Egon Bondy, vlastním jménem Zbyněk Fišer se narodil 20. Ledna 1930 v Praze. Je znám především jako básník undergroundu, ale věnoval se také próze a filozofii. Na konci 40. let přerušil studium a živil se ne vždy poctivým způsobem. Maturitu úspěšně dokončil roku 1957 a téhož roku začal dálkově studovat filozofii a psychologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a roku 1967 získal titul doktora. Přátelil se s významnými lidmi českého undergroundu jako byli Ivan Martin Jirous, J. H. Krchovský, Jáchym Topol, Petr Placák a jiní. V 70. letech spolupracuje se skupinou Plastic People of the Universe, kteří zhudebňovali jeho básnické texty. Neochotně spolupracuje se Státní bezpečností, ale ani dodnes se vlastně neví, nakolik s nimi vycházel a co prozradil. Kvůli této spolupráci však byl odmítnut jeho podpis na Chartě 77 a on tak zanevřel nad protikomunistickými sešlostmi. Egon Bondy zemřel jako téměř zapomenutý muž 9. dubna 2007 na následky popálení od vlastní cigarety.Počátky Bondyho tvorby jsou spojeny s okruhem pražských surrealistů. V 50. letech se přátelil s výtvarníkem Vladimírem Boudníkem a spisovatelem Bohumilem Hrabalem. Již v těchto letech psal Bondy poezii formou totálního realismu, tedy poezie, která je dovedena do absurdity, bez metafor, plná sarkasmu a ironie, odporu a pohrdání k socialismu. Toto se dotýká sbírek Totální realismus (1950), Trapná poezie (1951), Velká kniha (1952). Bondy se věnoval i próze. Jako první byl zveřejněn román Invalidní sourozenci (1974) a dále čtenářsky úspěšné byly povídky Mníšek (1975) a Šaman (1976). Roku 1967 vydal v nakladatelství Svobodné slovo svoje první filozofické dílo Otázky bytí a existence, dále pak Útěcha z ontologie (1967), filozofická monografie Buddha (1968). Většina jeho beletristických a filozofických děl vyšla v samizdatu.(zdroj: CSFD.cz, autor: Zuzanka "Sinecod..." Dolívková)