Horní Kalná

Původně šlo o jednu obec, která se rozdělila až v polovině 19. století. Důkazem toho jsou i výrazy v lidové mluvě („Kalenčák“, jít „do Kalnejch“), dnes už většinou používané jen staršími lidmi.

Označení Kalná pochází z přídavného jména kalný. Bývá spojováno s vodou zdejšího potoka zkaleného vždy po dešti typickou červenou hlínou.

Nejstarší zpráva o Kalné, zmiňující zdejší farní kostel, je již z r. 1352. Prvním známým majitelem obce je v letech 1362-1364 Petr Ocas ze Zásady. Karel IV. Pak r. 1372 daroval Kalnou proboštství opatovického kláštera ve Lhotě. Od roku 1420 ji držel neoprávněně Hynek Krušina z Lichtemburka, úředně zapsána mu byla císařem Zikmundem až r. 1436. Dalším majitelem Kalné byl Jiří z Poděbrad a po něm od r. 1466 Valdštejnové (od r. 1522 dědičně). Různí příslušníci několika větví tohoto známého rodu pak vlastnili panství téměř 200 let. Roku 1654 jej získal koupí Jan z Morzina. Morzinové prodali Kalnou r. 1796 trutnovskému pláteníkovi  Ignáci Falgeovi. Dalším majitelem obce byl od r. 1834 kníže Karel Rohan. To už se ale pomalu uzavíraly dějiny jediné společné obce.

Někdy od počátku 18. století začíná Horní Kalná vystupovat jako zvláštní osada, tehdy pod označením Horo-Kalná či Horno-Kalná. K úřednímu rozdělení na dvě obce dochází ale mnohem později, r. 1849. Ještě do r. 1880 měly obě vsi společné číslování domů. V roce 1900 měla Horní Kalná rozlohu 891 ha, 169 domů, 973 obyvatel, Dolní Kalná 706 ha, 138 domů, 1013 obyvatel. Obyvatelstvo obou obcí bylo téměř výhradně české. V Horní Kalné pracovalo většinou v zemědělství, v Kalné Dolní převažovali dělníci zaměstnaní v místní textilní továrně a jiných podnicích v okolí.

K novému spojení vsí došlo až za socialistické éry, konkrétně v r. 1976, kdy se stala Dolní Kalná střediskovou obcí. Pod pravomoc jejího MNV spadalo kromě Horní Kalné také Slemeno. To se změnilo v roce 1990, kdy se Horní Kalná znovu osamostatnila. Rozloha Horní Kalné je stejná jako r. 1900.