Kariéra francouzské herečky Alice Tissot se dnes mapuje jen těžko, její účast v desítkách vedlejších rolí od počátku němé éry je často otázkou nejistoty, jisté ale je, že počet jejích filmů se pohybuje v řádu několika stovek. Pocházela z Paříže a od dětství se věnovala zpěvu, svůj obdiv věnovala také divadlu. Osudové pro ni bylo setkání s významným režisérem Louisem Feuillade, který z ní učinil je
Kariéra francouzské herečky Alice Tissot se dnes mapuje jen těžko, její účast v desítkách vedlejších rolí od počátku němé éry je často otázkou nejistoty, jisté ale je, že počet jejích filmů se pohybuje v řádu několika stovek. Pocházela z Paříže a od dětství se věnovala zpěvu, svůj obdiv věnovala také divadlu. Osudové pro ni bylo setkání s významným režisérem Louisem Feuillade, který z ní učinil jednu z oblíbených tváří svých filmů. Od roku 1908 hrála Alice Tissot v desítkách Feuilladových filmů, vesměs krátkých, v nichž střídala menší role s ústředními party. Z této počáteční doby si zmínku zaslouží soubor sedmi krátkých filmů SEDM SMRTELNÝCH HŘÍCHŮ (Les sept péches capitaux, 1910).Později začala spolupracovat i s dalšími významnými režiséry němé éry jako byli Léon Poirier, Léonce Perret nebo Henri Fescourt, do doby první světové války spadají počátky její divadelní dráhy (Théâtre de Cluny). Díky účasti na slavné Clairově komedii SLAMĚNÝ KLOBOUK (Un chapeau de paille d´Italie, 1927) se její jméno objevuje i ve filmových encyklopediích. Proslavil ji výkon v divadelní hře Dámy v zelených kloboucích, kterou si pak zopakovala dvakrát i před filmovou kamerou (DÁMY V ZELENÝCH KLOBOUCÍCH – Ces dames aux chapeaux verts, 1929, 1937). Pro film CAGLIOSTRO (1928) byla najata i německými filmaři.Alice Tissot počátkem třicátých let bez problému přešla i do zvukové éry a nadále točila několik filmů ročně, ve většině případů šlo o nenáročné a dnes již jen málo známé komedie. Výraznější příležitost jí nabídl Jean Renoir v adaptaci Balzacova románu PANÍ BOVARYOVÁ (Madame Bovary, 1933), kde hrála tchýni titulní hrdinky. Co do uměleckého přínosu není její filmografie nijak zásadní, nelze ale popřít desítky středně velkých rolí v komediálním i dramatickém žánru třicátých let. S menší frekvencí točila za války, menší role vytvořila v adaptacích osvědčených předloh KAPITÁN FRACASSE (Capitain Fracasse, 1943) nebo CYRANO Z BERGERACU (Cyrano de Bergerac, 1945). Poslední větší roli hrála v komedii NIKDY DVA BEZ TŘETÍHO (Jamais deux sans trois, 1951), poté začal význam jejích rolí klesat. Naposledy se objevila v epizodní úloze majitelky domu v americkém válečném filmu NEJDELŠÍ DEN (The Longest Day, 1962).V šedesátých letech žila Alice Tissot v soukromí, jen výjimečně se ještě objevila v divadle (hra Gigi v Théâtre du Palais Royal v roce 1965). Zemřela v Paříži následkem rakoviny hrtanu 5. května 1971 ve věku 81 let. (zdroj: csfd.cz, autor: Pavel "argenson" Vlach)