Historické jádro Telče

Opevnění, hradby, příkop

Všimněme si nejprve středověkého systému obrany města, jehož prvky jsou dodnes v Telči k vidění. Patřily k němu vodní plochy – rybníky, dosahující až k souvislému pásu hradeb. V Telči je to rybník Štěpnický, který na severním konci města u gotické části hradu bezprostředně navazoval na rybník Ulický. Dnes jsou propojeny potokem v zámeckém parku.
Zachovalý zbytek hradeb vidíme z hráze Ulického rybníka či z Hradební ulice. Hradby vznikly ve 14. století, byly původně asi 9 m vysoké, v 17. století pak zvýšeny na 10,5 m a ukončeny římsou. Na jihovýchodní straně města se hradby zachovaly v původní výši. V Hradební ulici se v hradbách zachovala malá branka k vodě, původně to bylo kromě bran jediné místo, kterým byly hradby otevřené.
Na jihovýchodě byly rybníky propojeny příkopem, na jehož vnitřní straně byla hradba dvojitá s meziprostorem, zvaný parkán. Byla navíc směrem do příkopu osazena válcovými baštami. Poslední dochovanou románskou baštu můžeme vidět z ulice Krátké u Horní brány, kolem dnes již mělčího příkopu jdeme ulicí Na Parkaně. Kamenné můstky přes příkop vznikly až koncem 18. století po prolomení hradeb (proti ulici Na Můstku), resp. začátkem 20. stol. (proti býv. synagoze).

Přístup do města - brány

• Dolní (malá) brána

Je součástí městského opevnění a stavebně navazuje na zámek.
Pochází z roku 1579, kdy byl zámek přestavován. Před původní níže položenou gotickou branou býval vodní příkop překlenutý zvedacím mostem.
Dolní branou se vychází z města přes hráz Štěpnického rybníka k centrálnímu parkovišti.

• Horní (velká) brána

Horní neboli Velkou bránu tvořily dvě průjezdné věže z obou stran příkopu.
Vnější brána je doposud zachovaná, tvoří ji jednopatrová budova z 2. poloviny 16. století, zdobená sgrafitem. Nad středem průjezdu je pětilistá růže s letopočtem 1629, který se pravděpodobně váže k době opravy hradeb.
O něco výše stála ještě jedna brána, která byla zbořena v roce 1833. Místo, kde stála, je patrné díky zúžení Palackého ulice.
Most přes příkop mezi branami, původně dřevěný nebo dokonce padací, byl nahrazen kamenným koncem 17. století.

Domy na náměstí

Náměstí vroubené malebnými domy se štíty a podloubími odpovídá svým rozsahem přibližně stavu při založení města. Tehdy to byly domy gotické s charakteristickými rozměry a charakteristickým uspořádáním přízemí i patra, jež se u většiny z nich, přes četné přestavby, dochovalo dodnes: z náměstí se velkými vraty s kamenným ostěním (u některých domů je dodnes zachován lomený oblouk (č. 8, 49, 59 aj.) vstupovalo do klenuté předsíně – mázhausu, která zaujímala zhruba 2/3 šíře výjimečně i celou šíři (č. 10, 15, 53, 62), do různé hloubky domovní parcely. Z tohoto prostoru, který původně sloužil řemeslné výrobě, obchodu či prodeji piva, se vcházelo po schodech do patra a do sklepů a tunelem do dvora.

V polovině 15. století bylo k většině domů na náměstí představěno podloubí a celá průčelí se štíty podle jednotného plánu. Arkády, fasády a štíty byly utvářeny individuálně, některá průčelí však byla v dalších stoletích přestavována, takže renesanční charakter si zachovala pouze část z nich. Většina fasád a štítů nese znaky baroka, některé i slohů pozdějších.

