Dlouhý život plný tragédií, úspěchů i zklamání; osudových zvratů, které by vydaly na několik lidských příběhů, takový byl život nejzářivější hvězdy českého filmu - Adiny Mandlové. Směry, kterými se ubíral její život se neustále měnily. Započal v rodině s dobrým společenským postavením, ale po smrti otce jej vystřídala bída. Čas po vyloučení ze školy Mandlová nazývala prvním obdobím flámování a chátrání. Partner její matky jí pak hradil studia v Paříži, odkud ovšem byla také vyloučena a tak začala pracovat jako jeho sekretářka v Mladé Boleslavi. Na tenise získala kontakty, které ji dovedly k první roli (nazvala ji „ne víc než štěk před kamerou“) ve filmu DĚVČÁTKO, NEŘÍKEJ NE! (1932) Následovalo seznámení s Haasem, jehož se stala hospodyní, milenkou, sekretářkou i hereckou partnerkou. V této éře 1933 - 1937 spolu natočili nejtypičtější veselohry jako ŽIVOT JE PES (1933), MAZLÍČEK (1934), AŤ ŽIJE NEBOŽTÍK (1935) atd.
Až do roku 1937 to skutečně nebyly žádné jiné filmy s jinými hvězdami, protože Haas si nepřál, aby spolupracovala s „konkurencí“. Po rozchodu s Haasem, který před válkou emigroval do USA se však dostala i k pletkám s „konkurencí“ jako byl Oldřich Nový a vznikly dnes již klasické filmy jako KRISTIÁN (1939), KOUZELNÝ DŮM (1939), PŘÍTELKYNĚ PANA MINISTRA (1940), PACIENTKA DOKTORA HEGLA (1940) atd. O jejím projevu tehdejší kritika psala, že cynismus Mandlové je zvnitřněný a opravdový, a chvílemi by měl být jen maskou opravdového citu, kdežto u ní se stal její skutečnou tváří. Toto nazývali psychologickou chybou v jejím výkonu.
Během tohoto úspěchu točila i jedenáct filmů ročně a provdala se za výtvarníka Zdeňka Tůmu, který však brzy spáchal sebevraždu. Za války se však kolem ní již začaly objevovat první pomluvy a fámy, v divadle tedy přišla o práci a v roce 1945 natočila poslední film SOBOTA. Po revoluci byla okamžitě zatčena, nějaký čas vězněna a tak jako množství jiných bývalých hvězd se již nemohla objevit ve filmu. Pracovala tedy v továrně a po účelovém sňatku s Čechem s anglickým občanstvím odjela do Anglie, kde natočila THE FOOL AND THE PRINCESS, ale pracovala jako kuchařka bohatých klientů. Během studování nové role na Cote d´Azur se setkala s anglickým obchodníkem Geoffreym, za něhož se z rozumu provdala. Manželství plné hádek po několika letech skončilo. Ještě během něj onemocněla tuberkulózou a žila sama ve Švýcarsku odkud psala dopisy svým známým, a které později zařadila jako přílohu do své autobiografie „Dneska už se tomu směju“.
Po rozvodu začala pracovat jako sekretářka manželova přítele, Bena Pearsona, úspěšného podnikatele ve světě módy. Ačkoli byl Ben homosexuál provdala se za něj. Úspěch ve filmu se však stále nedostavoval a tak začala studovat sochařství v denním studiu v Londýně a sochařství se také stalo jejím povoláním. Až do doby než přišla o jednu ledvinu. Po té však přišla role ve filmu a v televizním seriálu s Rogerem Moorem. Divadelní premiéra však byla zrušena a Mandlová se pokusila o sebevraždu. Po návštěvě ČSSR a matky jí byla nabídnuta role v muzikálu Hello Dolly, kterou chtěla přijmout, v Londýně však dostala dopis od přítele na dovolené v Jugoslávii, který ji upozorňoval na petice kolegů proti jejímu návratu a na zájmy ministerstva... Do Prahy se již nevrátila a v roce 1974 se s manželem odstěhovala na Maltu, kde psala svoji autobiografii, která končí slovy „...Dneska už se tomu směju“. Až v roce 1991 se však do ČR (do sanatoria na Dobříši) skutečně vrátila a zde také zanedlouho zemřela. (Zdroj: CSFD.cz, autor: Jana "Jeanne" Krátká)
