Emil Burian

Datum narození: 12.12.1876 / Místo narození: Rakovník, Rakousko - Uhersko

Operní pěvec Emil Burian se narodil 12. prosince 1876 v Rakovníku do rodiny řemeslníka. Jeho starším bratrem a vzorem byl světově úspěšný zpěvák Národního divadla Karel Burian (1870 – 1924) – jehož ženou byla zpěvačka Národního divadla Františka Jelínková – Burianová (1865 – 1937). Mladý Emil studoval na pražském Akademickém gymnáziu. Avšak láska ke zpěvu ho přiměla v páté třídě studia ukončit a z

Operní pěvec Emil Burian se narodil 12. prosince 1876 v Rakovníku do rodiny řemeslníka. Jeho starším bratrem a vzorem byl světově úspěšný zpěvák Národního divadla Karel Burian (1870 – 1924) – jehož ženou byla zpěvačka Národního divadla Františka Jelínková – Burianová (1865 – 1937). Mladý Emil studoval na pražském Akademickém gymnáziu. Avšak láska ke zpěvu ho přiměla v páté třídě studia ukončit a začal se soukromě učit zpěvu u svého bratra, v Pivodově pěvecké škole a u M. Wallersteina.Profesionální pěveckou dráhu začínal mj. hostováním v Kolíně nad Rýnem, ve Společnosti Jana Pištěka v Praze, Brně a Ostravě (1895 – 1896) a v Národním divadle v Brně (1896 – 1898). Dále pokračoval v plzeňské Společnosti Vendelína Budila (1898 – 1899), v chorvatském Královském divadle v Záhřebu (1899 – 1902), v Městském divadle v Plzni opět u Vendelína Budila (1902 – 1904), ve Freiburku (1904 – 1906), znova v Plzni (1906) a hostoval v Norimberku (1903).Nejprve po pohostinských vystoupení (1900) a po neúspěšných snahách o přijetí (1902 a 1905) se stal členem operního souboru Národního divadla v Praze (1. červen 1906 – 31. květen 1908), odkud odešel po neshodách se šéfem opery Karlem Kovařovicem do Hamburku (1908 – 1909) a hostoval v Drážďanech. A opět byl přijat do pražského Národního divadla (15. srpen 1909 – 1. březen 1919), odkud znova po neshodách odešel.Vystupoval v Budapešti a pohostinsky různě po Čechách a Moravě (1919 – 1920) a nakonec se do své smrti navrátil do Národního divadla (1. říjen 1920 – 9. říjen 1926). Věnoval se (často s bratrem) taktéž koncertní činnosti a byl zdatným interpretem lidovým a umělých písní. Se svojí ženou, učitelkou zpěvu, Vlastou Hatlákovou – Burianovou měl syna, skladatele, režiséra a kulturního činovníka Emila Františka Buriana (1904 – 1959). Oproti bratrovi byl zpočátku hlas Emila Buriana menší hloubky a rozsahu.V ND nejprve dostával epizodní role a byl ve stínu Bohumila Benoniho. Proto poprvé odešel. Podruhé odešel kvůli své složité povaze, neshodám s vedením ND, nezvýšené gáži a že nemohl hostovat v Budapešti. Emil Burian disponoval lyrickým barytonem a tenorem, nosným hlasem a jasnou barvou s výborně ovládaným hlasem, dechem, tónem, artikulací, uvolněním a soustředěností. Vynikl jako sebejistý pěvec oper Bedřicha Smetany a českého repertoáru klasického a i moderního.Ovšem i ve světové opeře Emil Burian dosáhl neobyčejného rozsahu a ohlasu. Svou pěveckou kázní, smyslem pro stylizovaný herecký projev, pílí, odpovědným uměleckým přístupem se vypracoval na oblíbeného zpěváka Národního divadla a hlavního představitele barytonových postav. Dodnes je s Karlem Burianem, Emou Destinnovou a též Otakarem Mařákem brán jako jeden z hlavních představitelů české moderní pěvecké tradice.Ze stovek operních představení si můžeme uvést opery „Kouzelná flétna“ (Imar), „Faust a Markétka“ (Valentin), „Troubadour“ (Hrabě z Luny), „Hubička“ (Tomeš), „Lazebník sevillský“ (Figaro), „Tannhäuser“ (Wolfram), „Čertova stěna“ (Vok Vítkovic), „Tajemství“ (Kalina), „Libuše“ (Přemysl ze Stadic), „Jakobín“ (Adolf a Bohuš z Harasova), „Šárka“ (Kníže Přemysl), „Poupě“ (Kučina), „Eva“ (Samko), „Před slunce východem“ (Adam), zejména „Příhody lišky Bystroušky“ (Revírník), „Lazebník sevillský“ (Figaro), „Faust“ (Archanděl Gabriel), „Dalibor“ (Vladislav), „Prodaná nevěsta“ (Krušina), „Parsifal“ (Amfortas), „Braniboři v Čechách“ (Jan), „Don Juan“ (Don Juan), „Psohlavci“ (Rada Lomikar), „Evžen Oněgin“ (Evžen Oněgin), „Otello“ (Jago), „Romeo a Julie“ (Eskalus), „Bohéma“ (Marcel), „Komedianti“ (Tonio), „Blíženci“ apod.Nahrával též gramofonové desky („Dalibor“ či „Faust a Markétka“) a jednou jedinkrát se zapojil do dějin české kinematografie, když přenesl svého operního otce Krušinu ve kratším němém zpracování opery PRODANÁ NEVĚSTA (1913), kterou režisér a kameraman Max Urban natočil s herci Národního divadla na přírodním jevišti v Šárce (dne 16. května 1913). Snímek a jeho filmové materiály se však bohužel do dnešních dnů nedochovaly a přišlo se tedy o důkaz herectví Emila Buriana.Jindy si už ve filmu nezahrál a zvukového období se nedožil. V roce 1925 Burian vážně onemocněl, naposledy vystoupil 5. července 1926, podstoupil operaci, přišel o nohu a již nemohl hrát. Emil Burian zemřel 9. října 1926 v Praze na recidivu své choroby ve věku nedožitých pouhých padesáti let. Patřil k zakladatelům moderního zpěvu.(zdroj: CSFD.cz, autor: Jarda "krib" Lopour)



Hlavní partneři projektu Kultura.cz
Mediální partneři projektu Kultura.cz
Ostatní partneři projektu Kultura.cz