Za zvláštní povšimnutí stojí zejména tyto budovy a měšťanské domy (v pořadí od zámku kolem náměstí):

• Č. 2. – Budova bývalé jezuitské koleje byla postavena na místě hřbitova, který se kdysi rozkládal kolem farního kostela sv. Jakuba. Do těchto míst také zasahoval hradní příkop. Na počátku 16. století byly na těchto parcelách postaveny tři domy panských zaměstnanců. V roce 1651 všechny tyto pozemky vykoupila Františka Slavatová, rozená hraběnka z Meggau a v letech 1651 až 1655 zde nechala postavit jezuitskou kolej, ta sloužila jezuitské formaci i jako kolej třetího zkoušení. Za 119 let trvání řádu v Telči jí prošlo několik tisíc jezuitských noviců. Po zrušení řádu roku 1774 budova sloužila přibližně 100 let jako kasárna, od roku 1883 pro školy měšťanské a obecní, v druhé pol. 20. století zde působila střední škola a v současné době je sídlem Univerzitního centra Masarykovy univerzity Brno.

Přízemí budovy má křížovou klenbu, z původní fasády se dochoval jen portál s letopočtem 1654. K výraznému porušení vnějších fasád došlo při úpravách v roce 1906, kdy bylo provedeno figurální sgrafito do Kyptova náměstí, podle kartonu V. Hubschmanna. Sgrafita představují Přemysla Otakara II. se zakládací listinou města Telče a Jana Ámose Komenského.

• Č. 3 – Jezuitské gymnázium

První známý majitel tohoto domu je již z roku 1540. Jezuité zde v roce 1673 zřídili latinské gymnázium a nechali dům v roce 1703 přestavět pro školní potřeby. Jezuitské gymnázium v roce 1774 vystřídala hlavní škola a v roce 1852 zde vznikla nižší reálka, první na Moravě s vyučovacím českým jazykem. Dnes v zrekonstruovaném domě sídlí odloučené pracoviště Českého vysokého učení technického Praha.

• Č. 10 – Radnice

Mohutná stavba vznikla spojením dvou gotických domů.
První zprávy o radnici pocházejí z roku 1443. Že zde již radnice existovala potvrzuje další zpráva z roku 1499, která říká, že manželka písaře vyhodila nešťastnou náhodou radnici do povětří i se zasedajícími konšely. Původní radnice pravděpodobně v průběhu 16. století dvakrát vyhořela a s ní i většina listin a městských knih. Při obnovení byla posunuta poněkud do náměstí a sloupy v loubí byly nahrazeny silnými pilíři.
Vnějšek je zdoben sgrafitovým kvádrováním, které bylo opraveno roku 1953. Ze staré stavby radnice nalézáme v přízemku – bývalém mázhausu sloup, jenž náleží pozdní gotice, jak svědčí jeho šroubovitě vinuté tělo. Kolem poloviny 18. století byl celý objekt barokně upraven. Vedle vstupních vrat je železná míra jednoho sáhu s vyznačením lokte a značka nadmořské výšky města 522,5 m. Na čelní straně v podloubí je osazena deska připomínající zápis města na seznam UNESCO v roce 1992.
Interiér radnice byl častokrát upravován a přestavován pro potřeby úřadu. Obřadní síň zdobí obraz Spravedlnost z původního mobiliáře a tapisérie z 60. let podle návrhu akademického malíře Bohumila Krátkého.

• Č. 15 – Nárožní měšťanský dům s arkýřem, jehož okénka mají, stejně jako okna v patře, kamenná gotická ostění. Na fasádě vzácná sgrafitová výzdoba s biblickými motivy z 2. poloviny 16. století byla po dlouhou dobu zakryta, objevená a obnovená v roce 1952. Na sgrafitu jsou vyobrazeny scény Ukřižování, Saul a David, Spravedlnost a další, včetně vyobrazení původního vzhledu domu s atikovým patrem a cimbuřím.

• Č. 32 - dům vystupuje do náměstí, má pozdně barokní fasádu, která vznikla kolem roku 1800. Roku 1655 dům koupila vrchnost a zřídila zde kuchyni pro vrchnostenské úředníky. Na Zelený čtvrtek se zde, až do zrušení Josefem II. v roce 1782, rozdávala chudině sladká kaše.

• Č. 39 - mohutný renesanční dům s barokním průčelím. Na boční stěně je osazena deska, která připomíná, že zde jako student gymnázia bydlel v letech 1883 - 1887 básník Otokar Březina.

