Alexej Okuněv se narodil 10. října 1947 v Praze. Lásku k umění a umělecké vlohy získal po matce, sochařce. Absolvoval základní školu a měl se stát fasádnickým učněm. Chtěl však odejít k divadlu, aspoň jako třeba osvětlovač. Jako úplný nováček, jenž ještě nikdy předtím nehrál divadlo, se díky doporučení známého stal elévem Černého divadla Jiřího Srnce (1963 – 1967). Když neuspěl se studiem na grafi
Alexej Okuněv se narodil 10. října 1947 v Praze. Lásku k umění a umělecké vlohy získal po matce, sochařce. Absolvoval základní školu a měl se stát fasádnickým učněm. Chtěl však odejít k divadlu, aspoň jako třeba osvětlovač. Jako úplný nováček, jenž ještě nikdy předtím nehrál divadlo, se díky doporučení známého stal elévem Černého divadla Jiřího Srnce (1963 – 1967). Když neuspěl se studiem na grafické škole, byl přijat na pražskou DAMU, kterou absolvoval v roce 1973.Do začátku 90. let prošel pardubickým Východočeským divadlem (1974 – 1978), Činoherním studiem v Ústí nad Labem (1978 – 1988) a taktéž chebským Západočeským divadlem (1988 – 1990). Jak host se objevil i v Divadle Na Fidlovačce. V 90. letech hrál v pražském Divadle za branou II. Otomara Krejči (1990 – 1995) a Divadle Minor (1993 až 1999). Poté až do své smrti působil v Divadle Na Jezerce Jana Hrušínského. I jako host v činohře Národního divadla v Praze a jako student ve studentské scéně AMU Disk (1972 – 1973).Na divadelních jevištích, i přes některé malé a epizodní úkoly, stvořil i řadu velkých a výrazných divadelních postav: mj. Aboljaninov („Zojčin byt“), Lucky („Čekání na Godota“), Scapino („Šibalství Scapinova“), Anatol („Anatol“) i Gandalf („Hobit“). Z oněch menších byl př. Posel na Kypru („Othello“), Lord Grey („Richard III.“), Poeta, Orfeus i Nepřítomen („Pod vrásky“), Petr („Měšťáci“), Samko („Jánošík“), Iason („Médea“) i „Metafory“.Z dalších inscenací si uveďme, např. „Vějíř lady Windermerové“ (Lord Darlington), „Tomáš Becket“ (Syn a Francouzský baron), „Slaměný klobouk“ (Generál), „Tři sestry“ (Alexej Fedotík), „Ženitba“ (Onučkin), „Cyrano z Bergeracu“ (Kadet), „Lucerna“ (Zajíček), „Jakub fatalista“ (Komisař a Rychtář), „Jak se vám líbí“ (Oliver Orlando), „Obrácení Ferdyše Pištory“ (Zloděj Vejrostek), „Revizor“ (Správce), „Višňový sad“ (Pocestný a Přednosta stanice), „Nemožný člověk“ (Vincenc), „Bajaja“ (Kůň a Stráž), „Kukaččí hnízdo“ (Ruckly), „Kaviár nebo čočka“ (Velutto), „Petrolejové lampy“ (Machoň), „Nebe nad Andělem“ (Jatek), „Sen noci svatojánské“ (Lysandr), „Poprask na laguně“ (Isidoro), „Český rok“ či „Rudolf II. a rabi Löw“.Do filmového světa vstoupil poprvé jako student FAMU v 70. letech. A právě pro Okuněva ve filmově nejúspěšnějších 70. letech byl spolužákem Richardem v Mášově příběhu RODEO (1972), úplně titulním lamačem Jiřím Hudečkem v psychologickém filmu JEZDEC FORMULE RISK (1973) Antonína Kachlíka, zelinářem Ivanem v Menzelově snímku KDO HLEDÁ ZLATÉ DNO (1974), desátníkem Lebedou v dráma NA KONCI SVĚTA (1975) Ivo Nováka, králem Ledového moře v Kachyňově pohádce MALÁ MOŘSKÁ VÍLA (1976) a u diváků nejslavnějším princem Měsíčníkem v další pohádce Václava Vorlíčka PRINC A VEČERNICE (1978). Často byl ve snímcích (JEZDEC FORMULE RISK, NA KONCI SVĚTA a i PRINC A VEČERNICE) dabován jinými herci, např. Petr Svojtka, Jaromír Hanzlík a Miroslav Masopust.Od 80. let až do své smrti již získával Okuněv pouze občasné a malé příležitosti a epizodky. Naši filmoví diváci ho mohli shlédnout jako teroristu ve Sci – Fi dramatu Otakara Vávry TEMNÉ SLUNCE (1980), sladovníka v komedii POSTŘIŽINY (1980) Jiřího Menzela, obyvatele města v Herzově snímku STRAKA V HRSTI (1983), historickou postavu spisovatele, dramatika, libretisty, politika a novináře Karla Sabiny ve snímku Františka Vláčila MÁG (1987) a nebo o deset let později, zároveň úplně naposledy ve svém životě, starším mafiánem zvaným Párátko v černé krimikomedii RO(C)K PODVRAŤÁKŮ (2006) režiséra Karla Janáka.V začátcích své filmové kariéry byl Okuněv převážně představitelem silných a tvrdých statných mužů. S přibývajícím věkem se mu již takových rolí nedostávalo. Spolupracoval i s rozhlasem, dabingem i televizními inscenacemi (VYNES NA HORU SVŮJ HROB, ZE ŽIVOTA PUBESCENTKY, BOHÁČ A CHUDÁK atd.) a těsně před smrtí se objevil jako soused v seriálu Viktora Polesného NEMOCNICE NA KRAJI MĚSTA – NOVÉ OSUDY (2008).Alexej Okuněv zemřel po dlouhé a těžké nemoci 4. února 2008 v Praze ve věku nedožitých pouhých jednašedesáti let. A zemřel ve stejný den jako přesně o dvacet let starší herec Otto Lackovič (1927 – 2008) s nímž ještě několikrát hostoval u Hrušínského v Divadle Na Jezerce. Právě smrt Otto Lackoviče zastínila úmrtí kolegy Alexeje Okuněva. (zdroj: csfd.cz, autor: Jarda "krib" Lopour)