Francouzská herečka Dominique Marcas se ve filmu začala uplatňovat až ve svých třiceti letech, dnes má na svém kontě bezmála osmdesát vedlejších rolí, často hrála také v televizi a divadle. Narodila se v malém městečku Dozule v severní Francii jako Marcelle Perrigault. Dětství strávila v Le Havre a v nedaleké vesnici Verze, na počátku druhé světové války začala pracovat jako učitelka. V této profe
Francouzská herečka Dominique Marcas se ve filmu začala uplatňovat až ve svých třiceti letech, dnes má na svém kontě bezmála osmdesát vedlejších rolí, často hrála také v televizi a divadle. Narodila se v malém městečku Dozule v severní Francii jako Marcelle Perrigault. Dětství strávila v Le Havre a v nedaleké vesnici Verze, na počátku druhé světové války začala pracovat jako učitelka. V této profesi působila v Paříži, kde zároveň začala studovat herectví.Počátkem padesátých let začala hrát menší role ve filmech, objevila se například v britské kriminálce ZABIJÁK V ULICÍCH (Gunman in the Streets, 1950) natočené v Paříži, mihla se i v Cayattově justičním dramatu SPRAVEDLNOSTI JE UČINĚNO ZADOST (Justice est faite, 1950). Tehdy začala vystupovat pod jménem Dominique Marcas, pseudonym jí vymyslela filmová hvězda Arletty, umělecké jméno vzniklo spojením prvních tří písmen jména a příjmení slavné divadelní herečky Marie Casares. Kromě filmu začala Dominique Marcas účinkovat také v divadle.Zvláště v padesátých letech byla hojně obsazovaná do epizodních rolí ve filmu, zmínku si zaslouží její výstup v komedii OTEC, MATKA, MOJE ŽENA A JÁ (Papa, maman, ma femme et moi, 1955), mihla se také v přepisu Hugovy literární předlohy ZVONÍK U MATKY BOŽÍ (Notre-Dame de Paris, 1956). Na místě je také připomenout její kreaci upjaté ředitelky dívčí školy v komedii KUTILOVÉ (Les bricoleurs, 1962). Menšími úlohami přispěla pak do filmů v hlavní roli s Louisem de Fun?sem, kde se objevila například jako nájemnice (JAK VYKRÁST BANKU – Faites sauter la banque, 1963) nebo obsluha u benzínové pumpy (SENZAČNÍ PRÁZDNINY – Les grandes vacances, 1967). Větší prostor dostala jako hospodyně paní Ortizová v Chabrolově kriminálním dramatu TĚSNĚ PŘED NOCÍ (Juste avant la nuit, 1971).Kromě filmu začala také často točit v televizi, kde od počátku sedmdesátých let hrála v řadě seriálů a inscenací. Tehdy se sice jen minimálně objevovala před filmovou kamerou, ale film si ji znovu našel v devadesátých letech, kdy byla obsazována často do rolí babiček. Po boku řady hvězd své generace se objevila ve filmu DO TOHO, MLÁDEŽI (Roulez jeunesse, 1993), mohli jsme ji vidět i v několika mezinárodních koprodukcích (BOHÉMSKÝ ŽIVOT – La vie de boh?me, 1992; JOHANKA Z ARKU – Jeanne d’Arc, 1999), v této době také více než kdy jindy účinkovala i v divadle. Před kamerou stála zatím naposledy jako abatyše v životopisném filmu MOZARTOVA SESTRA (Nannerl, la soeur de Mozart, 2010).(zdroj: CSFD.cz, autor: Pavel "argenson" Vlach)