• Č. 47 - dům s převýšenou kulisou domu, původně měšťanský pivovar, v roce 1807 upraven na dvojtřídní dívčí školu. Roku 1863 pro vyšší industriální třídu přistaveno patro a upraveno schodiště. Na přelomu 19. a 20. století sídlo nakladatelství Emila Šolce.

• Č. 48 – dům barokně přestavěn v 18. století, jednoduchý volutový štít s kasulovým půdním oknem.

• Č. 54 a 55 – renesanční domy, průčelí zakončena atikovým patrem se zubatým cimbuřím. Oba mají fasádu s psaníčkovitým sgrafitem.

• Č. 57 – renesanční dům s barokním průčelím. Sochařská výzdoba štítu, tj. dvě dvojice andílků a dvě vázy, včetně reliéfu Immaculaty ve středním štítovém poli se připisuje Kasparu Oberovi.

• Č. 59 – nejtypičtější barokní průčelí z druhé čtvrtiny 18. stol., na fasádě vystupuje tepaný kříž. Diagonálně vytočené pilastry sahající od patek sloupů až po vrchol štítu, zakončeného vázou. Umně vykrajované kalusové půdní okno.

• Č. 61 - tento dům koupil v r. 1532 pekař Michal, pozdější starosta města. V roce 1555 dům přestavěl a nechal vyzdobit, pravděpodobně umělci pracujícími na zámku, sgrafity 11 starozákonních vojevůdců (Faraon, Adonias, Aza, David, Goliáš, Saul, Serach, Senacherib, Nabuchodonozor, Holofernes, Antiochos). Sgrafita byla objevena až v roce 1953 při restaurování domu. Nad okénkem ve štítu je letopočet 1555.

• Č. 62 - v domě je zachována část kamenného vjezdu do původní kovárny, strop v mázhauzu je bohatě zdobený. K inventáři mázhauzu patří starobylý kříž opředený pověstmi. Dům slouží od roku 1883 pod různými názvy jako spořitelní ústav.

• Č. 71 - původní panské sýpky z roku 1576, jako stavební součást zámku. Později budova sloužila různým úřadům. Dnes je sídlem Městské knihovny a Základní umělecké školy. Komorní sál v zadním traktu slouží škole i veřejnosti.

Kašny, Mariánský sloup, pumpa

Plochu náměstí v jeho východní polovině zdobí dvě kašny a Mariánský sloup.

• Dolní kašna se sochou sv. Markéty

zdobí plochu náměstí v jeho východní polovině a vznikla v dřevěné podobě za Zachariáše z Hradce.
Dnešní kamennou podobu získala v roce 1611. Socha sv. Markéty, patronky města, je z druhé poloviny 17. století a má dle lidového podání podobu telčské dívky.

• Horní kašna

je pozdější, také původně dřevěná, do dnešní podoby upravená v roce 1827 a zdobí ji socha Silena s malým Dionýsem v náručí.

• Mariánský sloup

Mariánský (morový) sloup stojí uprostřed náměstí, byl postaven v letech 1716 - 1720 z odkazu měšťanky Zuzany Hodové (bydlela v č. 52), která věnovala ve své závěti 1000 zl.
Autorem sloupu je sochař David Lipart z Brtnice, s nímž spolupracoval kameník Frant. Neuwirt.
Na podstavci sloupu jsou umístěni svatí Jan Nepomucký, Jakub, František Xaverius, Roch, Sebastián a anděl Strážný.
V jeskyni je sv. Rosalie a z druhé strany Maria Magdalena. Na vrcholu oblakového sloupu stojí na zeměkouli P. Maria.
Lipart přetesal také sochu sv. Markéty na dolní kašně, která se Telčským zdála neforemná.

• Pumpa na náměstí

Užitkovou vodu čerpali naši předci od poloviny 16. století ze dvou blízkých kašen. Voda do nich byla přiváděna vodovodem postaveným Zachariášem z Hradce z rybníků nad Telčí.
Pumpa pochází ze druhé poloviny 19. století. Měla určitě dřevěné předchůdkyně. Až do poloviny 20. století sloužila tato pumpa jako hlavní zdroj pitné vody pro obyvatele náměstí a přilehlých uliček. Ne každý dům měl totiž studnu vlastní.
Vždy ale byla místem, kde si obyvatelé města nejen načerpali životodárnou tekutinu, ale také každodenně sdělovali své radosti a starosti.

