V dětské francouzštině označuje slovo dada koníčka na hraní, v té dospělé pak koníčka, zálibu nebo náruživost. Avantgardní umělecký směr se projevil výtvarně a literárně. Díla nadšeně šířila negativismus, kult absurdity, rouhačství a kult nesmyslu. Autoři se s potěšením vysmívali společnosti pevných pravidel a nezpochybnitelných hodnot typu náboženství, nacionalismu, morálky a umění – lidských hodnot, které se s počátkem první světové války staly fraškou s pokrytci v hlavních rolích.
Básník Tzara vystihl atmosféru doby větou: "Počátky Dada nebyly počátky umění, ale hnusu." Hnutí, popsané mimo jiné jako slon v porcelánu schopný vzlétnout, si našlo rychle cestu k lidem na obou válečných stranách, nejprve v Německu a ve Francii.
Nové hnutí programově nehledalo žádná řešení, jeho vědomým východiskem byl nesmysl. V úmyslně nerozumných dílech propagovali anarchii a umění zbavené sociální funkce ve snaze o absolutní svobodu tvorby. Většinou však nešlo o nevinné žertování, ale o mrazivý výsměch.
Dadaismus přinesl do umění nové postupy, například koláž a její trojrozměrnou obdobu asambláž. Jde o kombinaci malby s předměty nebo jejich částmi. K zafixování do obrazu používali lisování, vázání, sváření i nýtování.
S myšlenkou sdružit exulantskou inteligenci, aby demonstrovali odpor ke svým národům, které dopustily válečný mlýnek na maso, přišel Němec Hugo Ball. Se svou ženou, hudebnicí a tanečnicí Emmy Henningsovou, otevřeli v curyšské restauraci nevalné pověsti Meierei literárně umělecký Kabaret Voltaire. Na slavnostním otevření se tehdy setkali Tristan Tzara, Hans Arp a jeho žena Sophie Taueberová-Arpová, Viking Eggeling, Marcel Slodki, Christian Schad, Hans Richter, Augusto Giacometti a další.
Začali pořádat večerní umělecká představení. Hugo Ball je popsal těmito slovy: „Mademoiselle Hennings a Mademoiselle Leconte zpívaly francouzské a dánské šansony. Pan Tristan Tzara recitoval rumunskou poesii. Balalajkový orchestr hrál překrásné národní písně a tance. (…) Poté jsme přidali ruské a francouzské večery (s díly Apollinaira, Maxe Jacoba, André Salmona, A. Jarryho, Loforgneho a Rimbauda) a 30. března jsme uvedli okouzlující černosšskou hudbu.“
Roku 1917 vznikla galerie Dada a začal vycházet dadaistický časopis, o tři roky později se centrem hnutí stala Paříž. Po roce 1924 dadaismus plynule přešel do surrealismu a stal se zakladatelem moderního umění. Před tím se však rozšířil po Evropě i USA.
Jeden ze zakladatelů dadaismu Tristan Tzara, původním jménem Samuel Rosenstock, byl francouzský básník a dramatik židovského původu z Rumunska. Měl přátelský postoj k české avantgardě, spolupracoval s uměleckým svazem Devětsil, který založila skupina socialisticky orientovaných výtvarníků a literátů 5. října 1920, a v Praze i přednášel. K Devětsilu se později přidalo Osvobozené divadlo Voskovce a Wericha.
Z našich umělců se dadaismem inspiroval dramatik Lev Blatný, prozaici Čestmír Jeřábek a Jaroslav Hašek. Ve světovém výtvarném umění pak Hans Arp, Man Ray, Max Ernst, Marcel Duchamp či Kurt Schwitters.
Kabaret Voltaire časem zanikl. Roku 2002 dům v ulici Spiegelgasse 1 zabrala umělecká skupina, která se prohlásila za neodadaisty. Byli soudně vystěhováni a na památné adrese bylo založeno muzeum dadaismu.
Dadaisté osvobozovali předměty a děje od obvykle přijímaných vztahů a vkládali je do nových, nelogických a záměrně až nesmyslných souvislostí. Vymysleli techniky „trouvé“ (nalezený objekt) a „ready made“. Oba postupy rozebíraly zvolený předmět na kousky a skládaly je tak, aby vznikla dosud neznámá věc. Původně byly tyto postupy považovány za nekomerční a šokující, ale přinesly nové podněty reklamě, filmovému umění, ale i typografii a fotografii.
Výraznou zakládající osobou dadaistického výtvarna byl Marcel Duchamp. Známým se stal třeba obrazem Nevěsta svlékaná svými mládenci, dokonce, nebo cyklem Mé oblíbené předměty. Jako příklad je často uváděno výtvarné dílo Dar, což je žehlička s připevněnými hřebíky na spodní straně.
Malíř a sochař Max Ernst vytvářel předsurrealistické obrazy a koláže vystříhané z časopisů nebo asambláže z vyhazovaného harampádí. Dále sem patří Hans Arp, Man Ray nebo Kurt Schwitters.
Ke slavným spisovatelům období dadaismu patří:
- Tristan Tzara, rumunsko-židovsko-francouzský básník - Dvacet pět básní, Zapomeňte na mě, Kalendářní biograf abstraktního srdce
- Christian Morgenstern, německý básník, novinář, překladatel a zakladatel nonsensové literatury - Šibeniční písně, Palma, Kužel, Šasi
- Guillaume Apollinaire, francouzský básník, dramatik a anarchista původem z Polska - básnické sbírky Alkoholy a Kaligramy vytyčily cestu modernímu umění.
- Jean Cocteau, francouzský básník, grafik, divadelník i filmař, člen Francouzské akademie, dlouholetý partner herce Jeana Maraise. Sám se za dadaistu nepovažoval a nebyl jím ani podle názoru Tristana Tzary. Roku 1919 publikoval texty v Revue Dada č. 4-5, účastní se i na Revue Dada č. 6 a dalších akcích. Dadaismus opouští roku 1920.
Z českých umělců se dadaismem inspirovali dramatik Lev Blatný, prozaik Čestmír Jeřábek a ve smyslu hraní si se slovy Jaroslav Hašek.
