Bedřich Bozděch se narodil 4. října 1887 v Praze. Nejdříve se vyučil typografem a krátce v tomto zaměření i pracoval. Touha po divadle však byla silnější, a proto odešel na pražská kabaretní pódia. Své komičnosti dodával průpravu nejprve v Kabaretu v Dvorním pivovaře (1912 – 1914) a kabaretu Hvězda (1915 – 1922). V následujících letech (1922 – 1937) prošel jako operetní herec a režisér pražskými o
Bedřich Bozděch se narodil 4. října 1887 v Praze. Nejdříve se vyučil typografem a krátce v tomto zaměření i pracoval. Touha po divadle však byla silnější, a proto odešel na pražská kabaretní pódia. Své komičnosti dodával průpravu nejprve v Kabaretu v Dvorním pivovaře (1912 – 1914) a kabaretu Hvězda (1915 – 1922). V následujících letech (1922 – 1937) prošel jako operetní herec a režisér pražskými operetními scénami Adrie, Akropolisu, Arény, Malé operety, Uranie i Švandova divadla.Závěrečnou dekádu svého hereckého života přidružil k nuselskému Tylově divadlu, jež se později stalo Divadlem na Fidlovačce (1937 – 1958). Z této scény odešel rovnou na zasloužený odpočinek. Bedřich Bozděch byl naturelem zejména operetním starokomikem. V operetách uplatňoval své komické nadání, zvláštní komiku, zjev, hlas a celý projev těla. Není ani divu, že v Tylově divadle patřil k předním hercům.Bedřich Bozděch se poprvé na stříbrném plátně zjevil už v roce 1922 úložkou v němém, dnes již zcela zapomenutém, snímku CHOULOSTIVÉ NÁMLUVY (1922), ze kterého se dochovalo pouze torzo.Na „němém“ plátně se Bedřich Bozděch zjevil ještě jako světák Wöldes v Kubáskových ČAROVNÝCH OČÍCH (1923), tulák Kokeislově ilustraci stejnojmenné písničky TULÁK (1925) a po boku Vlasty Buriana jako svůdce Felix Čihánek v komedii Svatopluka Innemanna LÁSKY KAČENKY STRNADOVÉ (1926), kde titulní roli Kačenky Strnadové vytvořila režisérova manželka, herečka Zdena Kavková.Až po šesti letech, a po dvou letech od začátku českého zvukového filmu, začal spolupracovat s filmaři let třicátých. Filmoví diváci ho měli možnost shlédnout jako hotelového portýra ve frašce Jaroslava Sváry TISÍC ZA JEDNU NOC (1932), listonoše Josefa Nováka v PÍSNIČKÁŘI (1932) Svatopluka Innemanna, opět listonoše v Cikánově komedii BARBORA ŘÁDÍ (1935), obecního strážníka Mikysku v další komedii Miroslava Cikána VANDINY TRAMPOTY (1938), domovníka Švarcvajse ve snímku POD JEDNOU STŘECHOU (1938) M. J. Krňanského, diváka na kopané v Bromově KLAPZUBOVĚ XI. (1938), zřízence Kohoutka v komedii Václava Kubáska IDEÁL SEPTIMY (1938) a sluhu Šťovíčka v Pištěkově komedii DĚVČE Z PŘEDMĚSTÍ ANEBO VŠECKO PŘÍJDE NA JEVO (1939).Během protektorátu na něho filmaři čekali s nabídkami spícího prodavače u pumpy v Kubáskových ŽENÁCH U BENZINU (1939), staršího hotelového hosta s dětmi v Kubáskově MOŘSKÉ PANNĚ (1939), Podskaláka ve Svitákově POSLEDNÍM PODSKALÁKOVI (1940), vrchního v kavárně v PÁNTÁTU BEZOUŠKOVI (1941) Jiřího Slavíčka a četníka v krátkém příběhu Karla Steklého PROSŤÁČEK (1945).Nejčastěji na něho čekal režisér Martin Frič s postavičkami redaktora, revizora záložny, tajného, konšela a komorníka ve snímcích ROZTOMILÝ ČLOVĚK (1941), BARBORA HLAVSOVÁ (1942), EXPERIMENT (1943), POČESTNÉ PANÍ PARDUBICKÉ (1944) a PRSTÝNEK (1944).Jako v předchozích letech, tak i ve znárodněném filmu, vytvářel komické a velmi výrazné epizodní roličky v rozličných titulech, např. NIKDO NIC NEVÍ (ředitel hotelu), VES V POHRANIČÍ (četník), NÁVRAT DOMŮ (recepční), PĚTISTOVKA (skladník Málek), ZOCELENÍ (hostinský), PAST (úředník Diviš), HAŠKOVY POVÍDKY ZE STARÉHO MOCNÁŘSTVÍ (člen obecního výboru Lojzek), ANNA PROLETÁŘKA (strážník), TAJEMSTVÍ KRVE (vrátný), BOTOSTROJ (strážný), PSOHLAVCI (Josef Němec z Medákova), NECHTE TO NA MĚ (hlídač Forman), ZAOSTŘIT, PROSÍM! (zřízenec Souček), HRÁTKY S ČERTEM (sluha), MALÍ MEDVĚDÁŘI (penzista), TŘI PŘÁNÍ (starší muž), GLORIE (farář), DNES NAPOSLED (host), SLEČNA OD VODY (muž v tramvaji) a PĚT Z MILIONU (důchodce). Svoji filmovou kariéru ukončil devět let před svoji smrtí jako hostinský na Kocandě ve Fričově pohádce DAŘBUJÁN A PANDRHOLA (1949).S největší pravděpodobností filmovou dráhu ukončil nedobrovolně. Bedřich Bozděch se výjimečně zjevil v rozhlase a i v televizi. Mezi prvními obdržel „čestný“ český titul Zasloužilého umělce (1954). Po deseti letech strávených na odpočinku zemřel Bedřich Bozděch 30. června 1968 v Praze ve věku vysokých nedožitých jednaosmdesáti let.(zdroj: CSFD.cz, autor: Jarda "krib" Lopour)