Elem Germanovič Klimov se narodil v červenci 1933 ve Stalingradu - dnešním Volgogradu. Pocházel z vrstev nové sovětské inteligence, která profitovala ze změny poměrů a rychlé industrializace. Jeho rodiče byli aktivní straníci a Klimovovo jméno Elem je složené z počátečních písmen zakladatelů komunistického učení Engelse, Lenina a Marxe. Ovlivněn přáním rodičů vystudoval letecké inženýrství v Moske
Elem Germanovič Klimov se narodil v červenci 1933 ve Stalingradu - dnešním Volgogradu. Pocházel z vrstev nové sovětské inteligence, která profitovala ze změny poměrů a rychlé industrializace. Jeho rodiče byli aktivní straníci a Klimovovo jméno Elem je složené z počátečních písmen zakladatelů komunistického učení Engelse, Lenina a Marxe. Ovlivněn přáním rodičů vystudoval letecké inženýrství v Moskevském leteckém institutu a krátce pracoval jako letecký konstruktér. Brzy jej ale zlákala žurnalistika a přes články o filmovém umění se propracoval ke studiu režie na filmové fakultě VGIK. Absolvoval ji pod vedení Jefima Dzigina.Do prostředí filmového průmyslu vstoupil v době chruščovovského tání počátkem 60. let a tomu odpovídalo i zvolené téma jeho prvního samostatného celovečerního filmu. Satirická komedie CIZÍM VSTUP ZAKÁZÁN (1964) o boji dětí s byrokratickým vedoucím pionýrského tábora je sice dnes právem zapomenutým snímkem, poplatným době svého vzniku, nicméně ve své době vyvolala pobouření stranického aparátu, který ve snímku viděl alegorii na sovětskou společnost. Film byl uvolněn do distribuce až na přímý zásah Chruščova, který byl mimochodem zbaven funkce pouhých 12 dní poté, co filmu pomohl do světa.Dalším filmem byla temná satirická komedie ZUBAŘOVA DOBRODRUŽSTVÍ (1965) pojednávající o osudech mladého dentisty v provinční nemocnici. Ten má výjimečné nadání pro bezbolestné ošetřování svých pacientů a čelí závisti svých kolegů a vedení nemocnice. Snímek byl inspirován tvorbou významného francouzského komika J. Tatiho. Ostrakizace nadaného jedince ve filmu ale vyvolala u cenzorů asociaci s postavením disidentů v sovětské společnosti a Klimovovi bylo uloženo, aby některé scény přetočil. Když odmítl, film šel do distribuce jen v minimálním počtu kin - přesto vyvolal velký společenský ohlas. Klimov se v očích nadřízených definitivně zapsal jako potížista a dlouho nemohl natáčet. Výjimkou byl dokument SPORT, SPORT, SPORT (1970) o vztahu člověka k sportovnímu zápolení, natočený podle scénáře Klimovova bratra.Když v době Brežněvovy vlády nemohl pracovat, soustředil se na psaní scénáře a přípravy natáčení historického dramatu AGÓNIE, KONEC RASPUTINA, který dokončil v roce 1974. Zatímco svými dvěma předchozími díly sovětské vedení jen provokoval, nyní stranické byrokraty konečně rozzuřil a film putoval rovnou do trezoru, třebaže Klimov ve snaze protlačit snímek do kin nešel ve své výpovědi na ostří nože. Drama o rozkladu a zániku ruské monarchie ale někteří vnímali jako podobenství rozkladu soudobé sovětské společnosti. Klimov měl řadu dalších let zákaz a jeho slavný film byl po řadě překážek vpuštěn do distribuce až v roce 1981. Během půstu v 70. letech se režisérovi povedlo pouze dokončit Rommův dokument A PŘECE JEN VĚŘÍM.V roce 1979 ho vedle nepřízně sovětských úřadů zasáhla další rána. Při tragické autonehodě zemřela jeho žena, nadaná a slavná režisérka Larisa Šepiťková. S touto ztrátou se Klimov nikdy zcela nevyrovnal. O manželce natočil dokument LARISA (1980) a dokončil její rozpracovaný film LOUČENÍ S MAŤOROU o osudech Sibiřanů nucených kvůli stavbě přehrady opustit své domovy. Film vycházel z novely V. Rasputina. I tento snímek měl potíže s cenzurou a jeho premiéra se výrazně opozdila (u nás byl uveden až v roce 1987).Do dějin světové kinematografie se Klimov zapsal natočením válečného dramatu JDI A DÍVEJ SE. Vzniklo na motivy knihy běloruského spisovatele Alese Adamoviče Chatyňský příběh, ale režisér v něm zúročil i své vzpomínky na válkou zničený Stalingrad. Mimořádně emotivní vyprávění o chlapci, který přežije vyhlazení dvou běloruských vesnic, je díky chronologickému natáčení, naturalisticky zachycenému utrpení, vizuálnímu zpracování a spojení tragiky s groteskními prvky považováno za přelomové dílo a mnozí filmoví kritici je považují za nejlepší válečný snímek všech dob. Klimov se stal celosvětově uznávaným filmařem a v roce 1987 se stal prvním sovětským tvůrcem, který získal členství v Americké filmové akademii.Krátce po zvolení M. Gorbačova do funkce generálního tajemníka KSSS se konal sjezd Svazu sovětských filmových umělců a Klimov se jako velký příznivec reforem stal prvním tajemníkem svazu. Zasadil se o uvedení stovek zakázaných filmů do distribuce a o rehabilitaci perzekuovaných režisérů a herců. Po dvou letech se ale funkce vzdal, zcela vyčerpaný bojem se státní byrokracií. Chtěl se znovu podílet na filmové tvorbě, uvažoval o adaptaci Dostojevského Běsů a zejména Bulgakovova románu Mistr a Markétka, jenže nákladný projekt ztroskotal na financích, i když o něj projevila zájem americká produkce. V 90. letech se v Rusku zhroutil filmový průmysl a Klimov se v nových podmínkách nedokázal pohybovat a přizpůsobit se trhu. Přestože za svůj život natočil jen pět celovečerních filmů, vydobyl si mimořádný respekt a je považován za jednoho z nejnadanějších sovětských filmových tvůrců.(zdroj: CSFD.cz, autor: Milan "gudaulin" Černý)