Albert Pyun

Havaj a KurosawaLegenda jménem Albert Puyn se zrodila v přítmí kinosálů na Havaji, kde se promítaly laciné béčkové horory a akční filmy, na které kromě vojáků z nedaleké základny Kaneohe chodil i jeden malý kluk, po odchodu z kina natáčející kraťasy na osmičku svých rodičů. Později začal u filmu jako střihač, zvukový technik a elektrikář v místních laboratořích a po maturitě odcestoval do Japonska, kde jej podporoval Toshiro Mifune a kde pracoval pod samotným Akirou Kurosawou.V časech čarodějůPo návratu do států se Pyun věnoval hlavně reklamě. Celovečerně debutoval fantasy SWORD AND SORCERER (1982), která se svezla na vlně obdobných snímků ze začátku 80. let, a s tržbami 39 milionů dolarů je dodnes nejvýdělečnějším titulem v jeho obsáhlé filmografii. Její ohlas přilákal pozornost v Americe naturalizovaných izraelských producentských matadorů Menahema Golana a Yorama Globuse, pod jejichž křídly Pyun následně natočil několik zapomenutelných akčních a sci-fi béček, především ale CYBORGA.„V Cyborgovi jsem měl přibližně stejný záměr jako Sergio Leone v Tenkrát na západě. U Leoneho jsem se naučil jak se dá vyprávění příběhu zjemnit a vycizelovat vizuální stránkou.“Já, cyborgBrutální CYBORG (1989) byl po RADIOACTIVE DREAMS, „vaší obvyklé akčně-dobrodružně-sci-fi-muzikálové fantasy z post-nukleárního světa“, druhým Puynovým post-apokalyptickým akčňákem a prvním cyborgovským. Jak Pyun tak i vycházející akční hvězda van Damme v hlavní roli, i přes prostinký scénář a nulový rozpočet pevně věřili, že točí náročnou filozofickou sci-fi a la Stalker, jaké ale asi muselo být zklamání pana avantgardy, když mu producenti zatrhli natočit CYBORGA po vzoru Bessonova Le Dernier Combat černobíle a beze slov. Na druhou stranu, jako takový by asi těžko vydělal těch 10 milionů dolarů, které už ale Golana a Globuse nezachránily před jejich bankrotem na konci 80. let. Z tohoto mistrova tvůrčího období stojí za zmínku ještě jeho ujetá minimalistická sci-fi konverzačka ZÁKEŘNOST (1989), v níž chlápek, tvrdící o sobě, že je mimozemšťan, unese sličnou dívku do opuštěného skladiště a mámí na ní sex sliby, že nezničí naši planetu.Mistr kickboxuV 90. letech se Pyun utrhl ze řetězu a točil průměrně tři až čtyři filmy ročně. Zahájil je arénní mlátičkou KICKBOXER 2: CESTA ZPĚT (1991), kterou si ale van Damme nechal ujít ve prospěch Dvojitého zásahu (později Pyun vyprodukoval ještě KICKBOXERA 4: AGRESORA) a comicsovou adaptací KAPITÁN AMERIKA z téhož roku. Ačkoli comicsový guru Stan Lee na její adresu nešetřil chválou, nedotáhla to ani do kin a zařadila se mezi právem zapomenuté marvelácké adaptace jako Cravenova Věc z bažin či televizní Spider-man či Fantastic Four.Návrat cyborgůDobrý byl pro Pyuna rok 1993, kdy vyprodukoval své tři lepší tituly. Snímky RYTÍŘI a NEMESIS se vrátil k post-katastrofickým béčkům a cyborgům, přičemž RYTÍŘI by se dali při troše dobré vůle označit za volné pokračování CYBORGA. Rozklad světa v nich pokročil, vyrabovaná města zmizela v oranžovém prachu globální pustiny a cyborgů jsou stovky a ovládají kickbox (v CYBORGOVI titulní cyborg jen statoval a vše musel odkopat van Damme). Bohužel film zřejmě nezabodoval jak se čekalo a tak jsme se nedočkali sequelu, ve kterém bychom se podívali do cyborgského města, jak sliboval otevřený konec filmu.Nemesis na kvadrátCyberpunková NEMESIS než kickbox akcentovala přestřelky, viz. proslulá „výtahová“ scéna, v níž se