Telčské podzemí

Nejen pod většinou domů na náměstí Zachariáše z Hradce, ale také pod částí zámeckého areálu byste našli středověká sklepení. Jednotlivé, někde i dvouúrovňové sklepy, byly propojeny spletitými chodbami, jejichž zpřístupněná část je dlouhá 150 metrů.
Klikaté telčské katakomby v minulosti sloužily většinou jako skladovací prostory, ale někdy se také stávaly posledním úkrytem telčských obyvatel před nepřáteli. Mnohé z nich jsou proto opředeny legendami. Podle jedné z nich mohli obránci města uprchnout z města právě některou z těchto chodeb a říká se dokonce, že jedna vedla až na vzdálený hrad Roštejn.
Zájemci o prohlídku telčského podzemí se prostřednictvím interaktivní zábavně – naučné expozice mohou přímo v tajemných sklepeních seznámit se zajímavými fakty z historie města. Zpřístupnění pro veřejnost již brzy.

Kostely a věže

V severozápadním cípu náměstí blízko zámku najdeme dva z městských kostelů - kostel sv. Jakuba a kostel Jména Ježíš. Na protilehlé straně náměstí se nachází kostel sv. Ducha

• farní kostel sv. Jakuba

s mohutnou, 60 m vysokou věží, byl postaven už ve 14. století. Záhy však vyhořel (spolu s celou západní polovinou náměstí) a byl znovudobudován jako dvoulodní pozdně gotická stavba v polovině 15. století. O 200 let později, po příchodu jezuitů, byl obklopen účelovými přístavbami na severní (Černá kaple), hlavně pak na jižní straně (sakristie a oratoř). S výjimkou kaple byly přístavby odbourány při regotizaci kostela v r. 1892.
Křížová chodba, kterou můžeme vejít do chrámu ze severní strany, byla přistavěna r. 1737 nákladem měšťana Ondřeje Hanusíka.
V interiéru kostela a pozoruhodnou klenbou spočívající na 3 pilířích, které rozdělují dvoulodí (gotická klenba je i v kněžišti a v přilehlé sakristii, jež je vlastně v přízemí věže), je pseudogotický oltář z. r. 1879 a na kůru vestavěném do lodi r. 1638 jsou původní barokní varhany.
Hlavním vchodem z jižní strany vyjdeme na Kyptovo náměstí.

Protilehlá budova č. 74 je jíž zmíněný konvikt sv. Andělů. Dům má složitý vývoj. Původně zde probíhala hradební zeď otevřená gotickou bránou, která je dosud zachovaná v suterénu objektu. K ní byla v 16. století přistavěná panská sladovna. Ta byla po příchodu Jezuitů do Telče kolem roku 1668 přestavěna na konvikt sv. Andělů, školu chrámového zpěvu a hudby, vzniklou z fundace hraběnky Františky Slavatové. Po roce 1775 byl objekt opět částečně přestavěn a upraven pro obytné účely panských úředníků. V současné době, po citlivé obnově budovy, včetně zahrady konviktu, je sídlem Vzdělávacího zařízení Telč.

Ke kostelu náleží téměř 60 m vysoká věž, na kterou vede 40 kamenných a 105 dřevěných schodů. Z vyhlídkového ochozu se ukáže město a okolí ve své neopakovatelné kráse. V minulosti byla obydlena hlásným. Ve věži se dochovaly dva zvony: Jakub z roku 1602 a Marie z roku 1550.

