Adolf Filip

Adolf Filip se narodil 8. ledna 1931 v Pardubicích do rodiny železničáře a výpomocného kulisáka pardubického Východočeského divadla. Není proto divu že mladý Adolf, který vyrůstal v takovémto divadelním prostředí, se rozhodl divadlu věnovat profesionálně. V letech 1951 – 1955 vystudoval pražskou DAMU u profesorů Vítězslava Vejražky a Vlasty Fabianové. Načež byl členem Vesnického divadla (1955 – 1960) a pro něj důvěrně známého Východočeského divadla (1960 – 1967).Po odchodu do Prahy se stal hercem Divadla Jiřího Wolkera (1967 – 1972) a od roku 1972 (až do svého odchodu do penze) Divadla S. K. Neumanna v Libni. V 90. letech hostoval v Národním divadle („Paličova dcera“ a „Bloudění“) a v poslední fázi svého života vystupoval v Divadle Na Fidlovačce Tomáše Töpfera a Elišky Balzerové.Na divadle i ve filmu byl Adolf Filip výrazným hercem menších rolí. Snažil se pečlivě popracovat své malé role, hledal správný vztah k divadelním postavám a jeho herectví se velmi snažilo vycházet a přibližovat se k nejprostšímu lidu – prosté, zemité a bodré. Tento způsob přesně odpovídal i jemu nezdolnému komunistickému přesvědčení (byl členem různých svazů a hnutí).V českém filmu se Filip objevil už v roce 1959 úlohou lesníka v povídce Milana Vošmika BLOUDĚNÍ z povídkového dramatu VSTUP ZAKÁZÁN (1959). V 60. letech se do Filmového studia Barrandov vrátil jen v epizodní roličce policisty v první povídce DÝMKA HERCOVA z česko – rakouského koprodukčního triptychu Vojtěch Jasného DÝMKY (1966). Až po svém definitivním příchodu do Prahy, a po nastolení normalizace, se začal herec objevovat ročně třeba i v šesti snímcích – stále ale v malých postavách.Zahrál si například poručíka (LEKCE), hosta (ŠANCE), strážmistra (ZLÁ NOC), Kareše (VÝSTŘELY V MARIÁNSKÝCH LÁZNÍCH), technika z kriminálky (ZATYKAČ NA KRÁLOVNU), pobočníka Ludvíka Svobody (Ladislav Chudík) podporučíka Hübnera (SOKOLOVO), Karase (ZBRANĚ PRO PRAHU), Antonína Zápotockého (DVACÁTÝ DEVÁTÝ), kterého si zahrál celkem třikrát, zřízence pohřební služby (JAK UTOPIT DR. MRÁČKA ANEB KONEC VODNÍKŮ V ČECHÁCH), Karla (TAM, KDE HNÍZDÍ ČÁPI), Malvazínka (PŘÍPAD MRTVÝCH SPOLUŽÁKŮ), předáka Srdínka (PARTA HIC), funkcionáře z okresu (AŤ ŽIJÍ DUCHOVÉ!), kováře (HONZA MÁLEM KRÁLEM), Stockého (VŠICHNI PROTI VŠEM), Holíka (MUŽ S ORLEM A SLEPICÍ), vedoucího pily (NA PYTLÁCKÉ STEZCE a ZA TRNKOVÝM KEŘEM), Kendyho (David Matásek) otce (JAK SVĚT PŘICHÁZÍ O BÁSNÍKY a JAK BÁSNÍCI PŘICHÁZEJÍ O ILUZE), starého pána (VEKSLÁK ANEB STARÉ ZLATÉ ČASY) aj. Nejčastěji hrál v kriminálkách.Jen jednou jedinkrát dostal možnost vytvořit titulní úlohu (i když ho předaboval Jiří Holý) vězně Jana Mareše v dramatu Stanislava Černého POČKÁM, AŽ ZABIJEŠ (1973). Ještě se sluší vyzdvihnout kreaci psychicky nevyrovnaného Zdeňka Nejtka ve Fukově kriminálce ZLATÉ RYBKY (1977). Jeho poslední hereckou příležitostí před kamerami byla postava profesora Klimka v německém filmu DEVÁTÝ DEN (2004).Adolf Filip spolupracoval rovněž s rozhlasem („Anna proletářka“ 1981, „Slavnější než Kolumbus“ 1985 atd.), televizními inscenacemi (RAPORT, KOUZELNÝ DŮM, LIDÉ NA KŘIŽOVATCE, CHLÉB A PÍSNĚ, TICHÝ SVĚDEK, JAK SE NAUČIT ŠVÉDSKY, MĚSÍČNÍ TÓNINA, ALE JE ŽENATÝ, DCERA NÁRODA, RUBIKOVA KOSTKA, ZÁHADA ZAMČENÉHO POKOJE, ARABESKY, JAK SE ZTRATIT VE ZLÉM SVĚTĚ nebo KOŽENÉ SLUNCE) i seriály (30 PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA, MUŽ NA RADNICI, DNES V JEDNOM DOMĚ, OKRES NA SEVERU, SANITKA, ROZPAKY KUCHAŘE SVATOPLUKA, SLAVNÉ HISTORKY ZBOJNICKÉ, BYLO NÁS ŠEST, RODÁCI, CIRKUS HUMBERTO, DOBRODRUŽSTVÍ KRIMINALISTIKY, HOSPODA, ČETNICKÉ HUMORESKY či HOTEL HERBICH) a dabingem.Za své herectví, ale zejména za svoji politickou činnost, získal herec četné ocenění: roku 1975 Cena SČDU (Svazu českých dramatických umělců), Zasloužilý pracovník kultury (1980), Vyznamenání Za vynikající práci (1981), titul Zasloužilý umělec (1985) a Cenu Senior Prix (2002). Se svoji manželkou, hudební učitelkou, měl známou a oblíbenou zpěvačku, kytaristku, šansoniérku, skladatelku a textařku Lenku Filipovou (*1954). Adolf Filip zemřel 25. června 2007 v Praze ve věku sedmdesáti šesti let.(zdroj: CSFD.CZ, autor: Jarda "krib" Lopour)