Alexandre Trauner

Alexandre Trauner se ve francouzské a americké kinematografii prosazoval dlouhodobě jako filmový architekt, dostal možnost pracovat i pro různé mezinárodní projekty a v kategorii výprava získal i Oscara. Narodil se v Budapešti jako Alexander Trauner a tady studoval malířství na Vysoké škole výtvarných umění, kvůli pronásledování Židů odešel v roce 1929 do Francie, kde našel brzy uplatnění jako asistent výpravy u tehdy již významného filmového architekta Lazare Meersona.Jako samostatný filmový architekt začal Alexandre Trauner pracovat v roce 1937, širší věhlas mu přinesla účast na významných filmech Marcela Carné (NÁBŘEŽÍ MLH – Quai des br?mes, 1938; HÔTEL DU NORD, 1939; DEN ZAČÍNÁ – Le jour se l?ve, 1939). Kvůli svému židovskému původu se musel Trauner za druhé světové války skrývat, přesto se – i když anonymně – dostal znovu k práci na filmech Marcela Carné (NÁVŠTĚVA Z TEMNOT – Les visiteurs du soir, 1942), měl podíl i na slavném a úspěšném snímku DĚTI RÁJE (Les enfants du paradis, 1945). Teprve po válce se Alexandre Trauner mohl znovu začít věnovat své práci filmového architekta, kromě francouzských filmů se dostal i k práci na projektech slavných světových tvůrců (OTHELLO – The Tragedy of Othello: The Moor of Venice, 1952, režiséra Orsona Wellese).Po navázané spolupráci s několika americkými režiséry nakonec v roce 1958 natrvalo přesídlil do Hollywoodu. Jeho filmografii zdobí především tvorba Billyho Wildera, jako umělecký ředitel pracoval například na slavném filmu SVĚDEK OBŽALOBY (Witness for the Prosecution, 1957), Oscara mu vynesl podíl na romantické komedii BYT (The Apartment, 1960). Na dalším Wilderově filmu SLADKÁ IRMA (Irma la Douce, 1963) je podepsán i jako producent. Na pozici koproducenta pak pracoval na Zinnemannově válečném filmu SPATŘIT PLAVÉHO KONĚ (Behold a Pale Horse, 1964) natáčeném ve Francii. V Evropě se ostatně jako filmový architekt několikrát spojil také s dalším významným režisérem Anatole Litvakem (MÁTE RÁDA BRAHMSE? – Goodbye Again, 1960; NŮŽ V RÁNĚ – Le couteau dans la plaie, 1962; NOC GENERÁLŮ – The Night of Generals, 1966).V sedmdesátých letech se Trauner vrátil do Francie a své bohaté zkušenosti úspěšně zúročil ve spolupráci s dalšími významnými filmaři. Prestižní ocenění francouzského filmového Césara získal za práci na filmech PAN KLEIN (Mr. Klein, 1976), DON GIOVANNI (1979) a PODZEMKA (Subway, 1985), několik nominací za výpravu zůstalo neproměněných. Jen výjimečně se Trauner prosadil i jako divadelní scénograf, doménou jeho aktivit byl především film. Jeho celoživotní tvorbu provázely umělecké dekorace, pečlivě ovšem odpozorované z autentických prostředí.V titulcích byl jako filmový architekt uveden naposledy u britského snímku ZLODĚJ DUHY (The Rainbow Thief, 1990), mezitím začal také sklízet vavříny za svůj dlouhodobý přínos v oblasti filmu, například v roce 1991 obdržel Cenu za celoživotní dílo od Evropské filmové akademie. Byl také členem poroty na mezinárodních festivalech v Berlíně (1980) a Cannes (1986). Kromě toho se prezentoval i svou původní vášní malíře a například v roce 1981 vystavoval v rodné Budapešti. Dodejme také, že výjimečně se Alexandre Trauner objevil i před filmovou kamerou, poprvé se mihnul v komedii HOTEL TOUHY SRDCE (L’hôtel du libre échange, 1934), na níž se spolu se Lazare Meersonem podílel i jako autor výpravy. O řadu let později se objevil jako muž se psem ve filmu KRÁL BLBŮ (Le roi des cons, 1981), v němž ostatně hrála i řada dalších významných osobností s filmem jinak nespojovaných (například slavný dramatik Eugene Ionesco).Alexandre Trauner zemřel v malé vesničce Omonville-la-Petite na severním pobřeží Francie 5. prosince 1993 ve věku 87 let. Tady je také pohřben po boku svého celoživotního přítele, slavného básníka Jacquese Préverta (1900-1977). Traunerova práce pro film zahrnuje bezmála stovku filmů v různých zemích. (zdroj: csfd.cz, autor: Pavel "argenson" Vlach)