Francouzská nová vlna vzešlá z redakce Cahiers proslaví. Francois Truffaut slaví triumf s NIKDO MNE NEMÁ RÁD, Claude Chabrol překvapuje snímkem BRATRANCI a o rok starším KRÁSNÝ SERGE a vítězný úder vsadí Jean-Luc Godard v roce 1960 filmem U KONCE S DECHEM.I Eric Rohmer natočí svoji celovečerní prvotinu. ZNAMENÍ LVA je obyčejným lidským příběhem holandského houslisty, který tráví opuštěný prázdniny v Paříži očekávající dědictví. Spíše než formální experimenty, jimiž Nová vlna proslula, inovuje Rohmer pečlivým budováním atmosféry, podobné poetice filmů Jeana Renoira. Po prodání Chabrolovy produkční společnosti bylo ZNAMENÍ LVA znovu přestříháno a ozvučeno a vyvolalo jen malý zájem, stejně jako prvotiny posledního ze slavné pětice, Jacquese Rivetta.Rohmer se po tomto neúspěchu stahuje zpět k redigování časopisu a dokončuje s Chabrolem významnou studii o filmech Alfreda Hitchcocka. Poté, co odejde z Cahiers du Cinéma, natáčí dva roky dokumenty pro vzdělávací televizi. Své filmy točí už z úsporných důvodů pouze na 16 mm kameru. Láká ho vytvořit větší tematický filmový celek a tak vznikne myšlenka první z proslulých Rohmerových sérií: "Morální příběhy" ("moraliste" je ve francouzštině někdo, koho zajímá popisování vnitřních stavů člověka"). V následujících letech natočí šest příběhů s totožným základním schématem: Muž, který má závazek k jedné ženě, potkává jinou, která ho přitahuje, ale odolává svodům svých představ a vrací se k první ženě.První dva "morální příběhy" - PEKAŘKA Z MONCEAU a ZUZANČINA KARIÉRA (oba 1963) - jsou vstupní branou ke kvalitativně vyspělejším pokračováním série. Filmy produkuje Rohmerova produkční společnost a když pod jejími křídly vznikne i povídkový film PAŘÍŽ OČIMA..., na němž se podílí i Godard a Chabrol, má režisér dost prostředků, aby se vrátil k standardnímu formátu 35mm s nímž natočí další díl série SBĚRATELKA (1967), která padesátiletého Rohmera díky festivalu v Cannes konečně představí světu. V dalších pěti letech následuje završení série snímky MOJE NOC S MAUD, KLÁŘINO KOLENO a PO LÁSCE. Tématem celé série je "intelektuální láska", dědictví středověké kurtoazní lyriky. Dá se tlumočit jako utrpení, způsobené přílišným přemítáním o lásce a kráse někoho jiného. To, že si Rohmer vybral tak výrazně nefilmové téma, je pro jeho další tvorbu typické. Stejně tak využívání neherců pro drtivou většinu svých postav. V tom se podobá např. známému francouzskému režiséru Robertu Bressonovi.Tradici filmových cyklů Rohmer udržel až do své smrti. V letech 1980-1987 natočil šestidílnou sérii "Komedie a přísloví", inspirovanou různými pořekadly. Nejproslulejší snímek série je ZELENÝ PAPRSEK, který vyhrál Zlatého lva. Mezi léty 1989-1996 se zabýval "Příběhy ročních období". Mezi jiné slavné filmy patří adaptace literárních děl. Především přepis zásadního středověkého díla Chrétiena de Trois PERCIVAL GALSKÝ, který natočil Rohmer ve stylu gotických maleb.Klíčovými znaky Rohmerova díla jsou zvýšená citlivost na náladu a světlo konkrétního místa, zachycování detailu, jemné barvy obrazu, střídání ročních období, fascinace intelektuální sebeanalýzou a především subjektivní vykreslení příběhu. Vypravěč Rohmerových dramat žije často v sebeklamu a líčí události ze svého pohledu bez ohledu na objektivní realitu. Všechny jeho postavy sní o štěstí a všechny režisérovy filmy vypráví o vztazích - často propletených a někdy iluzivních.Eric Rohmer zemřel v lednu roku 2010 a světový film tak ztratil druhého režiséra slavné pětice Francouzské nové vlny.(zdroj: CSFD.cz, autor: Petr "Hwaelos" Kuběnský)