Antonín Jedlička se narodil 18. února 1923 v Březových Horách u Příbrami do rozvětvené a početné rodiny kloboučníka. Umělecké činnosti se v dětství věnoval i mladší bratr Vladimír Jedlička (jako dítě hrál ve filmech ULIČKA V RÁJI, DĚTI NA ZAKÁZKU, CESTOU KŘÍŽOVOU, MADLA ZPÍVÁ EVROPĚ, TO BYL ČESKÝ MUZIKANT, Z ČESKÝCH MLÝNŮ a PANTÁTA BEZOUŠEK).Jako člen sboru a také sólový zpěvák prošel Antonín od r
Antonín Jedlička se narodil 18. února 1923 v Březových Horách u Příbrami do rozvětvené a početné rodiny kloboučníka. Umělecké činnosti se v dětství věnoval i mladší bratr Vladimír Jedlička (jako dítě hrál ve filmech ULIČKA V RÁJI, DĚTI NA ZAKÁZKU, CESTOU KŘÍŽOVOU, MADLA ZPÍVÁ EVROPĚ, TO BYL ČESKÝ MUZIKANT, Z ČESKÝCH MLÝNŮ a PANTÁTA BEZOUŠEK).Jako člen sboru a také sólový zpěvák prošel Antonín od roku 1932 Kühnovým dětským rozhlasovým sborem a Dismanovým souborem. Jako herec a zpěvák prošel ještě jako dítě Československým rozhlasem, Národním divadlem (kde se s přestávkami objevoval v letech 1938 – 1972), Divadlem na Vinohradech, Uranií a Pražským dětským divadlem. Ke konci života hostoval v Labyrintu a Divadle Na zábradlí u režiséra Petra Lébla.Jako řádný člen prošel Divadlem 5. května (1945 – 1948) a v roce 1947 založil své Divadélko Strýčka Jedličky pro děti. Proslavil se díky svému jedinečnému imitátorskému umění zvířat (prase, kohout, kůň, kočka atd.) a rozličných zvuků, které se staly základem jeho jevištní i životní praxe. Jedličku jako zvukaře a autora zvukových efektů využíval film (SPADLA S MĚSÍCE, MÁTE DOMA LVA?, AŽ PŘÍJDE KOCOUR, LIMONÁDOVÝ JOE ANEB KOŇSKÁ OPERA, KDYBY TISÍC KLARINETŮ, ZABIL JSEM EINSTEINA, PÁNOVÉ…, HORY HORY, „ČTYŘI VRAŽDY STAČÍ, DRAHOUŠKU“ či ADÉLA JEŠTĚ NEVEČEŘELA), rozhlas (vedl vlastní činoherní sbor), televize a dabing, v němž vedl skupinu zvukového komparzu.Jako dětský pedagog se uplatnil od roku 1987 ve Studiu strýčka Jedličky. Pro děti pořádal po celý život různá zájezdová představení a estrády, kde se jako Strýček Jedlička uplatňoval se svým pašíkem a osobitým humorem, podtrhovaném malou postavou a zvláštní tváří. Sepsal vzpomínky a dětské knížky „Pohádky strýčka Jedličky“ (1963), „Dům U veselé slzičky“ (1967), „Knížka strýčka Jedličky“ (1974, 1981), „Zpáteční lístek do dětství“ (1983), „Když herci nehrají…“ (1988) a taky „Jeviště hereckých osudů“ (1990).Velkou část své umělecké činnosti svěřil filmu, kde se už od dětství uplatňoval v menších a středních komických úlohách: kluk (VANDINY TRAMPOTY, TULÁK MACOUN, ROZINA SEBRANEC), TO BYL ČESKÝ MUZIKANT (školák Láznička), MADLA ZPÍVÁ EVROPĚ (Tonda Zrzavý), RYBA NA SUCHU (kominický učeň), pikolík (ŠŤASTNOU CESTU, HOSTINEC „U KAMENNÉHO STOLU“), Z ČEKÝCH MLÝNŮ (učedník), Kuba (NEZBEDNÝ BAKALÁŘ), vězeň (DALEKÁ CESTA), písař (MLADÁ LÉTA), číšník (NEJLEPŠÍ ČLOVĚK, DOBRÝ VOJÁK ŠVEJK), rváč (LIMONÁDOVÝ JOE ANEB KOŇSKÁ OPERA), KDYBY TISÍC KLARINETŮ (skladník), ZTRACENÁ TVÁŘ (detektiv), mastičkář (TA NAŠE PÍSNIČKA ČESKÁ), barman („ČTYŘI VRAŽDY STAČÍ, DRAHOUŠKU“), nápadník (ŠÍLENĚ SMUTNÁ PRINCEZNA), SMRT ČERNÉHO KRÁLE (harmonikář), učitel (DÍVKA NA KOŠTĚTI), jasnovidec (ZA HUMNY JE DRAK), recepční (BULDOCI A TŘEŠNĚ), Adam (RUMBURAK) či DIVOKÉ PIVO (Montag).Kromě imitátorské práce ho jako herce vyžíval opět rozhlas („Silvestr“, „Mikeš“, „Příhody pana Příhody“, „Sto dukátů za Juana“, „Královská návštěva“, „Stopou meteoru“, „Bleděmodrý Petr“, „Skály nad řekou“, „Tajemství obrazárny“, „Josefina“, „Ferda Mravenec“, „Sen noci svatojánské“; i jako režisér „O lvu, který ztratil hlas“, „Mistr světa“), gramofonové desky („Pohádkové album“, „Zelená Karkulka“ nebo „Zatoulané písmenko“), televizní inscenace (DOMÁCÍ VÍNO, BARNABÁŠEK, KATEŘINA ZLÉ POVĚSTI, ZLATÁ ULIČKA), seriály (F. L. VĚK, NEJMLADŠÍ Z RODU HAMRŮ, DNES V JEDNOM DOMĚ, ARABELA, ROZPAKY KUCHAŘE SVATOPLUKA, CIRKUS HUMBERTO, NÁHRDELNÍK) a dabing (CHIP A DALE, GUMÍDCI, SEDMÁ VELMOC, LETOHRÁTKY, „MAYOVKY“, POTOPA, MRAZÍK, PŘÍHODY DRÁČKA SOPTÍKA, MY Z KAČEROVA, NEBOŽTÍCI PŘEJÍ LÁSCE i ANGELIKA, MARKÝZA ANDĚLŮ).Jako známý šprýmař a vtipálek sbíral a vytvářel různé žertovné předměty, byl vyhlášeným řečníkem anekdot a vypravěčem. Miloval humor a dobrou náladu. Mezi jeho záliby patřil také fotbal, hokej a tenis, kterým se věnoval i aktivně. Získal titul Zasloužilého umělce (1984) a další ocenění, na kterých si velmi zakládal. Tenis se nakonec stal Antonínu Jedličkovi, imitátorovi a idolu dětských srdcí, osudným: zemřel na tenisovém kurtu uprostřed hry na infarkt 28. srpna 1993 ve Staré Boleslavi. Jeho ženou byla baletka Miroslava Janoušková. Na jeho počest se každoročně pořádá Memoriál Strýčka Jedličky. (zdroj: csfd.cz, autor: Jarda "krib" Lopour)