Emanuel Kovařík se narodil 13. května 1907 v Horažďovicích u Strakonic. Po krátkém vystudování se jeho prvním divadelním angažmá stalo pražské Divadlo Vlasty Buriana (1937 – 1945). Po válce hrál dál na stejné scéně, přejmenované však na Divadlo kolektivní tvorby (1945 – 1946; dokonce byl členem závodní milice, která Burianovo divadlo znárodnila a přejmenovala). A po dvouleté herecké přestávce půso
Emanuel Kovařík se narodil 13. května 1907 v Horažďovicích u Strakonic. Po krátkém vystudování se jeho prvním divadelním angažmá stalo pražské Divadlo Vlasty Buriana (1937 – 1945). Po válce hrál dál na stejné scéně, přejmenované však na Divadlo kolektivní tvorby (1945 – 1946; dokonce byl členem závodní milice, která Burianovo divadlo znárodnila a přejmenovala). A po dvouleté herecké přestávce působil v Divadle státního filmu (1948 – 1951), po jehož zrušení přešel do Karlínského divadla (1948 až 1956). V roce 1958 Emanuel Kovařík odešel předčasně na odpočinek, ale dále se věnoval filmování.Jeho typ se zprvu nejvíce hodil po postav konverzačních milovníků, různých mladých úředníků, vojáků a taktéž zaměstnanců. Své role, které nejčastěji ztvárňoval ve fraškách a komediích, podtrhoval mužným a mladistvým zjevem, omezenými výrazovými prostředky pohybů těla a rukou a výraznou výslovností a dikcí, která byla jeho největším výrazovým prostředkem: Mr. Dacy („Divotvorný hrnec“), Rakvář („Nebe na zemi“) či Přívažek („Lumpacivagabundus“)..Rokem 1937 vstoupil do československé kinematografie. Byl to rovněž jeho nejúspěšnější rok. Natočil v něm totiž neuvěřitelných dvanáct filmů, což se mu později nikdy nepodařilo. Režiséři ho bohužel viděli jako pouhého epizodistu s vysokým, mužným tělem a milovnickou tváří. Dohromady hrál téměř v šedesáti snímcích různých žánrů a úrovní.Ztělesňoval mladé muže různých profesí a charakterů. Hrál úředníky (SRDCE NA KOLEJÍCH, ŽENY U BENZINU), vojáky (PORUČÍK ALEXANDER RJEPKIN, ARMÁDNÍ DVOJČATA), dělníky a řemeslníky (KARIÉRA MATKY LÍZALKY, HARMONIKA), vesničany (DĚVČÁTKO Z VENKOVA, V POKUŠENÍ), různé zaměstnance (SVĚT PATŘÍ NÁM, DVOJÍ ŽIVOT, VY NEZNÁTE ALBERTA?, PÍSEŇ LÁSKY, VALENTIN DOBROTIVÝ, KLUCI NA ŘECE), kriminálníky a pochybné charaktery (FALEŠNÁ KOČIČKA, TĚŽKÝ ŽIVOT DOBRODRUHA, GABRIELA), návštěvníky a cirkusáky (VÝDĚLEČNÉ ŽENY, KLUCI NA ŘECE), policisty i soudní úředníky (SLEČNA MATINKA, BATALION) nebo sluhy (JEJÍ HŘÍCH).Větší příležitosti získal ve filmech svého zaměstnavatele Vlasty Buriana, který si ho „protlačil“ do svých snímků. Hrál v nich větší postavy detektiva (TŘI VEJCE DO SKLA), úředníka Patočku (U POKLADNY STÁL...), cirkusového jezdce (ULICE ZPÍVÁ) a posunovače Frantu (PŘEDNOSTA STANICE).Po válce Kovaříkových hereckých příležitostí ve filmu výrazně ubylo. Ve druhé polovině 40. a celá 50. léta hrál ve čtyřech snímcích Martina Friče: 13. REVÍR (číšník), PYTLÁKOVA SCHOVANKA ANEB ŠLECHETNÝ MILIONÁŘ (detektiv), CÍSAŘŮV PEKAŘ a PEKAŘŮV CÍSAŘ (Langův komorník), NECHTE TO NA MĚ (parťák) a v jednom M. J. Krňanského: NIKOLA ŠUHAJ (horal Adam Chrepta).Na filmové plátno se poté vrátil o sedm let později, kdy si v následujících šesti letech zahrál ještě v několika snímcích: důstojník SS ve válečném dramatu TRANSPORT Z RÁJE (1962) Zdeňka Brynycha, muž ze stavby v příběhu NESCHOVÁVEJTE SE, KDYŽ PRŠÍ (1962), brigádník v dramatu ZAČÍT ZNOVA (1963) Miroslava Hubáčka, Suchomel v příběhu řeckého režiséra Georgise Skalenakise PRAŽSKÉ BLUES (1963), fotograf ve Fričově komedii KRÁL KRÁLŮ (1963), profesor v muzikálu STARCI NA CHMELU (1964) režiséra Ladislava Rychmana, dozorce v dramatu Jana Kadára a Elmara Klose OBŽALOVANÝ (1964), generál v komedii KDYBY TISÍC KLARINETŮ (1964) Jána Roháče a Vladimíra Svitáčka, vesničan Kalous v „trezorové“ komedii BÍLÁ PANÍ (1965) Zdeňka Podskalského, rekreant v komedii režiséra Jiřího Weisse VRAŽDA PO NAŠEM (1966), prostý vesničana v dramatu ROMANCE PRO KŘÍDLOVKU (1966) Otakara Vávry, provozář v detektivce SLEČNY PŘIJDOU POZDĚJI (1966) a chovatel v dětském filmu KDYŽ MÁ SVÁTEK DOMINIKA (1967) Jana Valáška.Naposledy se na filmovém platáně zjevil dva roky před smrtí jako zákazník v kadeřnictví ve sportovní komedii režiséra Bořivoje Zemana ŽENY V OFSAJDU. Kovařík rovněž okrajově spolupracoval s pražským rozhlasem a s televizí (například inscenace SVĚT JE BÁJEČNÉ MÍSTO K NAROZENÍ). Emanuel Kovařík, i když byl hercem malých rolí, již neodmyslitelně patří do historie naší národní kinematografie. Jeho životní cesta skončila 4. ledna 1973 v Praze ve věku nedožitých šedesáti šesti let.(zdroj: CSFD.cz, autor: Jarda "krib" Lopour)