• kostel Ježíš

Původně jezuitský, založený hraběnkou Františkou Slavatovou, dokončený roku 1667. Chrám postaven ve střízlivém barokním slohu s prostornou lodí a bohatou štukovou výzdobou je nezvykle orientovaný do náměstí boční fasádou, která nese prvky renesančního slohu. Vnitřní výzdoba kostela je barokní.
Kostel má 6 bočních oltářů různé umělecké a historické hodnoty. Před oltářem sv. Josefa byla pohřbena zakladatelka kostela hraběnka Slavatová a před oltářem Bolestné P. Marie její manžel Jáchym Oldřich Slavata. Nad oltáři visí obrazy sv. Aloise a sv. Františka Xaverského a menší obraz zvaný Salvátor z dílny Karla Škréty. Oltáře jsou ozdobeny cennými řezbami.
V kostele je 5 barokních zpovědnic. Varhany jsou z roku 1903 a postavila je firma Tuček z Kutné Hory.
Do kostelního inventáře patří, mimo jiné, velké monstrance barokního provedení. Její dolní část je ozdobena tepanými hlavami andělů a drahokamy.
V inventáři je i několik kalichů značné umělecké a historické ceny. Z doby postavení kostela se zachovalo deset brokátových ornátů a dva dalmatiky, které nechala pořídit zakladatelka kostela. Jsou na nich vyšity slavatovské erby. Pod kostelem se nachází rozsáhlá krypta, dříve sloužící jako hrobka.

• Kostel sv. Ducha

Byl postaven na místě původního románského kostela těsně přiléhajícího k věži. První písemně doložená zmínka o tomto kostele pochází z roku 1487. V letech 1655-1691 došlo k několika požárům krovu.
V 17. a 18. století kostel užívala tzv. Bratrstva (české, sv. Isidora). V té době zde byly tři oltáře. Roku 1784 byl kostel zrušen a přeměněn na skladiště, roku 1836 pak vyhořel. Na konci 19. století byl zadaptován pro městské divadlo (v apsidě bylo jeviště, okna zčásti zazděna, v lodi hlediště, včetně balkonů a galerie).
V hlavní ose klenby apsidy se zachovaly zbytky polychromie – znak pánů z Hradce (pětilistá růže) a monogram M.
Mezi žebry klenby jsou fresky čtyř evangelistů. V apsidě i lodi se nacházejí původní okna s rozmanitým provedením kružeb, mezi apsidou a lodí kostela gotický triumfální oblouk. Roku 1922 byl kostel sv. Ducha odkoupen Českobratrskou církví evangelickou a roku 1923 slavnostně otevřen a znovu využit k bohoslužbám.

Pozdně románská věž sv. Ducha je nejstarší dochovanou stavební památkou v Telči. Slohově ji lze zařadit do první poloviny 13. století.
Její hranolové těleso je vybudováno z poměrně velkých, pečlivě opracovaných kvádrů. Přízemí věže je na východní straně přístupné portálem s kamenným ostěním. Nad ním pak, ve výši prvního patra, se prostor věže otvíral od lodi kostela sv. Ducha dnes zazděným obloukem panské tribuny. Naproti němu je umístěn pravoúhlý vstupní otvor, nyní jediný přístup do pater věže a je dosažitelný po vnějších dřevěných schodech.

Věž je přístupná po vnějších dřevěných schodech, je vysoká 49 m a nahoru vede 97 schodů, je zde umístěna expozice obrazů Jana Křena. Z věže je pěkný pohled na centrum města a okolí.

Státní zámek Telč

V druhé polovině 14. století vybudovali páni z Hradce v Telči gotický hrad, jednoduchou budovu ve tvaru písmene L, která měla především obranný charakter a byla opevněna hradbou a příkopem i proti městu. Od r. 1550 v Telči trvale sídlil Zachariáš z Hradce a ten dal starý hrad přestavět a rozšířit o nově postavené renesanční paláce. Z doby první přestavby se dochovala vzácná sgrafitová výzdoba např. Malé hodovní síně a Klenotnice, další práce probíhaly pod dohledem italských umělců, které Zachariáš zval do Telče po své cestě do Itálie, kde byl silně ovlivněn italským renesančním uměním. Završení celkové podoby této architektury se připisuje Baldassare Maggimu z Arogna. Původní stav většiny prostor nenarušili ani pozdější majitelé zámku.

Největší pozoruhodností telčského zámku jsou renesanční sály s nádhernými dřevěnými kazetovými stropy. V Divadelním sále tvoří strop kazety s malovanými maskarony. Na stropě Rytířského sálu jsou zobrazeny Heraklovy činy. V Modrém sále můžeme vidět alegorii čtyř živlů, personifikovaných římskými bohy. Strop proslulého Zlatého sálu tvoří 30 osmibokých kazet s působivými figurálními dřevořezbami.