Italský herec Adriano Rimoldi si dobu největší slávy užil za druhé světové války v Itálii a ve Španělsku, ještě dalších dvacet let poté ale zůstával vytíženým umělcem ve filmu, divadle i televizi. Narodil se ve městě La Spezia na severním pobřeží Itálie, počátkem třicátých let odešel do Florencie, kde původně studoval medicínu, brzy tady ale začal vystupovat v amatérských divadelních představeních
Italský herec Adriano Rimoldi si dobu největší slávy užil za druhé světové války v Itálii a ve Španělsku, ještě dalších dvacet let poté ale zůstával vytíženým umělcem ve filmu, divadle i televizi. Narodil se ve městě La Spezia na severním pobřeží Itálie, počátkem třicátých let odešel do Florencie, kde původně studoval medicínu, brzy tady ale začal vystupovat v amatérských divadelních představeních, později se díky verbálnímu projevu prosadil i jako moderátor. To jej nakonec přivedlo k účasti v soutěži vyhlášené italským rozhlasem, kterou vyhrál a stal se oblíbeným rozhlasovým moderátorem.Ještě několik let trvalo, než si vlivní lidé od filmu povšimli, že Rimoldi kromě melodického hlasu disponuje i pohlednou tváří. Poprvé se objevil v komedii TISÍC LIR ZA MĚSÍC (Mille lire al mese, 1938), kde hrál malou roli zaměstnance rádia. Brzy začal točit několikrát ročně, od roku 1940 byl angažován do velkých rolí ve filmech různých žánrů. Ústřední dvojici vytvořil například s Maríou Denis v komedii SBOHEM, MLÁDÍ (Addio giovinezza, 1940), krátce nato se jeho oborem staly středně velké role v kostýmních dobrodružných filmech (LEV Z DAMAŠKU – Il Leone di Damasco, 1942; KAPITÁN TEMPESTA – Capitan Tempesta, 1942), titulní postavu ztvárnil ve filmu DON JUAN (Don Giovanni, 1942).Když v roce 1943 začali Spojenci postupovat od jihu Itálie, italští filmaři se rozdělili na dvě skupiny – jedni se přesunuli na sever do Benátek, kde pokračovali v točení filmů v poněkud improvizovaných podmínkách, další odešli do Španělska, kde bylo více bezpečno. Ve druhé skupině byl i Adriano Rimoldi, který se na Pyrenejském poloostrově stal filmovou hvězdou. Před odchodem z Itálie ale ještě hrál v zásadním snímku Vittoria de Sicy DĚTI SE NA NÁS DÍVAJÍ (I bambini ci guardano, 1943), kde ztvárnil postavu milence matky malého hrdiny Prica.Ve Španělsku natočil ve čtyřicátých letech bezmála třicet filmů, v nichž byla často jeho partnerkou španělská kráska María Martín, z režisérů připomeňme Ignacia Inquina, s nímž spolupracoval několikrát. V barcelonských studiích se ale před kamerou znovu setkával i s italskými herečkami, například již zmíněnou Maríou Denis (NADA, 1947). Po válce se začal vracet i do Itálie, kde opět hrál s Maríou Martín (RUKA MRTVÉHO – La mano della morta, 1949). Připomeňme i jeho účast na adaptacích slavných hudebních děl (TOSCA, 1940; CARMEN, 1945).V mezinárodním měřítku se Adriano Rimoldi zviditelnil díky poslednímu společnému filmu slavných komiků němé éry Stana Laurela a Olivera Hardyho LAUREL A HARDY ZDĚDILI OSTROV (Atoll K, 1951), který se natáčel ve Francii. V padesátých letech začal účinkovat také v televizi, příležitostně hrál i divadlo, znovu byl k natáčení zván také do Španělska, kde pracoval zvláště na přelomu 50. a 60. let. V mezinárodním obsazení zde hrál například v kriminálce CUATRO EN LA FRONTERA (1958), za zmínku stojí také film DĚTI (Los chicos, 1960), který ve Španělsku realizoval italský režisér Marco Ferreri. Ve Španělsku hrál také mudrce Melichara v americkém filmu KRÁL KRÁLŮ (King of Kings, 1961), jímž významný režisér Nicholas Ray zpracoval nejslavnější biblický příběh.Počátkem šedesátých let se Adriano Rimoldi vrátil do Itálie, tehdy již trpěl četnými zdravotními problémy, ještě několikrát se ale v menších rolích objevil ve filmech. Poslední nevelký part odehrál v koprodukčním špionážním snímku OPERACE ZLATÉ ŽEZLO (Zarabanda bing bing, 1966). Premiéry tohoto filmu se ale Adriano Rimoldi již nedočkal, zemřel v Římě 19. června 1965 ve věku 52 let. I když byl ve čtyřicátých letech obletovaným ženským idolem, již od roku 1937 žil ve spokojeném manželství se spolužačkou z medicíny. Dcera Donatella Rimoldi se prosadila jako fotografka a provdala se za novináře Nica Garrona. Jejich syn Matteo Garrone (*1968) je dnes uznávaným italským režisérem.(zdroj: CSFD.CZ, autor: Pavel "argenson" Vlach)