Herec Bohumil Švarc prožil celý život v Praze, dětství strávil na Malé Straně, jeho rodištěm je slavný dům U dvou slunců v Nerudově ulici. Jeho otec byl úředníkem, ale aktivně hrál s ochotníky, k divadlu inklinoval od mládí i Bohumil. Již jako dítě poprvé stál před filmovou kamerou, nevelkou úlohu odehrál ve filmu ULIČKA V RÁJI (1936), později pak ve snímku PANTÁTA BEZOUŠEK (1941). U rodičů sice n
Herec Bohumil Švarc prožil celý život v Praze, dětství strávil na Malé Straně, jeho rodištěm je slavný dům U dvou slunců v Nerudově ulici. Jeho otec byl úředníkem, ale aktivně hrál s ochotníky, k divadlu inklinoval od mládí i Bohumil. Již jako dítě poprvé stál před filmovou kamerou, nevelkou úlohu odehrál ve filmu ULIČKA V RÁJI (1936), později pak ve snímku PANTÁTA BEZOUŠEK (1941). U rodičů sice na rozdíl od jiných začínajících herců měl pochopení, nicméně otec chtěl mít ze syna inženýra. V době studií na reálce byl Švarc členem Dismanova dětského rozhlasového souboru a v roce 1944 absolvoval přijímačky na Státní konzervatoř. Ta však byla vzápětí zavřena nacisty a Švarc konec války strávil v totálním nasazení v hloubětínské továrně. V rámci květnového povstání roku 1945 byl Švarc rozhlasovým hlasatelem, po osvobození pak začal studovat na konzervatoři.Studium dokončil v roce 1948 a za svým prvním profesionálním angažmá putoval do Divadla J. K. Tyla v Plzni (1948-1949), krátce nato se ale vrátil do Prahy a sezónu 1949-1950 strávil v Realistickém divadle. Od roku 1950 byl Bohumil Švarc oporou hereckého souboru Městských divadel pražských, jeho působištěm bylo především Divadlo Komedie a Komorní divadlo. Po počátečních rolích milovníků a mladých hrdinů rozvíjel své herectví v psychologicky složitých postavách. Jeho doménou byli muži z řad inteligence a vládnoucích vrstev, sehrál přes čtyři stovky rolí. Vynikl například v představeních Richard II., Bílá nemoc, Korunní svědkyně nebo Medea. Počátkem devadesátých let odešel Bohumil Švarc do důchodu, později ale nadále pohostinsky účinkoval na různých scénách, například v divadle Skelet Pavla Trávníčka.Po prvních dětských zkušenostech u filmu stanul znovu před kamerou v době studií na konzervatoři (PODOBIZNA, 1947). V následující dekádě začal být Švarc vyhledávaným a hojně obsazovaným hercem, představitelem mladých hrdinů. Hlavní roli traktoristy Majera ztvárnil v budovatelském filmu CESTA KE ŠTĚSTÍ (1951), účast ve snímcích tohoto ražení jej ostatně provázela celá padesátá léta, hrál ale i v hodnotných titulech historického zaměření (TEMNO, 1950; PSOHLAVCI, 1955), objevil se mimo jiné i v pohádce DAŘBUJÁN A PANDRHOLA (1959), kde ztvárnil manželský pár s Květou Fialovou. V rolích vyšetřovatelů nebo naopak delikventů hrál také v kriminálkách (PADĚLEK, 1957; BÍLÁ SPONA, 1960). Četnější spolupráci navázal s režisérem Martina Friče, z dekády let šedesátých pak stojí za zmínku postava herce Tenora ve filmu DEN SEDMÝ, OSMÁ NOC (1969).V pozdějších letech se ve filmu Bohumil Švarc objevoval již jen výjimečně, na dlouhou dobu poslední filmovou roli ztvárnil jako hlavní inženýr automobilky v československo-sovětském filmu TRASA (1978), který je dnes poprávu zapomenutý. Častěji ale bylo možno Švarce vídat na televizní obrazovce. S televizí ostatně spolupracoval hned od jejích počátků, kdy jako moderátor 1. května 1953 uváděl historicky první vysílání Československé televize. V televizi se pak začal objevovat v šedesátých letech v řadě seriálů a inscenací. Seriálová produkce sice v jeho filmografii zaujímá poměrně početné zastoupení, často se ale objevil jen v jednom dílu. Z televizních filmů stojí za zmínku okupační drama KAT NEPOČKÁ (1970).V hereckém projevu Bohumila Švarce má dominantní pozici jeho barytonově zabarvený hlas, který jej předurčil k významné práci v řadě dalších sfér, v oblasti filmu vynikají jeho četné komentáře k dokumentárním filmům. Kromě již zmíněné pozice komentátora rozhlasu na konci války spolupracoval s tímto médiem i nadále, v pozdější době jej posluchači znali jako průvodce oblíbeným magazínem Meteor. Svůj hlas uplatnil Švarc také ve slovesné edici Supraphonu a pořídil četné nahrávky známých děl (Manon Lescaut, Enoch Arden). Patřil také k zakládajícím členům Lyry Pragensis a umělecká recitace dotváří hercův bohatý tvůrčí profil.V neposlední řadě je nutno poznamenat, že Bohumil Švarc je také významnou osobností českého dabingu. Stál u jeho počátků a v roce 1949 se podílel na historicky prvním českém dabingu k zahraničnímu filmu (šlo o sovětské válečné drama Nebezpečná křižovatka). Od té doby mluvil Švarc v řadě dalších filmů nebo seriálů. Sám počet svých nadabovaných filmů nezná, jde ale řádově o stovky titulů. V roce 1996 obdržel za celoživotní mistrovství v dabingu Cenu Františka Filipovského. Z dalších aktivit Bohumila Švarce můžeme uvést členství v prezídiu Herecké asociace. Od této asociace získal v roce 1996 ocenění Senior Prix.Bohumil Švarc je podruhé ženatý. Jeho první manželkou byla divadelní herečka Jana Vasmutová (*1931), podruhé se v roce 1957 oženil s Alexandrou Charvátovou, které mimo jiné pracovala pro dabing. Dcera Taťána Smržová (*1950) částečně kráčí v otcových šlépějích a působí jako režisérka v rozhlase.(zdroj: CSFD.cz, autor: Pavel "argenson" Vlach)