Alois Sedláček se narodil 11. prosince 1852 v Praze do dělnické rodiny. Začal se učit sedlářskému řemeslu, ale láska pro divadlo (kterému se věnoval už jako ochotník) byla silnější a v sedmnácti letech k němu utekl. Nejdříve prošel kočovnými divadelními společnostmi, např. J. E. Kramuela (1869 – 1870), V. Svobody (1870 – 1871), opět J. E. Kramuela (1872 – 1873) a P. Švandy ze Semčic (1873 – 1875).
Alois Sedláček se narodil 11. prosince 1852 v Praze do dělnické rodiny. Začal se učit sedlářskému řemeslu, ale láska pro divadlo (kterému se věnoval už jako ochotník) byla silnější a v sedmnácti letech k němu utekl. Nejdříve prošel kočovnými divadelními společnostmi, např. J. E. Kramuela (1869 – 1870), V. Svobody (1870 – 1871), opět J. E. Kramuela (1872 – 1873) a P. Švandy ze Semčic (1873 – 1875). Po základní vojenské službě se krátce ohřál u společnosti H. Viceny (1878) a 12. května 1878 se jako host uvedl na scéně Národní arény (letní části Prozatímního divadla). Na doporučení naší významné herečky Otýlie Sklenářové – Malé se následně stal hercem Prozatímního divadla (1878 – 1881).Se souborem Prozatímního divadla odešel do činohry pražského Národního divadla (1881 – 1911), kde setrval až do svého penzionování a v letech 1900 – 1911 se zde uplatnil i ve funkci režiséra činohry. I po svém odchodu do penze na scéně Národního divadla a na dalších scénách hostoval (v letech 1886 až 1887 ochotníci pod vedením bývalého herce J. Lapila, venkovské společnosti, v 80. letech vídeňský Pokrok a 1891 režie ve Švandově divadle). Na sklonku života svěřil své zralé herecké umění do služeb kinematografie, když se stal stálým hercem filmové výrobní společnosti Wetebfilm Václava Binovce (1918 – 1922). Filmovému natáčení se skutečně věnoval až do svých posledních dnů.I bez odborných zkušeností se postupem času vypracoval ve skvělého lidového komika. Zpočátku hrál komické samorostlé venkovské hochy a milovníky s příjemným hlasem, pozorovacím talentem, bodrým humorem a uvolněnými pohyby. Nikdy neměl rád patos a své postavy, často mladých světáků a floutků, realizoval rysy individuálních úložek. Záhy se vyvinul ve skvělého komediálního herce francouzských konverzačních her, v nichž využíval suchý a břitký humor. Jako zakladatel české realistické školy své lidové i aristokratické kreace obohacoval pečlivou maskou a výraznou mimikou.Z divadelních postav si uveďme: redaktory („Vodní družstvo“ a „Maloměstští diplomati“), Passepartouta („Cesta kolem světa v 80 dnech“), úředníka Bohrmanna („Katakomby“), krále („Princezna Pampeliška“), Moceho („Emigrant“) či pokoutného písaře Popeláka („Peníze“). I když jako režisér nejčastěji inscenoval frašky a komedie, několikrát realizoval i výrazná díla („Slečna nakladatelka“, „Starší závazky“, „Otec“, „Pražský žid“).Do české kinematografie se dostal záhy už roku 1912. Zprvu se uváděl ve filmech výrobní společnosti jeho dcery a zetě, architekta Maxe Urbana (1882 – 1959), ASUM: FALEŠNÝ HRÁČ (1912) Jaroslava Hurta, ŠATY DĚLAJÍ ČLOVĚKA (1913) Járy Sedláčka a Maxe Urbana, Štáflovo KONEC MILOVÁNÍ (1913; rodinný přítel) a ESTRELLA (1913), Urbanova IDYLA ZE STARÉ PRAHY (1913) a ANDULA ŽÁRLÍ (1914) Otakara Štáfla. Desátá léta ukončil Alois Sedláček ještě snímky (u kterých neznáme ani jména Sedláčkových úloh) LÁSKA SI NEDÁ POROUČET (1918) Gabriela Harta, YORICKOVA LEBKA (1919) a PAPÁ (1919) Miloše Nového a SNĚŽENKA Z TATER (1919) Olafa Laruse – Racka.Ve dvacátých létech si ještě zahrál železničářského otce v KOMEDIANTCE (1920) Josefa Rovenského, nejstaršího radního v Kolárově KŘÍŽI U POTOKA (1921), hostinského, hračkáře Jana Ondřeje Košťála, otce a voraře Mestka, otce a vynálezce Robinsona v rozličných snímcích režiséra Václava Binovce ČERNÍ MYSLIVCI (1921), NOC TŘÍKRÁLOVÁ (1922), DĚVČE Z PODSKALÍ (1922), ADAM A EVA (1922) a MARWILLE DETEKTIVEM (1922). Naposledy se před českou němou filmovou kamerou zjevil v dramatu MADAME GOLVERY (1923). I když se řada jeho filmů nedochovala (a neznáme často ani názvy jeho rolí), přesto neochvějně patří do českého filmu. Věnoval se též umělecké recitaci.V herecké práci pokračovali též Sedláčkovi potomci Jára Sedláček (1884 – 1929) a Anna (Andula) Sedláčková (1887 – 1967) a vnučka Marcela Sedláčková (1926 – 1969). Alois Sedláček zemřel náhle a pouhý den po premiéře (22. července 1922) komedie ADAM A EVA (1922) 23. července 1922 v Praze ve věku nedožitých sedmdesáti let. Uvedení svých dalších snímků s premiérami 18. srpna 1922 DĚVČE Z PODSKALÍ (1922) a 5. října 1923 MADAME GOLVERY (1923) se již (jednou dokonce i o rok) Alois Sedláček nedožil… Pohřben je se synem i s dcerou na Vyšehradském hřbitově. (zdroj: csfd.cz, autor: Jarda "krib" Lopour)