Olivier Gruner prostřílí několika podlažími, která byla později k vidění v UNDERWORLDU. Film se řadí k oněm nesrozumitelným Pyunovým prapodivnostem, kterým pravděpodobně nerozumí ani on sám (dále třeba OMEGA DOOM), nicméně jeho ohlas vedl k dalším třem volným ultralevným pokračováním. Trojici uzavřela akční komedie DRTIČ MOZKů, v níž Pyun přivedl na scénu komika Andrewa Dice Claye a ninji skákající přes smykující auta a chytající vystřelené kulky do dlaně, kterýžto snímek jste u nás mohli vidět i v kinech v rámci sekce Febiofestu Divné videofilmy."Přístav pro nezávislé tvůrce specializující se na akční a sci-fi žánr"- charakteristika Filmwerks ústy jejích zakladatelů.FilmwerksV roce 1994 založil Pyun spolu s producenty Tomem Karnowskim, Garym Schmoellerem a Paulem Rosenblumem filmovou společnost FILMWERKS. Pod její hlavičkou natočil kromě sequelů NEMESIS i své dva poslední post-apokalyptické filmy ADRENALIN (1996) a OMEGA DOOM (1997) z „bratislavského dvorečku“ a přesedlal na čistokrevné akčňáky (VÝBUCH, PODLÉ ZBRANĚ, v České republice natočený CRAZY SIX, PROFESIONÁL). Z jeho posledních projektů zmiňme horor INFECTION, natočený v jediném dlouhém záběru braném kamerou na střeše policejního auta.Auteur PyunPočet Pyunových filmů se dnes blíží k čtyřicítce, z toho k více než třetině si napsal scénář nebo se na něm aspoň podílel. K jeho nejčastějším spolupracovníkům patří producent Tom Karnowski (táhne to s ním už od SWORD AND SORCERER, který mu pomáhal napsat), kameraman George Mooradian a hudební skladatel Anthony Riparetti (např. úžasná heroická hudba v RYTÍŘÍCH). Pyunova okázalá vizuální řešení se bohužel na začátku jeho kariéry nesetkávala s pochopením producentů (viz. CYBORG), kteří mu byli ochotni povolit tak maximálně jeho oblíbené širokoúhlé objektivy (točí s nimi každý svůj film), barevné filtry a zpomalovačky. Je také mistrem dialogů jako z jiné planety, ve kterých projevuje svůj smysl pro humor a má slabost pro prázdnou náboženskou symboliku.Pyunovy hvězdyZatímco dříve měl tendenci herce svými filmy spíš objevovat (kickboxeři Kathy Long a Olivier Gruner, kulturistka Sue Price), od poloviny 90. let k němu naopak přichází na výminek dožít pobledlé hvězdy jako Lambert, Hauer či Seagal. Kapitolu samu pro sebe tvoří jeho akční filmy s černými rappery, zejména pak s Ice-T. A zapomenout nesmíme na široký okruh jeho dvorních herců mezi něž patří Michael Halsey, Vincent Klyn, Tim Thomerson, Jahi J.J. Zuri, Thom Mathews, Norbert Weisser, Nicholas Guest a Tina Cote, kteří s ním jdou z filmu do filmu.NenávistPyun patří k nejnenáviděnějším a nejvysmívanějším režisérům vůbec. Proč? Právě proto, že není, respektive nebyl vždy tak špatný a jeho lepší snímky mu kdysi právem vydobyly kultovní status. Na ten bohužel od té doby nakydal tolik prvotřídního celuloidového hnoje (jeho poslední dobrý film byly PODLÉ ZBRANĚ), že i ti nejotrlejší diváci s ním ztratili trpělivost a Pyunova někdejší kultovnost je začala dráždit. Všechny Pyunovy filmy také byly realizovány s mizivými rozpočty za pár dnů (nezřídka točí dva najednou) a je to na nich zatraceně vidět. A to nemluvím o velké, naštěstí neorganizované skupině lidí, kteří prostě nemají rádi filmy kategorie B.Trademark:podobně jako má Petr Hyams ve většině svých filmů nějakou postavu jménem Spota (po manželce), Pyun zase pro své postavy často užívá jména Brick Bardo. Jo, zní to cool :)(zdroj: CSFD.CZ, autor: Josef "choze" Blažek)